Kdo je Bohumil Černý
Narodil se v roce 1990 v Mostě.
Aktuálně studuje na UK magisterský obor management vzdělávání.
Botanickou zahradou prošel od základů v různých profesích.
Ředitelem se stal v pouhých 25 letech.
Je svobodný, bezdětný.
Nakolik pociťujete dopady víc než měsíc trvajícího uzavření botanické zahrady kvůli nouzovému stavu?
Z ekonomického hlediska jsme přišli o naši nejlepší sezonu. Výstava orchidejí probíhala jen pár dnů od zahájení. Tam jsme zaznamenali dost zásadní ztráty. Tradičně důležitou akcí z hlediska příjmů ze vstupného jsou také „jarní“ motýli a ani ti letos nebudou. Rozhodli jsme o tom z několika důvodů. V létě bychom nejspíš museli ve skleníku omezovat počty návštěvníků a přesun na září nebo říjen zase není možný kvůli tomu, že by vylíhnuté housenky zdecimovaly celý skleník. Na podzim už je totiž schopnost regenerace slabší. Čili ekonomické dopady jsou i pro nás podstatné, nikoliv ale likvidační. Rozvoj zahrady se po provozní stránce dost omezí, ale věřím, že to překonáme. Minimalizovali jsme výdaje v běžném provozním rozpočtu a ztráta by se měla v pololetí pohybovat okolo pěti milionů. Věřím, že přesto na konci roku skončíme s vyrovnaným rozpočtem. Případné minus bych jinak rád uhradil z vlastních prostředků, abychom nebyli na městě tolik závislí.
Vidíte na nečekané situaci i pozitiva? Nejste přeci jen na zisk orientovaná instituce a dostali jste prostor pro rychlejší opravy a stavby…
Snažili jsme se reagovat rychle a hned jsme zahájili opravy a údržbu ve skleníku Fata Morgana i ve venkovních expozicích. Ve skleníku jsme například omývali zvenku i zevnitř opláštění, kompletně jsme revitalizovali expozice. To vše bylo původně plánované na letní prázdniny, kdy se měl skleník uzavřít na dva až tři týdny. To tedy teď nebude třeba. Venku teď budujeme vnitroareálové rozvody vody z Vltavy. Tyto výkopy by zase bez uzavření zahrady zásadně omezily průchod návštěvníků. Pochopitelně jsme situaci přizpůsobili též pracovní režim. Zaměstnanci na plný úvazek začali pracovat v intervalech ve skupinkách, které se nepotkávají. Tak, aby nedošlo k výpadku celého jednoho pracoviště.
Utlumili jste v době uzavření zahrady v nějakém ohledu práci?
Plevel pochopitelně nikdy nespí a naši zahradníci „jeli naplno“ i tehdy, když byla zahrada uzavřená. O jejím otevření jsme se dozvěděli s předstihem dvou dnů, ale v tu chvíli byla už dokonale připravená. Lidé z kancelářského segmentu pracovali převážně z domova a ti zase využili čas k dotažení tzv. ležáků, na které není v běžném provozu moc času. Konkrétně šlo například o informační systém či přípravu bannerů k příštím výstavám a podobně. Doma zůstala jen většina brigádníků.
V jaké fázi je pro vás klíčový projekt zavlažování zahrady vodou z Vltavy?
Předpokládám, že určitě v červnu bychom měli mít dokončenou první etapu. To znamená infiltrační studny u Vltavy a téměř kilometr dlouhé potrubí do areálu Střed. Tam je velká vyrovnávací nádrž, kde se voda uchovává. Po dokončení rozvodů bychom měli být do konce června schopni zalévat areál Sever kompletně vodou z řeky. Areál Západ by měl být dobudovaný na podzim a zavlažování z Vltavy tam chystáme spustit současně s ukončením stavebních prací.
Kolik vody vlastně „spolkne“ největší botanická zahrada v Česku?
