Za vznikem teras stojí Václav Maria Havel, otec prvního porevolučního prezidenta. Jako malý chlapec sem chodil pátrat po fosiliích, v dospělosti se tu rozhodl postavit restauraci. Inspirací se mu stal podnik na skalní ostrožně vybíhající do oceánu v San Francisku.

Hostům hrál orchestr

Architekt Václav Kolátor komplex rozdělil na restauraci, šatny, vyhlídku, bazéna místa určená ke slunění nejen horizontálně, ale také vertikálně. Vznikly tak terasy nad prohlubní, v níž našel místo bazén. Tomu se ovšem nevyhnuly ony pomyslné mouchy – napájela ho voda z Vltavy a sluneční paprsky ho nedokázaly ohřát. Pamětníci vzpomínají, že byl velmi studený a déle v něm vydrželi jen otužilci. Vše korunovala 15 metrů vysoká vyhlídková věž.

Restaurace byla s bazénem spojena schodištěm, ale i lanovkou. V roce 1937 byl přistavěn také oblíbený Trilobit bar, kam docházela smetánka na drink i trochu tance za zvuků celého orchestru. Zářivě bílá budova, viditelná už z dálky, lákala celé davy. V prvním týdnu ji navštívil sám prezident Masaryk, který sem docházel i později se svými ministry. Natrefit jste zde mohli na filmové hvězdy, třeba Vlastu Buriana nebo Oldřicha Nového, spisovatele a zpěváky. I v době hospodářské krize se ve Francouzské restauraci podávalo na tři tisíce obědů denně.

Po nacistické okupaci si místo oblíbily nové elity a už velmi záhy sem pro snadnější přístup nechaly zavést železniční trať. Zatímco pohlaváři pili dole kávu, na věži se usídlil Wehrmacht, který si zde zřídil pozorovatelnu. Po konci války se zlaté časy na chvíli vrátily, ale už v roce 1948 bylo Havlovo dílo znárodněno.

Staré časy se vrátí jen těžko

Představitelé nového režimu se však o komplex nedokázali postarat a ten dlouhá léta chátral. Nepomohlo ani jeho prohlášení kulturní památkou. V roce 1982 byl zavřen Trilobit, v 90. letech Francouzská restaurace a následně i celý komplex. Smetánku nahradili bezdomovci, kteří nejspíš stojí i za požárem baru v roce 2001. V současnosti se nový majitel snaží terasám vdechnout zašlou slávu. Kvůli systému silnic, které ho obkroužily, však už zřejmě nepůjde o onu příjemnou, tichou oázu, kterou terasy kdysi bývaly.