Barevné reklamy i televize postupně mizí z restauračních předzahrádek

Odbor památkové péče je bude moci nyní účinně vymáhat díky nedávnému rozsudku Nejvyššího správního soudu, který přesně stanovil, co je a co není dočasnou stavbu historických částech Prahy. Provozovatelé by tak mohli o zahrádky zcela přijít, pokud podmínky nesplní.

„Restaurační zahrádky jsou významnou součástí uličního interiéru města a mají vliv na celkový vzhled prostředí, kde jsou zřizovány. Největším neduhem je, pokud zahrádka svým provedením neodpovídá sezónnímu charakteru tohoto typu záboru komunikace," sdělil Pražskému deníku ředitel odboru památkové péče na magistrátu Jiří Skalický.

Nepřípustný plastový nábytek

Povolení by tak už neměly získat zahrádky, které mají slunečníky a markýzy s výraznou reklamou, vícebarevným potiskem a kolem vysoké ohrazení či zábrany. Venku bude také nepřípustné používat plastový nábytek, výčepní a chladicí pulty, pokladny, koberce i dřevěné podesty. A zmizí i televize, které jsou oblíbené zejména při sledování sportovních přenosů.

Taková regulace se ale příliš nezamlouvá provozovatelům, pro které to znamená omezení i další investice do nového vybavení. Přitom už nyní platí v turisticky nejlukrativnějších místech až 110 korun za metr čtvereční denně, což je nejvíce v Evropě.

Peníze pak připadnou Technické správě komunikací a městským částem, na jejichž místě zahrádky stojí. Radnice Prahy 1 si jen na předzahrádkách vydělá ročně kolem sto milionů korun.

Hloupá šikana památkářů

Proto není divu, že se jí takové kroky také nelíbí. „Jednotná pravidla vítáme, ale část omezení vnímáme jako zbytečnou a hloupou šikanu památkářů vůči podnikatelům. Možná, že by stačilo vzít si za vzor historické centrum Paříže," prohlásila mluvčí první městské části Veronika Blažková.

Starosta Městské části Praha 1 Oldřich Lomecký pak vidí za nařízeními snahu památkářů získat všechny zásadní povolovací pravomoci od městských částí pro sebe.

„Samospráva je kontrolovaná, volená a měněna voliči. Památkáři se nikomu zpovídat nemusí. Některé hrůzy povolí, jiné věci bez důvodu rozhodnou nepovolit jenom podle svého pocitu krásna nebo nedejbože podle něčeho jiného," řekl.

Ať rozhodnou radnice samy

Radní pro oblast dopravy a financí na Praze 2 Jan Korseska pak navrhuje, aby příslušná městská část měla pravomoc povolovat předzahrádky i v památkových rezervacích a zónách Prahy. „Kdo jiný by měl lépe vědět, jestli je, či není umístění u určité provozovny vhodné," říká rozhodně radní Korseska.

Podle něj sice nejsou výrazné reklamy v historicky cenných oblastech vhodné, ale na druhou stranu chápe, že například dodavatel nápojů může být významný sponzor. Navíc ani nesouhlasí s plošným zákazem podest.

Ne všechny radnice ale mají stejný názor. Pravidla památkářů neplatí pouze pro nejpřísnější stupeň ochrany, tedy pro památkové rezervace v samotném centru, ale též pro památkové zóny dalších částech města. Proto je do věci zainteresováno více městských částí.

Pošlapávají kouzlo staré Prahy

Podle zástupce starostky Prahy 3 Alexandera Bellu ne všichni podnikatelé mají cit a vkus pro zachování důstojného a hodnotám odpovídajícího prostředí provozoven.

„Považuji za správné, že památkáři v historickém centru omezují to, co poškozuje historický ráz této části města tedy nevkusné deštníky s reklamami na pivo, plastové židličky známé z každého asijského bufetu nebo televize s globálními hity. Prospívá to domácím i hostům," tvrdí zase zástupce starosty Prahy 8 Petr Vilgus. Podle něj mnozí restauratéři, společnosti nabízející thajské masáže či prodejci broušeného skla pošlapávají kouzlo staré Prahy.

Praha 7 pak vnímá potřebu jednotných pravidel pro podobu předzahrádek v památkových zónách. Podle mluvčího Martina Vokuše by se ale o konkrétních podmínkách mělo jednat na celopražské úrovni.

Naopak podle starosty Prahy 5 Radka Klímy jsou pravidla památkářů zbytečnou přítěží a zohledňovat by se měly spíše jiné aspekty. „Například zřetelné ohraničení prostoru předzahrádky by pomohlo v orientaci nejen chodcům, ale především slabozrakým a nevidomým," myslí si Radek Klíma.

Ředitel odboru památkové péče pražského magistrátu Jiří Skalický: Snažíme se provozovatelům vyjít vstříc

Odmítá kritiku radnice Prahy 1, že by byli provozovatelé šikanováni kvůli pravidlům pro restaurační zahrádky na památkově chráněném území . Šéf pražských památkářů Jiří Skalický naopak tvrdí, že s podnikateli spolupracují a některé jejich připomínky byly v materiálu zohledněny.

Proč vůbec existuje regulace restauračních zahrádek?

Jsou totiž významnou součástí uličního interiéru města a mají vliv na celkový vzhled prostředí, kde jsou zřizovány.

Jaké neduhy mívají nejčastěji?

Největším neduhem je, pokud zahrádka svým provedením neodpovídá sezónnímu charakteru tohoto typu záboru komunikace, z něhož vycházejí všechny požadavky odboru památkové péče.

Co to konkrétně znamená?

V praxi tyto požadavky znamenají, že by zahrádka měla být provozována přímo na dlažbě, bez podesty, bez ohrazení vysokými zábranami s kompaktní plochou a s vhodným zastíněním v decentní barvě, bez výrazných reklam.

Nejsou požadavky na provozovatele příliš přísné?

Nedomnívám se, že by byly požadavky odboru památkové péče neúměrně striktní. Určitá regulace je běžná i v historických centrech jiných měst u nás i v zahraničí.

Existují nějaké výjimky?

V mnoha ohledech se odbor památkové péče snaží vyjít provozovatelům vstříc, například u zahrádek s celoročním provozem akceptuje, když je u zahrádky v chladnějším období i prosklené ohrazení s vhodným provedením a přiměřenou výškou, u zastínění zahrádky jsou zase přípustná i reklamní loga v decentním, nepříliš křiklavém provedení.

Praha 1 přesto mluví o šikaně památkářů vůči provozovatelům.

Na přípravě manuálu odbor památkové péče spolupracoval mimo jiné také s podnikateli ze Sdružení Nového Města pražského a některé jejich připomínky v materiálu zohlednil. Tvrzení o údajné šikaně podnikatelů proto podle mého názoru neodpovídá skutečnosti.