Kliknutím zvětšíteVidím, že máte přes léto nabitý program. Co je největší akcí?
Smysl letošního programu nazvaného Praha pod mikroskopem je co nejvíce otevřít náš areál lidem. Ukázat jim tuto oázu uprostřed města, která je tři minuty chůze od náplavky. Mohou si zde prohlédnout výstavu, vypít kávu, zajít do letního kina nebo třeba půjčit pétanque či zahrát ping-pong. Prostě chceme, aby u nás lidé trávili čas. Během roku pandemie lidé začali více vnímat to, co se ve městě děje. A letní program to reflektuje, je složen z mozaiky menších akcí, díky kterým uvidíte Prahu z trochu jiné perspektivy.
A co se konkrétně chystá?
Určitě bych chtěl teď pozvat na komentovanou procházku do centra s Jankem Rubešem a Kristýnou Drápalovou, při které společně ukážou nešvary přebujelého turismu a vizuálního smogu. V letním kině se pak bude promítat například film Taxikář s Robertem de Nirem nebo Blade Runner Ridleyho Scotta.
Zaznamenali jste během pandemie skutečně větší zájem lidí o své město, čtvrť či ulici?
Při prvním lockdownu jsme čekali, kdy už nás pustí ven, a byli jsme natěšeni na život venku a na cestování. Ale když se to znovu vrátilo, lidé se začali více zajímat o veřejný prostor v jejich nejbližším okolí. Místo v hospodě se scházeli na oběd nebo na drink v nejbližším parku.
Můžete tento zájem nějak doložit?
Před pandemií k nám chodilo kolem 80 tisíc lidí ročně. Během covidu se formát akcí změnil, vše jsme překlopili do on-linu. Začali jsme publikovat vlastní médium campuj.online a podcast Zkouška sirén. Cíl byl stejný, dostat téma architektury a rozvoje města k co nejširší veřejnosti. Návštěvnost je o řád vyšší. Už nás nesledují stovky, ale tisíce lidí.
A co prezenční akce?
Obecně se lidé do kulturních institucí vrací trochu pomaleji. Prvních 14 dní po otevření jsme žádné davy nevítali. Ovšem poté, co si všichni už zašli ke kadeřníkovi, nakoupit a do hospody, přišla i doba zájmu o kulturu a město. Postupně se vracíme na stejná čísla návštěvnosti jako před pandemií.
Lidé ale musí sedět v sále v respirátorech, což se asi každému nechce…
Je to tak, proto jsme velkou část letního programu připravili venku v komornější atmosféře. Raději více akcí pro menší skupiny, aby se cítily komfortně. Pokud někomu není příjemné trávit čas mezi lidmi, tak si naše přednášky a diskuse může pouštět on-line z domova.
A vrací se k vám ti stejní lidé? Máte už asi velkou základnu fanoušků…
Pro nás je fanoušek každý, kdo se zajímá o město, ve kterém žije. Máme velkou základu lidí, kteří mají rádi CAMP jako takový, samotný prostor. A pak je velká spousta Pražanů, které zajímá nějaké konkrétní téma, jako je například parkování nebo bydlení, a připojí se k diskusi o něm. Cílová skupina je tedy velmi široká, což je nejsilnější i nejslabší stránka zároveň. Myslím, že nenastane moment, kdy bychom nenacházeli nové skupiny, které chceme oslovovat.
V čem jsou vaše aktivity unikátní?
Jako informační centrum rozvoje Prahy jsme jediná instituce svého druhu v Česku. V Evropě má svůj CAMP každé hlavní město. Kdykoliv se sem můžete přijít zeptat na to, co se bude stavět ve vaší ulici, a zároveň jsme multimediální galerie s naším architektonickým plátnem o 25 metrech. Na nezávislé platformě se mohou potkat politici, úředníci, developeři a občané. Nenadržujeme nikomu, všechny skupiny se mohou navzájem konfrontovat se svými názory.
Jak se vyrovnáváte s nařčením, že příliš propagujete městskou cyklistiku a na druhou stranu otevíráte dveře developerům?
Pokud je kritika vyvážená napříč spektrem, tak to není špatně. Horší by bylo, kdyby nás osočovali, že lobbujeme jen za developery, jen za cyklisty nebo jen za automobilisty. Když tu developeři chtějí prezentovat své záměry, mohou, pokud dodrží nastavená kritéria. Stejně jako kdokoliv jiný, CAMP je otevřený prostor. Developeři si začínají uvědomovat, že je důležité projekt transparentně komunikovat v rané fázi, aby se s ním lidé dokázali seznámit.
Aby pak lidé mohli proti stavbám podávat námitky?
Pokud nebudete vědět, že se něco kolem vás bude dít, nemůžete s tím polemizovat. Po sociálních sítích se šíří nejrůznější zvěsti, my jsme vyvraceči mýtů o tom, co se v Praze plánuje a bude stavět.
Jak v CAMPu vzniká program?
Program vzniká převážně interně, jsme součástí Institutu plánování a rozvoje Prahy (IPR), a tím pádem jsme přímo u zdroje toho, co se v Praze děje. Samozřejmě se snažíme reflektovat i témata, která řeší vedení města. Jednou měsíčně máme cyklus Velké změny Prahy, kde Petr Hlaváček (Spojené síly pro Prahu) a Adam Scheinherr (Praha sobě) představují největší projekty, ať je to metro D, Pražský okruh, či nový Metropolitní plán.
Máte pocit, že jste změnili pohled lidí na město jako takové?
Poslání CAMPu je dlouhodobé, myslím, že za čtyři roky se nám podařilo otevírat nová témata a vyvolat řadu podnětných diskusí. Ne vždy je to konsenzuální, někdy jsou názory hodně vyostřené. Je ovšem dobře, že se lidé o těchto tématech chtějí bavit, a snažíme se diskuse kultivovat, byť je to běh na dlouhou trať. Snažíme se, aby Praha byla příjemnější místo pro život, co se týče veřejných prostranství, nových čtvrtí či udržitelné dopravy.
Má Praha potenciál stavět? Není už hotová?
Žádné město není nikdy hotové. Město, které se nerozvíjí, odumírá. Praha je krásná, má úžasné památky, o něž je třeba pečovat, ale ve městě se zároveň musí stavět, jen je nutné nastavit důsledná a jasná pravidla. Rozhodně se nemá rozrůstat do okolí a do polí. Stavět se má na brownfieldech, na nevyužívaných nákladových nádražích nebo bývalých průmyslových areálech, které jsou v širším centru.
Co přivedlo ke CAMPu vás?
Po škole jsem začal pracovat na IPR v oddělení komunikace. Měl jsem to štěstí být u samého zrodu CAMPu, byla to týmová věc a já jsem se připojil trochu náhodou. Velkou zásluhu mají kromě Petra Hlaváčka také architekt Adam Gebrian či Adam Švejda. Jinak fungujeme na start-upové bázi.
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
