Dvě hodiny po poledni se zastavuji na rohu Staroměstského náměstí u hloučku lidí s deštníky, označenými vlaječkou pro příslušný jazyk a názvem freetour neboli volná pěší prohlídka historickým jádrem Prahy.

Průvodci v Praze. Infografika.

Licencovaní průvodci kritizují služby 

Připojuji se ke skupině zahraničních turistů, které provází s výkladem v angličtině mladší Češka. Ve skupince asi dvaceti lidí mají nejpočetnější zastoupení Islanďané, nechybí ani Němci či světoběžník momentálně žijící v Dubaji. Představuji se jako Alban z Albánie a mým úkolem je inkognito prověřit, jak pěší prohlídka freetour probíhá.

Licencovaní průvodci kritizují tyto služby s masivní propagací na internetu kvůli nezaručené úrovni předávaných informací, údajně klamavé reklamě a nekontrolovatelnosti bujícího byznysu, z něhož nemá Praha finančně skoro nic.

Freetour není zadarmo 

Ještě před startem organizátoři celou naši skupinu fotí. Až později jsem se dozvěděl pravý důvod pořízení snímku. Zprostředkovatel potřebuje u každé freetour přehled o počtu účastníků, od kterého se odvíjí jeho provize. Údajně si za každého klienta bere ekvivalent až 4 eura. Zbytek zůstává v kapse průvodcům, což jsou obvykle studenti nebo mladí lidé na volné noze, často cizinci. Podle českých zákonů jim k průvodcování stačí živnostenské oprávnění.

Značka freetour sice na první pohled evokuje službu zdarma. Přinejmenším podnik, s nímž jsem přišel do styku já, je ale v této věci poměrně transparentní. Ještě před začátkem prohlídky nás průvodkyně upozorňuje, že za její služby není žádná taxa a že kdokoliv může kdykoliv skupinu opustit.

Nejnovější české dějiny 

Odměna se dává na konci dobrovolně a závisí na spokojenosti nebo nespokojenosti s prohlídkou.Pokud jde o formu a obsah výkladu, nemohu říct na adresu mé konkrétní průvodkyně nic špatného. Velmi dobrou angličtinou seznamuje skupinu s nejvýznamnějšími místy Starého Města, které ve výkladu propojuje s význačnými osobnostmi i milníky české historie.

Pod orlojem jsme si vyslechli pohnutý příběh jeho tvůrce, u Stavovského divadla jsme se dozvěděli o jeho významu pro národní obrození i pro kariéru Wolfganga Amadea Mozarta. Nejnovější české dějiny přiblížila průvodkyně na Václavském náměstí a před Obecním domem, odkud se vydáváme do volně přístupné baziliky sv. Jakuba a po pauze na občerstvení do židovského města. Prohlídka končí u Rudolfina, kde se loučíme a každý z nás odměňuje slečnu za její snahu.

Odměna za několik tisíc korun 

Průvodkyně mohla vybrat průměrně dvě až tři stovky za člověka, celkem tedy tak čtyři až pět tisíc korun. To je i po odečtení zmíněné provize víc než obvyklý výdělek průvodců s licencí.

Ti proto považují služby typu freetour za nekalou konkurenci. Letos v zimě kvůli tomu spolek průvodců interpeloval pražské zastupitele, kterým také předal petici s požadavkem „vymezit městskou vyhláškou kvalifikační předpoklady pro výkon průvodcovské činnosti“.

Pro podnikavce meeting pointy 

Podle kritiků umožňuje chybějící legislativa „parazitování nejrůznějších subjektů na úkor města a jeho obyvatel“. Petenti těmito „parazity“ míní početné skupiny lidí z celého světa, kteří s deštníky permanentně postávají na Staroměstském náměstí a v okolí, kde lákají turisty na freetours. Cizinci propagující projížďky autobusem se dokonce prezentují jako charita.

