„Autonapůl vzniklo jako experiment už před deseti lety, větší rozmach zažívá čtvrtým rokem," uvedl Kutáček. Podle společnosti je dosud zřejmý výrazný nepoměr mezi počtem Čechů, kteří jsou ochotní automobil sdílet, a obyvateli západních zemí, kde je podobná forma vlastnictví automobilů podstatně běžnější. Například v Německu sdílení aut využívá na půl milionu lidí a přes 100.000 ve Švýcarsku, kdežto v Česku jde právě jen o stovku uživatelů.

Důvodem je podle prezidenta Svazu cestujících ve veřejné dopravě Miroslava Vyky obecný přístup k fenoménu automobilismu, kdy v Česku, Polsku a dalších zemí střední a východní Evropy je vlastnictví automobilu stále otázkou osobní prestiže. Takovýto přístup naopak v západních zemích postupně ustupuje. Automobilový boom západní blok zažil už v sedmdesátých letech, zatímco v Česku je podobný rozmach počtu automobilů možné pozorovat až od devadesátých let.

Podle ministerstva dopravy, které se car-sharing zavázalo podporovat ve strategickém materiálu dopravní politiky pro roky 2014 až 2020, může tento druh mobility výrazně usnadnit dopravní situaci ve velkých městech, která se potýkají s nedostatkem parkovacích míst a kde mohou lidé tento způsob vlastnictví automobilu kombinovat s používáním městské hromadné dopravy. Lidé kteří automobil přímo nevlastní, daleko více každou cestu osobním vozem zvažují a více využívají ostatní šetrnější prostředky dopravy, uvedl v materiálu úřad.

Zájemci o car-sharing se podle Kutáčka zapojí tím, že uzavřou smlouvu a zaplatí pětitisícovou vratnou zálohu. Každý měsíc se účtuje stokoruna jako paušální poplatek. Když si společné auto půjčí, platí dvě koruny za hodinu provozu a šest až osm korun podle typu vozidla za ujetý kilometr. Tím jsou zaplaceny všechny poplatky včetně paliva. Vyúčtování chodí členům každý měsíc na základě záznamů z knihy jízd v jednotlivých vozech.