Chystanými programy se k tomu hlásí hned dvě lokality, kde tento velikán české umělecké scény druhé poloviny 20. století dlouhodobě žil: pražská Libeň, kde bydlel, a osada Kersko u Hradištka na Nymbursku. Tam, kousek od Sadské, nejen pobýval na chatě, ale i přímo tvořil – a stejně jako v metropoli, rovněž zdejší prostředí a postavy zakomponoval do svých knih.

Hrabal s Boudníkem a spol.

Libeň si pod Hrabalovým jménem bude připomínat hned dvě významné osobnosti kultury nejen místní, ale i české a světové. Vedle 110 let od narození Hrabala totiž letos uplyne také rovných sto let od narození grafika Vladimíra Boudníka. Taktéž v březnu. Ten byl přitom zvláště koncem padesátých a v šedesátých letech nepřehlédnutelnou postavou pražské kulturní scény. Té bohémské jakbysmet.

Oba přitom měli společného mnohem více, než jen dvouleté bydlení ve stejném, dnes již neexistujícím domku v libeňské ulici Na Hrázi. U dnešního Hrabalova náměstí a poblíž nynější stanice metra Palmovka. Pojilo je přátelství, a dokonce se Boudník stal Hrabalovi literární inspirací. Jeho vliv, či alespoň stín lze vysledovat hned u několika postav. Výrazně „zazářil“ coby předloha pro knihu (a následně i film) Něžný barbar.

Zachycení písmem v Hrabalových textech ostatně platí i pro Zbyňka Fišera, známého jako básník a spisovatel i filozof Egon Bondy. Ten za Hrabalem a Boudníkem často docházel, stejně jako i další umělci. Debatující společnost kumštýřů bylo často možné vidět v libeňských hospůdkách nebo i paláci Svět, který obzvlášť proslavilo právě Hrabalovo dílo.

Spisovatelovo působení v hlavním městě nyní připomíná nové libeňské kulturní centrum Velký mlýn (v ulici U Českých loděnic; nedaleko zámku). Spolek, který je provozuje, připravil společně s Městskou knihovnou Praha a radnicí Prahy 8 oslavy nazvané Inspirováno Hrabalem, které nejen příznivce autorovy poetiky a jeho originální práce s jazykem mohou lákat po měsíce. Různé programy zde či v blízkém okolí bude možné navštívit až do konce července.

Bezplatnou projekcí snímku Obsluhoval jsem anglického krále prozatím začala retrospektiva filmů na motivy Hrabalových knih – s jejich promítáním uvozeným besedami. Celkem se do června chystá šest takovýchto (pod)večerů; každý měsíc jeden. Aktuálně nejbližší, s představením Skřivánků na niti, se plánuje na 15. února. Znalci mohou namítnout, že „hrabalovských“ filmů známe víc než šest – a potvrzuje to i program vzpomínkových měsíců. Na sklonku července ještě naváže trojice promítání v letním kině. Těmto projekcím budou předcházet vystoupení kapely Třehusk s hospodskými, pivními a staropražskými písničkami.

Bohatství nabízených programů se v Libni zintenzivní od března. To jsou v plánu také přednášky, promítání dokumentů, výstava trvající do posledního víkendu v květnu či květnové divadelní představení. Od března do července se také bude možné vydat na naučnou stezku nazvanou Po stopách Bohumila Hrabala a Vladimíra Boudníka; včetně komentovaných procházek.

Hrabala mohou uctít vaše staré věci

K březnovému výročí také směrují své snažení Polabské muzeum a Středočeský kraj, chystající se otevřít novou pamětní expozici v Kersku na Nymbursku. Přímo v chatě, kde Hrabal mezi roky 1966 a 1996 trávil hodně času – a nejen tam čerpal inspiraci v kontaktu s místními, ale zcela nepochybně zde také pracoval na svých stěžejních dílech.

Fotogalerie: Den otevřených dveří v chatě spisovatele Bohumila Hrabala v Kersku

Chatu spisovatel původně odkázal rodině, která o něj pečovala na sklonku života – a když ta nemovitost s velkým pozemkem nabídla k prodeji, za 9,9 milionu korun ji koncem roku 2021 odkoupil Středočeský kraj. Nyní ji rekonstruuje, aby zmizely pozdější úpravy a chatě se vrátila podoba z doby, kdy tam Hrabal pobýval. A mimochodem: nalezl řadu přátel; podle vlastních slov více než v Praze.

Aby dojem místa, odkud si Hrabal snad jen odskočil na nějaký ten půllitr točeného, byl dokonalý a podařilo doladit i detaily, Polabské muzeum a hejtmanství se společně obracejí na veřejnost s prosbou o pomoc při zařizování expozice.

Muzeum sice vlastní některé originály pocházející skutečně z Hrabalova majetku – včetně části nábytku – k doplnění těchto autentických předmětů by ale potřebovalo i další věci. Ideálně po Hrabalovi, pokud různými cestami kamsi doputovaly – nebo alespoň podobné těm, které kolem přelomu 80. a 90. let zachytily fotografie v jeho blízkosti.

Pomohou dokreslit podobu interiéru z dob, kdy chatu Hrabal využíval, vysvětluje středočeský radní pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu Václav Švenda (Spojenci/TOP 09). „Jedná se tedy o předměty, které budou stejné či alespoň podobné těm předmětům, které tvořily původní vybavení,“ upřesnil Švenda. Vítány přitom nejsou věci nepoužívané, prakticky zářící novotou, ale právě naopak: lepší by byly opotřebené, s patinou vzniklou časem. Klidně i rozbité, slepované nebo opravované.

Hledané předměty, od sporáků nebo sestavy kuchyňských skříněk až po barometr, kšiltovku, hrnce, popelníky, cukřenku či obyčejný kovový kbelík, představují na svých webech krajský úřad i Polabské muzeum. Včetně e-mailového kontaktu, jehož prostřednictvím lze věci muzeu nabídnout.