Oficiálně mají tito podnikavci vymezené meeting pointy, ve skutečnosti se ale kvůli velkému počtu pohybují i daleko od nich. „Problém je i to, že hlavní meeting point je hned u centrály CzechTourism a zahraniční turisté to mohou mylně považovat za státem podporované aktivity,“ upozorňuje Jana Horníková, držitelka oficiálního městského průkazu Průvodce Prahou.

Kontrolují hlavně Čechy s licencí  

Podle Horníkové většinou úřady nejsou schopné zjistit, jestli vůbec ve freetours pracující cizinci ze zemí mimo EU pobývají v Česku legálně a jestli tady platí nějaké daně a odvody. „Živnostenský úřad se podle mě zaměřuje při kontrolách hlavně na Čechy, s nimiž se lépe domluví. Na druhou stranu nám současné vedení Prahy slíbilo, že ještě letos předloží Poslanecké sněmovně návrh na regulaci průvodcovských služeb. Stále doufáme, že zvítězí zdravý rozum a konečně si Česká republika začne více vážit svého kulturního dědictví,“ dodává Horníková.

JANA HORNÍKOVÁ, která provádí turisty po Praze už 20 let, řekla Deníku:Zakázek máme o dost méně
Na začátku kariéry v letní sezoně někdy zvládla až tři okruhy denně. Dnes je situace složitější. Průvodci s licencí přicházejí o práci, protože se na trh dostávají amatéři, někdy označovaní jako freetours.

Co vám vlastně na freetours vadí?
Nekritizujeme konkrétně jen podnik zvaný freetours. V historickém centru Prahy nabízí přímo na ulici nejrůznější služby mnoho různých subjektů. A nejsou to jednotlivci, ale stovky, možná tisíce lidí, kteří v České republice trvale nežijí. Nabízejí své služby fiktivně zdarma nebo dokonce jako charita, což je samozřejmě podvod, protože pak vyžadují peníze formou spropitného. Není tedy pravděpodobné, že by platili povinné odvody jako místní podnikatelé. Na rozdíl od nás nemají žádnou profesní kvalifikaci.

Proč v oboru panují takové podle vás tristní podmínky?
Dnešní nekontrolovatelná anarchie je především důsledkem toho, že od roku 2008 není průvodcovství vázaná živnost, ale volná. To prosazoval zejména Tomio Okamura, aby si uvolnil prostor pro své tehdejší podnikatelské aktivity. Dnes může průvodce tedy dělat naprosto kdokoliv.

Jak fungujete vy, „oficiální průvodci“?
Jsme pod mnohem větší kontrolou. Pracujeme jako OSVČ na zakázku pro cestovní kanceláře a všechny honoráře fakturujeme. Celý turistický ruch se radikálně proměnil. Turistů je víc, ale rozhodují se, kdy a kam pojedou až na poslední chvíli. Pro informace a zajišťování služeb využívají internetovou nabídku a nechtějí utrácet zbytečně. Máme o dost méně zakázek a navíc nelze práci plánovat dopředu. Často mi nečekaně zavolají ráno z agentury, zda mohu vyzvednout klienty ještě týž den, nejlépe ihned.

Kolik si vydělá oficiální průvodce?
Odměny nejsou jednotné. Nejméně dostávají průvodci s běžnějšími jazyky, o dost lépe jsou na tom lidé například s japonštinou nebo švédštinou. Většinou se ale odměna pohybuje od devíti set zhruba do dvojnásobku za obvykle čtyřhodinovou pěší prohlídku, mínus daň a odvody, jak jsem už říkala. Naše práce je navíc sezonní, v zimě pro nás agentury práci téměř nemají, ale naháněči v centru Prahy pracují stále a neúnavně odchytávají zahraniční turisty. Neoficiální cesta je pochopitelně z čistě finančního hlediska atraktivnější jak pro průvodce, tak pro klienta, který může zaplatit za freetour méně než u oficiální agentury.