Světová rekordmanka a trojnásobná olympijská medailistka je hlavně spokojená, že nemusí jako loni řešit trable, kdy si ze španělského soustředění přivezla zlomeninu zánártní kůstky, která ji pak v první části olympijské sezony limitovala.

Martin Fuksa
Brácha je občas na pěst, ale za rok to bude lepší, říká kanoista Martin Fuksa

Máte za sebou přípravné období. Co vám časné jaro ukázalo?

Proběhlo v pořádku. Hlavní je, že jsem zůstala zdravá. Trénovala jsem v teple, ale po návratuz Tenerife jsem se klepala zimou. Od začátku dubna jsem do prvních závodů měla jen dva házecí tréninky, které proběhly v teplotách nad deset stupňů. Myslím, že budu mít pomalejší rozjezd do sezony, ale jsem zastánce nepřepálených začátků.

Před rokem jste se na soustředění zranila při tenisu. Zahrála jste si ho letos?

Tentokrát jsem byla šikovnější. Nic se mi nestalo. Loni jsem v dubnu a květnu udělala v tréninku nulu, teď jsem na tom dost dobře a kromě nastuzení se cítím v pohodě. Tenis jsem hrála, ale naposledy v únoru, a docela mi to šlo. Myslím, že jsem se zlepšila (směje se). Teď se chystám na beach-volejbal, protože mě vždycky dobře nastimuluje kotník. Těším se, že si ho dám někdy mezi závody.

Ovlivňoval nějak vaši přípravu téměř čtyřletý syn Janek?

Brala jsem ho všude s sebou a docela jsem si to užívala. Je to už daleko jednodušší než v dřívějších letech. Trochu nám to komplikovala školka, kam chodí prvním rokem. Nakazila jsem se od něj několika nachlazeními a chřipkami. Jemu skoro nic nebylo, ale já to vždycky odnesla. Dva dny se na mě tulil, smrkal a prskal, a já jsem z toho pak byla dva týdny špatná. Trénink jsem ale nepřerušila.

Ilustrační fotografie.
Svazům chybí peníze na mezinárodní akce i soutěže pro mládež

Co si přejete do nové sezony?

Říkám si, že co mě nezabije, to mě posílí. Snad se nachlazení brzy zbavím a oštěp mi začne – až přejdu do plného rozběhu – trochu víc lítat. Hlavně budu potřebovat na závody i trénink větší teplo. To by bylo bezva, protože v chladu se nedá vypilovat technika.

Vrchol sezony máte až na srpnovém mistrovství světa v Londýně. Kdy začnete závodit?

Nejdřív pojedu na Diamantovou ligu do Eugene, ale tam se moc netěším. Je to strašná dálka. Navíc jsem zjistila, že házím už v pátečním večerním předprogramu, což je čtyři ráno našeho času. Není to můj oblíbený mítink. Taky tam vždycky fouká poměrně silný protivítr. Nemyslím si, že bych tam mohla hodit daleko. Za skutečný otvírací závod sezony spíš považuji Memoriál Josefa Odložila. Tam bych si ráda zase udělala radost.

Co říkáte novému formátu Diamantové ligy, kdy je oštěp vypsán jen na čtyři mítinky a do finále se nastupuje bez bodových zisků z předchozích mítinků?

Patřím ke starším oštěpařům, a tak mi nižší počet startů mi nevadí. Co se týká nové podoby finále, tak je trochu divné, že se nebudou brát v úvahu jednotlivé závody, když se jedná o seriál. Body jsou přece vypovídajícím měřítkem celé sezony.

Stala jste se patronkou projektu České unie sportu „Sportuj s námi". Co vás na něm oslovilo?

Sport je součástí života a přináší spoustu radosti. Kompenzuje psychickou zátěž z dnešního shonu. Těloi celý člověk je pak zdravější a optimističtější. Nejlepší je, aby lidé sportovali pravidelně, a akce pro amatérské sportovce a pro rodiny s dětmi „Sportuj s námi" tyto ambice naplňuje.