Jsou to desítky tisíc kubíků ročně, přičemž přesné číslo máme ve výroční zprávě. A to je mimochodem obrovská díra do rozpočtu, jelikož dosud normálně odebíráme pitnou vodu z městského vodovodu. Za zalévání venkovních expozic zaplatíme určitě dva a tři čtvrtě milionu korun ročně. Voda z Vltavy bude v podstatě zdarma. Něco málo bude stát jen energie vynaložená na vyčerpání vody do kopce. Návratnost celé investice je odhadována podle současné spotřeby na deset let. Ten vodovod nám zajistí to, co potřebuje každá botanická zahrada – levnou vodu a s tím související intenzivní rozvoj expozic. Voda byla pro nás doteď limitujícím faktorem.
V čem vás dosavadní systém například omezoval?
Měli jsme třeba krásnou expozici mexických pouští, teď budeme ale moct budovat i expozice velmi náročné na vodu. Například vodní svět Ameriky, japonské mlžné lesy nebo expozici evoluce rostlin a spousty dalších v lese, který se nachází v severní části areálu. Dovolím si tvrdit, že po padesáti letech od založení zahrady jde o největší krok kupředu. Zatímco zahrada loni slavila padesáté narozeniny, tak i ten vodovod z Vltavy slavil čtyřicet let od prvního ideového záměru. V posledních letech jsme také zachycovali dešťovou vodu, ale vzhledem ke srážkově slabým rokům vyčerpají skleníky tuto vodu velmi rychle. Potřeba zavlažování je teď pochopitelně větší i kvůli této situaci. Vltava je tu s námi tisíce let a já věřím, že v nejbližších desítkách let se v tom ohledu nic nezmění.
Na které další významné novinky se mohou návštěvníci těšit?
Finančně nejnáročnější je z těch „rozjetých“ projektů dostavba areálu Západ pod skleníkem Fata Morgana s rozpočtem asi sto dvacet milionů korun. Vzniká tam nový vstupní areál s pokladnami a toaletami, schodištěm, výtahem, soustavou teras s kvetoucími rostlinami a novou restaurací, která bude důstojnou náhradou za stánky s buřty na různých místech zahrady. Cílem je, aby v tom prostoru rostliny kvetly v průběhu celého roku. Měl by to být zahradně-architektonický unikát. Střecha restaurace bude osázená travinami i trvalkami a cibulovinami. Areál Západ je pro nás důležitý i strategicky. Na polovině toho prostoru totiž bude pěstební zázemí. V současnosti ho máme v areálu Sever, kde ale připravujeme největší investiční akci v hodnotě kolem 300 milionů korun.
Co tam vznikne?
Vstupní objekt se skleníky, parkovištěm, administrativními prostorami, studovnou, knihovnou, konferenčním sálem. Kvůli tomuto projektu je třeba tamní pěstební zázemí uvolnit a přesunout ho do západní části, kde už existuje technické zázemí v podobě skleníků či zásobáren substrátů.
Kdy bude v provozu ten „západní“ komplex s restaurací?
Původně byl termín dokončení stanoven na říjen. Po odlivu zahraničních dělníků ze země nastal problém a v tuto chvíli kvůli tomu máme asi měsíční skluz. Já ale věřím, že se nám ho zase podaří „stáhnout“ a budeme mít hotovo začátkem podzimu. Slavnostní otevření celého prostoru je plánované na polovinu ledna příštího roku. Projekt na severu je zatím v plenkách. Čekali jsme rychlejší postup, ale byla tam nařízena EIA (hodnocení dopadů na životní prostředí – pozn. redakce) a proto jsme nabrali asi desetiměsíční zpoždění v projektových pracích. Dokumentaci k územnímu rozhodnutí podáme na úřad v nejbližších dnech. Teoreticky bychom tam mohli začít stavět na konci příštího roku.
Mohou tam nastat komplikace?
