Nedělní procházky po Kampě mají i pro rodilé Pražáky svůj půvab. Pořád je to podle většinového názoru místo, kde se prý „každodenně štvaná duše zklidní." Jenomže i Malá Strana má své obyvatele a ti mají rovněž svůj názor.

„Jsem Malostraňačka a bydlím zde již hodně dlouho. Za ty roky se odtud odstěhovalo taky hodně lidí. Zdejších starousedlíků znám již velmi málo, zato se hodně změnilo," řekla Alena Kopecká z Komunitního a mateřského centra na Kampě. Negativa spatřuje především v dění v Mostecké ulici.

„Když pominu segweye, které lze nejen na chodnících potkat při každé příležitosti, tak potom i komercializace všeho, co se dá prodat. Například černoši v námořnických stejnokrojích před Mosteckou věží, ať už nabízejí cokoliv, je poněkud nezvyklý obraz zdejšího místa," uvedla Alena Kopecká.

Besedy na téma kvalita života

Centrum podle Kopecké komunikuje i s radnicí Prahy 1 a žádnou výjimkou nejsou ani besedy občanů Malé Strany na téma kvalita života.

„Samozřejmě že nechceme, aby se nám tady život zhoršoval. Proto poukazujeme třeba na restaurační předzahrádky, jejichž počet je dle našeho názoru poněkud předimenzovaný. Znamená to někdy i velký hluk. A to nemluvě o službách. Proč například vyhlášenou prodejnu lahůdek musí nahradit pizzerie? Vláda peněz je někdy ke škodě!“ doplnila Alena Kopecká.

Přes zmíněná negativa by se z Malé Strany stěhovat rozhodně nechtěla. Což prý mnozí nájemníci museli, když po restitucích vlastníci domů nastavili nájemníkům neudržitelně vysoké nájmy.

Kluziště je prý naštěstí minulostí

Jisté dilema svého času nastavila Malostraňákům i radnice Prahy 1. Chtěla totiž na Kampě vybudovat kluziště. Tamní občanská sdružení se stavěla proti umělé ledové ploše a sbírala podpisy na peticích. Nelíbila se jim představa, že by kluziště u levého břehu Vltavy, byť dočasné, narušilo historický ráz centra.

„Radnice nakonec od svého záměru upustila, takže kluziště je naštěstí minulostí. Nejvíc jsme měli obavy po zimě ze zničeného trávníku,“ upřesnila Alena Kopecká.

Raději mít dobře zajištěné dveře

Malá Strana znamená i Nerudovu ulici. Davy turistů lze potkat pochopitelně i zde, jejich cíl cesty je snad bez výjimky Pražský hrad. Nic zvláštního v tak frekventovaném místě, které avizuje každá zahraniční cestovka.

„V těch instrukcích pro turisty, kam se vydat a co vidět, určitě nenajdete ani půl zmínky, jak se právě v Nerudovce chovat. Velmi hlučná je zejména německá mládež. Podle toho, když už cestou něco vypila, to tady taky vypadá. Většinou pubescenti se neostýchají vymočit v prvním zákoutí a že se na Nerudovku přece jen napojuje docela dost uliček. V létě nebo v zimě je lépe mít před takovou mládeží zavřená okna a dobře zajištěné venkovní dveře,“ zmínila Věra Řečanová.

A s jistou dávkou ironie poznamenala, že ten, kdo se chce zdokonalit například v italštině, má právě 
v Nerudovce skvělou příležitost. A navíc zadarmo. „Italové neváhají zastavit kohokoliv a zeptat se na cestu. Vysvětlíte jim to, a oni se pár metrů od vás na to samé ptají někoho jiného znovu,“ popisovala Věra Řečanová.

S vězením si prý ale svůj přízemní byt nespojuje. Zvykla si a přiznává, že občas o případné změně adresy uvažuje. „To ale vždycky, když mám dost svého souseda. Je to starý pán a už nerozlišuje denní či noční hodinu. Klidně si pustí ve dvě ráno rádio nebo televizi, která je slyšet až přes chodbu,“ mává rukou nad občasnou situací 
v domě.

Obyvatelka Nerudovy ulice v Praze Zuzana Wolaschková.Poněkud smířlivější pohled na bydlení v Nerudově ulici má Zuzana Wolaschková (na snímku). Jak sama říká, je velmi společenský člověk a tak jí nějaký ten rámus příliš nevadí.

A že jsou vyhlášené a kdysi lidové malostranské restaurace už jen plné cizinců? „Podle mě to tak není, mohla bych jmenovat, kde o zahraničního turistu 
v podstatě nezavadíte. Na pivo sem docházejí Pražáci až třeba z Jižního Města,“ vysvětluje žena znalá tamních poměrů. Stěhovat se jinam podle ní zatím absolutně nepřipadá v úvahu.

„To já bych měnil hned, protože bydlím v Hellichově ulici. A to v bytě se skoro třímetrovým stropem, plynovým topením a věčnou vlhkostí. V zimě zima, v létě chladno. Jenomže stěhovat se nemůžu, bydlím s invalidní matkou a byt je její,“ říká Václav Odehnal.

Historickou Prahu prý miluje, ale osobně by mu nevadil snad ani klasický panelák. Už prý jenom kvůli tramvajovému provozu v Hellichovce – zvyknout si na něj údajně rozhodně nedá.

Ruch ke Staromáku prý rozhodně patří

Kdo historickou část Prahy rovněž miluje, je výtvarník Kristián Kodet. Z oken bytu na Staroměstském náměstí se prý na plochu, kde se rodily dějiny, dá dívat pořád.

„K životu zde mám vše potřebné. Jsou tu pekárny, masny a spoustu jiných krámků a krámečků. Třeba nedávno tady otevřeli další masnu s výbornými uzeninami. Už jen pohled na střechy domů je přece něco úžasného. Ruch ke Staromáku vyloženě patří, nelze si ho představit jinak,“ míní známý výtvarník.

Jeho slova sdílí i dcera Kristýna Kodetová. A dodala, že otec z Prahy přece jen někdy utíká. „Když takříkajíc neemigruje do jižních Čech, tak teď před zimou odlétá na Floridu,“ doplnila aktuální informaci.