Vedoucí lékařka centra Irena Sgallová si stěžuje, že s ní ani s jejími kolegy ředitel nekomunikoval. Nepřizval je do komise, která o osudu centra měla rozhodovat, ani nereagoval na jejich návrhy, jak nalézt alternativní zdroje financí. "Lžou, opakovaně jsem s nimi jednal," ohradil se David a dodal, že žádná komise neexistovala.

"Omezením otevírací doby na osm hodin denně se krizové centrum v podstatě ruší, protože jeho filozofií je poskytovat první pomoc 24 hodin denně," řekla Helena Vidovičová, která pracoviště vedla do roku 2006. Centrum provozuje linku důvěry, poskytuje psychoterapeutické konzultace a umožňuje několikadenní hospitalizace. Cílem je řešit duševní problém v zárodku, případně zmírnit jeho příznaky tak, aby nebyl nutný dlouhodobý pobyt v léčebně.

"Krizové centrum si s sebou nese ztrátovost v zárodku, prostě nemůže být výdělečné," řekl bývalý ředitel léčebny Zdeněk Bašný, který centrum spoluzakládal. "Musíme se na to ale dívat jako na preventivní zařízení, jenž léčebně šetří náklady, které by jinak vynaložila na zbytečné hospitalizace," dodal.

David prý CKI opakovaně vyzýval, aby si hledali alternativní zdroje, ale nesetkal se s reakcí. Vidovičová i Sgallová to popírají. Pracovníci sepsali žádost o grant a chtěli, aby ho léčebna odeslala. "Když jsme se po čase zajímali, jak to s naší žádostí vypadá, dověděli jsme se, že ji projektová manažerka přidělená ředitelem Davidem neodeslala," řekla Vidovičová. Ivan David řekl, že žádnou projektovou manažerku nikomu nepřidělil a o žádosti nic neví.

Podle Vidovičové David manipuluje s čísly a údaji - nelze prý počítat náklady na jedno lůžko pouhým vydělením celkových nákladů počtem lůžek. "Suma 9000 korun na lůžko je naprosto fiktivní," řekla. Ředitel David v médiích argumentoval malým počtem telefonátů na linku důvěry, mluvil o osmi denně. Vidovičová však upozorňuje, že jde o počet těch nejtěžších hovorů, z nichž každý trvá minimálně hodinu a vyžaduje zkušeného psychiatra. Kromě nich na linku volá dalších deset až dvanáct lidí denně.

Vedle bohnického centra, které bude od června pomoc poskytovat jen od osmi ráno do půl páté odpoledne, se mohou lidé obracet na krizové centrum RIAPS provozované pražským magistrátem. Další krizové centrum je v Brně, spíše sociální problémy pak řeší v centru krizové intervence v Ostravě nebo Ústí nad Labem. Bašný si myslí, že síť krizových center v Česku je naprosto nedostatečná. "Měla by být hustší. I když je drahá, vyplatí se to," řekl.

Krizová centra řeší především akutní depresivní stavy. Od roku 1994 do roku 2005 stoupl podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) počet afektivních poruch, kam se deprese řadí, o 138 procent. Počet hospitalizací za tu dobu však stoupl pouze o čtyři procenta. Centra krizové intervence se podle Bašného podílejí na tom, že depresivní pacienti nemusejí být hospitalizováni.