Investici pochopitelně bude muset posvětit vedení města a je samozřejmě otázka, jestli na to bude mít v danou chvíli peníze a jestli se to stihne ještě v tomto volebním období. Každopádně jde ale o velmi důležitý projekt jak pro samotnou zahradu, tak pro obyvatele Troji, protože odlehčí dopravě. Trojská ulice dnes patří mezi nejvytíženější a právě ten severní vstup bude stahovat návštěvníky přes metro Kobylisy přímo do botanické zahrady. Od metra tam bude jezdit přímá autobusová linka. Myslím si, že to bude dobrá alternativa k přeplněnému autobusu se studenty mířícími na koleje a s návštěvníky zoo. Zároveň vstup do zahrady v jižní části bude už od začátku června výrazně příjemnější než teď. Místo obcházení oklikou přes pokladní budku otevřeme už prakticky dokončený vstupní terminál s toaletami, který je zabudovaný ve skále a vejde se do něj rovnou od přesunuté zastávky.
Zahrada je na dosavadním vrcholu z hlediska návštěvnosti. Které typy návštěvníků k vám chodí?
Jejich sortiment je neskutečně pestrý. Je to dané i tím, že pořádáme různé zájmové akce pro různé typy klientů. Motýli nebo dýně jednoznačně lákají hlavně rodiny s menšími dětmi. Bonsaje zase lidi středního a vyššího věku. Každoročně v létě máme odbornější botanické akce, letos to bude výstava jehličnanů. Samozřejmě nechceme být městským zábavním parkem, ale místem relaxace. Nezanedbatelné množství lidí k nám chodí s cílem odreagovat se, odpočinout si, načerpat nové informace. Mohou si sednout do lehátka a číst knížku – ať už vlastní nebo nějakou z našich četných publikací. Potkal jsem v zahradě i studenty, kteří se tu učili na státnice či maturitu. Spektrum návštěvníků je u nás výrazně odlišné než v sousední zoo. Hodně k nám míří třeba maminky s kočárky nebo senioři. Já osobně ani nechci, aby tady byla hlava na hlavě, což by devalvovalo estetický zážitek. Mým cílem je naopak zájem veřejnosti rozprostřený do celého roku. Po dostavbě severního areálu chceme mít šest set tisíc návštěvníků za rok a nerad bych do budoucna toto číslo překračoval.
Zůstává jednoznačným „tahákem“ skleník Fata Morgana?
Když se Fata otevřela, tak měla obrovskou návštěvnost. Bylo to něco jedinečného a unikátního v Praze. V posledních letech ale zájem o ní stagnuje a naopak zřetelně roste zájem o venkovní expozice. Za to jsme docela rádi.
Kolik času u vás stráví průměrný návštěvník?
Ve skleníku Fata Morgana je to kolem hodiny. Ve venkovních expozicích několik hodin. Vzhledem k rozlehlosti areálu ani nemají kratší návštěvy příliš smysl. Někdo v zahradě stráví klidně šest nebo osm hodin, někdo zase krásný večer při posezení u vína ve vinotéce Svaté Kláry. Vinotéka i vinice jsou v našem majetku. Víno, které sklidíme, zpracováváme ve viničním sklepě, který má kompletní vybavení – lis, kvasné tanky, filtry, vakuovací linku. Celá produkce se tedy autenticky odehrává v zahradě. A naše víno si lze zakoupit výhradně ve vinotéce Svaté Kláry.
Jak velká je ta produkce? A roste?
Ročně vyrobíme okolo 25 tisíc lahví vína a všechny prodáme ve vinotéce. Nejsme ani motivovaní to distribuovat dál, protože nechci, aby vinice přišla o svého genia loci. A nechceme výrobu ani navyšovat, protože to by znamenalo snížení kvality, která je vynikající. Vltava vinici zajišťuje stabilní klima a teplotu. Takže nemáme problém třeba s přízemními mrazíky. A průměrná teplota je zde zhruba o dva stupně vyšší oproti většině vinařských oblastí v republice. Poslední dva roky byly ale velmi na hraně z hlediska často srážek. I tento problém by měl vyřešit vodovod z Vltavy, který bude kapénkovou závlahou zalévat vinici.
