Vlak ozdobený světýlky a chvojím, s věnci na obou koncích lokomotivy, se jako vyvrcholení adventu vrátil na koleje po dvou letech covidové pauzy. Cestující vozila dieselelektrická bardotka táhnoucí tři vagony ještě s někdejším označením ČSD. Původně se počítalo jen se zařazením vozu s bufetem v části pro náklad (kterou pamětníci znají jako „služební oddíl“) a s využitím dvou historických motorových vozů přezdívaných Hurvínek a Krokodýl – v tom, aby vyjely zvěstovat příchod Vánoc, však oběma zabránily poruchy.

Vánoční motoráček musel tedy jezdit v obměněné sestavě. Převážně pendloval mezi hlavním nádražím a Zličínem, dvě jízdy ale také spojily centrum metropole s Čakovicemi. S velkým ohlasem se tahle atrakce, spojená i se zajímavými výhledy, setkala nejen u našinců. Mezi pasažéry sice převažovala čeština, ale Deník zaslechl i slovenštinu, angličtinu, němčinu a ukrajinštinu.

Cestu vánočním motoráčkem si užívali nejen příznivci železnice (a veřejné dopravy vůbec), ale také děti. I bez Hurvínka pro ně bylo předvánoční svezení zážitkem. S historickými vagony se mnohé setkaly vůbec poprvé – a překvapilo je, jak moc je třeba zabrat za posuvné dveře, aby se člověk dostal k sedadlům v kupé. Otvírání se často stalo právě úkolem dětí. Ne proto, aby si to vyzkoušely, ale prostě nebylo zbytí: dospělí, kteří je doprovázeli, měli plné ruce: nesli do kupé nakoupené občerstvení ke zpříjemnění cesty.

Vedle svařeného vína či dětského punče, které jsou nyní samozřejmostí, nechyběly ani další horké nápoje nebo pivo. A si dát k nim? Raději perníkový řez, nebo jablečný koláč? Velkým hitem se staly i párky (ne „v chlebu“, jak některé děti říkaly ze setrvačnosti podle zkušenosti s hotdogy, ale pochopitelně s chlebem). Zrovna ty pětiletý Tonda vychválil jako nejsuprovější věc z celého dne. To je ono: párky. S kečupem. Doma by je máma nedovolila, ale s tátou ve vlaku, když maminka zůstala doma kvůli dokončení příprav na svátky, je to v pohodě…

Blížící se Vánoce se také probíraly přímo za jízdy. Přičemž Deník zaznamenal, že nejenom děti psaly Ježíškovi. Letos se prý častěji stalo, že od něj přišla odpověď. „A pamatuješ si, co tam, bylo?“ připomínala maminka sedmileté Anetě. „Že mám víc uklízet v pokojíčku,“ reagovala dcerka s viditelným nenadšením. „A vzpomínáš, co tam bylo ještě? Že možná letos nebude moci splnit všechna přání,“ upozorňovala maminka, co čekat – či nečekat – pod stromečkem. Vedle hraček i dalších věcí může vánoční čas nabídnout i mnoho dalšího. Třeba zážitky. Jako je například svezení sladce vonícím historickým vlakem, kde si lze i pochutnat skoro jako na vánočních trzích…