Je bezdomovcem, a přece má kde bydlet. A rovnou v hradu. I když – v hradu pod mostem. Tak by se dal popsat život šestapadesátiletého Jardy.

Ještě před několika měsíci nocoval pod Barrandovským mostem ve stanu. Potom mu ale městští policisté udělili pokutu s tím, že je to zakázané, a protože nechtěl porušovat vyhlášku, rozhodl se kousek od Vltavy postavit vlastníma rukama hrad. Stydět by se za něj nemusel ani ledajaký projektant nebo stavitel.

Věže z plechovek

Hradby i cimbuří vznikly ze zbytkového materiálu po opravě Barrandovského mostu, věžemáz plechovek a lísek na ovoce a stěny zatepluje starý koberec a třícentimetrová vrstva sádrokartonu. „Víno nepiju, jsem pivař, ale děkuju,“ komentuje náš dárek na uvítanou. „Jedině že bych ho nalil vám,“ přijímá krabici bílého.

„Nechcete uvařit kafe? Škoda že jste nepřišli až za dva týdny, to tu ještě dodělám nějaké úpravy,“ říká a vede nás do svého království. V přední části hradu je kuchyňka s plotýnkou a nádobím, a v zadní místnosti spí.

Zimy se už nebojí

„Zima mi není, stačí, abych si rozsvítil petrolejku anebo pokoj zadýchal, a můžu tu chodit pomalu v trenýrkách,“ říká. „Před Vánocema to tu budu mít pěkný, dám si sem i ozdobený stromeček,“ těší se.

Vzpomínka na svátky v něm vyvolává pocit euforie. Loni k němu přímo na Štědrý den přišly dvě asi sedmileté holčičky a přinesly mu smaženého kapra, bramborový salát a krabici cukroví. Prý mu je posílá babička, která chodí kolem Vltavy na procházky se psem. „Měl jsem toho tolik, že bych tím mohl krmit i kapry v řece,“ směje se a dodává: „Někteří lidé jsou hodní, ale ve většině stále převládá nenávist.“

Ví, o čem mluví. Již několikrát mu někdo ukradl spacák nebo sebral jídlo, které si v kuchyňce uskladnil. Když si v létě zapnul venku před hradem televizi, cyklisté využívající nedalekou cyklostezku na něj přivolali policisty, že se určitě načerno napíchl na kabely. „Mám to přitom na autobaterii,“ říká. Původně měl ve své novostavbě petlici, ale pak ji někdo vylomil. „Zjistil jsem, že nemá cenu si ji sem dávat znovu,“ popisuje Jarda.

O byt přišel při rozvodu s manželkou. „Mám rád přírodu a teď je mi vlastně fajn,“ notuje si.

Zlobí ho jen spejeři

„Už tady za mnou byl i jakýsi pán, že mi dá tisícovku, když mu poskytnu projektový plánek, podle kterého jsem postupoval. Jednak ale žádný nemám a za druhé by s tím určitě kšeftoval,“ tvrdí Jarda, kterého ovšem tíží jedna věc: sprejeři.

„Mohou si tu bez postihů malovat po zdech, ale odhazují prázdné plechovky, kde se dá. Já chodím s odpadky stovky metrů do kontejneru, aby se tu nepovalovaly. Není s nimi skoro žádná řeč,“ zlobí se.

Kolem svého hradu si teď postavil plůtek a navezl zem, aby tu mohla začít růst tráva. „Víte co, tak já si to víno nechám. On se z něj dá udělat i svařák, že jo? Koření tu nějaké mám a zima bude dlouhá,“ uzavírá při loučení.