Ve třetí a čtvrté městské části sledovali, jak se strážníci a pracovníci Centra sociálních služeb snaží při nočních akcích monitorovat situaci bezdomovců a počítat je. Mimo jiné se jich ptají, proč si zvolili daný způsob života. Podle výsledků jejich zjištění hodlá město vypracovat strategii, jak těmto lidem pomoci.

Litevci na Žižkově

V Praze 3 byl v noci ze čtvrtka na pátek prohledáván především areál nákladového nádraží Žižkov, kde bezdomovci osídlili odstavené vagony. „Většina z nich byli Litevci, kteří se sem nejspíš vydali za prací a nakonec skončili bez střechy nad hlavou,“ řekla Deníku zástupkyně ředitele centra Ludmila Tomešová. Ve třetí městské části způsobují lidé bez přístřeší problémy zejména znečišťováním veřejného prostoru. Mají také neblahý vliv na mládež. „To se potvrdilo na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde museli strážníci zadržet opilého bezprizorného muže nedaleko školy a dopravit ho na záchytku s 2,7 promilemi alkoholu v krvi,“ uvedla Ria Froňková z městské policie.

Proč žijete tady?

V noci z pátku 20. června 2007na sobotu přišla na řadu Praha 4. „Přes den bychom jich moc nenašli, jsou v centru, proto jdeme v noci,“ vysvětlil důvod noční akci ředitel městské policie Prahy 4 René Štýbr. První dvě lokality se nacházely v oblasti ulice U Michelského mlýna. Strážníky a sociální pracovníky čekalo nejprve prodírání křovinami za svitu baterek, cílem byla zchátralá chata střežená psem. „Policie, zavřete toho psa! Nepotřebuji občanku, je tady paní, která vám chce pomoci,“ spustili policisté na mžourajícího asi šedesátiletého muže. Svítilny mezitím odkrývaly detaily. Neuvěřitelné množství natahaného haraburdí obklopovalo „hlavní budovu“, ze které vylezli zbývající dva obyvatelé, rozespalá žena s mužem. „Koukněte na naší jídelnu!“ chlubili se přístavkem, kde bylo něco jako „společenská místnost“ s křesílky a dokonce kyticí ve váze. „Proč žijete tady a nepokusíte se nějak svou situaci zlepšit?“ ptala se obyvatel Ludmila Tomešová. „Nám se to tak líbí, máme volnost a nikdo nám do ničeho nemluví,“ zněla odpověď.

Několik desítek metrů za hromadami starých koberců a hadrů si u zdi vytvořil přístřešek z plachet pár, pravděpodobně závislý na drogách. Během rozhovoru muž přiznává, že seděl ve vězení za loupež. Oba se zaklínají, že jsou „čistí“ od drog, ale když se baterka sklonila dolů, na udusané zemi bylo požehnaně zelených makovic. „To, že neberou drogy, podle nich znamená, že si momentálně nepíchají,“ vysvětlila Tomešová.

Cigaret se nevzdám!

Další zastávkou byly polorozpadlé garáže. Zpustlému prostoru vévodil obytný přívěs a v tomto případě i silný zápach. Obyvatelé vozu nesli přítomnost strážníků velmi nelibě. Majitel strážníkům už měsíce tvrdí, že vrak odstraní, k činu se však nemá. „Už v březnu sliboval: ,v pondělí dostanu výplatu a odtáhnu to´, ale skutek utek,“ říkají strážníci. S Tomešovou ochotně diskutoval jediný mladík. Přestože pracuje, nemá prý šanci na lepší život. Ale jen představa, že by přestal kouřit cigarety, ho vysloveně vyděsila. „To si neumím představit,“ reagoval na možnost ušetřit tři tisícovky.

„Já jsem z Tater, vezmu si o tři deky víc a je dobře.“

Třetí kolonií v Bezové ulici je stabilní skupina obývající opuštěné tesko domy nedaleko potoka v Braníku. „Tady se o svoje bydlení v rámci svých možností starají, mají za domem zahrádku, kde si pěstují zeleninu, jedna z místních pracuje v nemocnici,“ popsal další lokalitu Štýbr. Skutečně, na místě strážníci a reportéři našli poklidně žijící společenství, před domem se na kamnech ohřívala voda na mytí a kolem bylo rozvěšené prádlo. Jeden z obyvatel, evidentně důchodového věku, pochází ze Slovenska a otázky týkající se důchodu, nebo jak přežívají v zimě, ho rozesmály. „Já jsem z Tater, vezmu si o tři deky víc a je dobře,“ vyřešil topení. „Pro důchod bych musel na Slovensko, a já ho vlastně ani nepotřebuju,“ odmítl starosti s důchodem. „Není problém zařídit jim doklady, ale to, že je do týdne prodají,“ vysvětlovala Tomešová. „Žijí den ze dne, naprosto neuvažují dopředu,“ doplnil Štýbr.

