Ještě v sedmdesátých letech 19. století se na místě dnešního „Savoye“ nacházela Újezdská brána a tedy i původní okraj města. Rozrůstající se metropole však pohltila i tuto historickou hranici a místní si taktéž začali užívat výhod velkoměsta. Roku 1887 započala stavba neorenesančního domu, kde se díky podnikavé židovské rodině o šest let později otevřelo Café Savoy.

Kávu nahradilo vepřové

Jeho hlavním lákadlem byla lahodná jídla připravovaná z domácích surovin a výzdoba, ze které se hostům tajil dech. Podnik se viditelně inspiroval luxusními vídeňskými kavárnami, které v podunajské monarchii na sklonku vlády císaře Františka Josefa I. rostly jako houby po dešti.

Během první světové války majitelé z bezpečnostních důvodů zakryli štukový a plátkovým zlatem zdobený strop. Vleklý konflikt je pak donutil zavřít svůj proslulý pražský podnik úplně. V následujících letech zde fungovaly malé krámky a Pražané si tak do honosného domu u nábřeží mohli dojít třeba spravit šaty ke krejčímu, pro maso k řezníkovi či dát si něco dobrého na zub v lahůdkářství nebo u zmrzlináře.

Falešný strop skrýval poklad

Původní bohatá výzdoba vzala za své definitivně během éry socialismu. Tehdy zde bývaly kanceláře a agitační centrum a nikdo z novopečených komunistů nejspíš netušil, jaký poklad – skrytý pod falešným stropem – má nad sebou. Zadní část bývalého Café Savoy byla zazděná, v další části se nacházela jakási výrobna.

Po sametové revoluci došlo hned k několika pokusům o obnovení kavárny. Krátce po přelomu milénia prošly prostory včetně původního stropu mimořádně náročnou rekonstrukcí za asistence památkářů.

Dnes se tak hosté mohou opět těšit výhledem z obrovských oken a výzdobou inspirovanou původním Café Savoy i novými pařížskými podniky, zatímco si zde dávají vyhlášenou horkou čokoládu či řízek.