Poslední zastávka ve Školní ulici měla dramatickou dohru. V opuštěném objektu žije další „stabilní“ komunita. „Je to ženská a žije tu s dvěma chlapy, asi se o ně stará,“ popisoval je Štýbr. „Mají tu docela naklizeno, krámy roztřiďují na to, co se dá spálit a co se hodí do sběru. Většinou u nich je ještě někdo,“ vyprávěl dál. Po pokynu zavřít psa se ukázalo, že kromě starousedlíků strážníci probudili ještě další tři nováčky, mladý pár a velkého urostlého muže v maskáčích. „Ty neznám, musíme je prověřit,“ zněl pokyn a trojice se rozběhla hledat doklady. Po prověření se ukázalo, že svalovec má do roku 2010 zakázaný pobyt v Praze a páchá tedy trestný čin maření úředního nařízení. Ospalého muže strážníci zadrželi a předali policii, která si jej vyzvedla během několika minut, nasadila mu pouta a odvezla na služebnu.

Praha se snaží spočítat lidi bez domova

Praha -Bída, nemoci, zápach, alkohol, drogy, neschopnost a neochota přizpůsobit se alespoň trochu společnosti. Tyto, a mnohé další jevy provázejí bezdomovce. Pražany tito lidé často obtěžují i přímo v centru města, magistrát nyní slibuje, že se pokusí situaci těchto „sociálně vyloučených osob“ řešit. Od letošního dubna začalo Centrum sociálních služeb Praha ve spolupráci s magistrátem a městskou policií monitorovat bezdomovce v jednotlivých městských částech. Celkové výsledky by měly být známy na podzim. „Tato akce se zaměřuje na zjišťování důvodů jejich propadu sociální sítí nabízených služeb a na nalezení možností snížení rizik souvisejících s jejich způsobem života pro běžně žijící obyvatele Prahy či návštěvníky metropole,“ říká zástupkyně ředitele centra Ludmila Tomešová. „Potřebujeme zmapovat, o kolik osob se skutečně jedná, a především proč nevyužívají nabízené nástroje sociální pomoci,“ dodává Tomešová.

Sociální pracovníci i strážníci se shodují, že bezdomovci nejsou jednolitá skupina, ale lze rozlišit několik skupin. Někteří se na společenském dně ocitli ne úplně vlastní vinou, pro jiné je volba života v chudobě dobrovolná. „Problém může být, že do azylového domu si nesmí vzít psy, nesmí tam pít a brát drogy a musí dodržovat nějaká pravidla – a to nejsou ochotni,“ popisuje životní styl bezdomovců Tomešová. „Nejdůležitější je, aby cítili respekt a důvěru, že jim chceme pomoci a ne ublížit,“ dodává. (dav)

Záchranka versus lékaři

Praha - Hádky mezi záchranáři a lékaři plné emocí provázejí příjem bezdomovců do pražských nemocnic. Mnohdy zablešení pacienti se svrabem, neštovicemi nebo červy totiž znamenají pro zařízení statisícové ztráty. Přestože podle zákona nesmí nemocnice pacienta přivezeného záchrankou odmítnout, v Praze je situace mnohdy jiná. Lékaři na příjmu často argumentují tím, že podle takzvané rajonizace mají přivezeného bezdomovce ošetřit v jiné nemocnici. „První, na co se nás v nemocnici zeptají, je to, odkud pacienta vezeme. Když řekneme, že z ulice, následuje dotaz z které. Pak většinou na příjmu reagují stejně: Ten k nám nepatří, není to naše spádová oblast,“ říká ředitel Zdravotnické záchranné služby Zdeněk Schwarz. Problémy mají záchranáři nejen při předávání lidí bez domova, ale také cizinců. „Musíme být nekompromisní. Pokud má lékař problém, požadujeme, aby nám sepsal, proč pacienta nepřijal. Dotyčný si to pak většinou rozmyslí. Jinam musí jet sanitka jen tehdy, když zařízení v tu chvíli nemá odbornost, jež pacient vyžaduje.

Pražan, který zkolabuje třeba na ulici, se ale nemusí bát, že by byly s jeho přijetím do nemocnice potíže. „Problémy s umístěním máme, pouze pokud je pacient neperspektivní, a hrozí, že není pojištěn,“ uvedl Schwarz. Nemocnice totiž příjem nepojištěných pacientů ročně stojí statisíce korun. „Měsíčně přijímáme od záchranné služby kolem padesáti bezdomovců. Po vyšetření je buď hospitalizujeme nebo pustíme domů. Většinou se po několika dnech vrací zpátky, protože neberou léky,“ říká za nemocnici Na Františku tiskový mluvčí Vladimír Juřina. Doplnil, že minulý rok zařízení přišlo kvůli takovým pacientům o dva miliony korun. LUCIE BOHÁČOVÁ