Byl krásný slunečný den a centrum se už tehdy hemžilo turisty i místními. Těsně před čtvrtou odpoledne u Husova pomníku vybuchla nálož. Její litinové víko odletělo několik metrů a zničilo výlohu jednoho z obchodů. Tříštění skla se mísilo s křikem zraněných a v samém srdci Prahy zavládla panika.

Zkouška demokracie

Z osmnácti zraněných dopadla nejhůř německá turistka, které život zachránila až komplikovaná neurochirurgická operace. Doživotně však zůstala poznamenána ztrátou oka. „Někdo prostě zkouší pevnost demokratické moci,“ okomentoval tehdy událost prezident Václav Havel. Do prvních svobodných voleb v porevolučním Československu totiž zbývalo jen pár dní.

Onou „bombou“, jak se později ukázalo, bylo amatérsky sestrojené zařízení, tvořené trubkou vyplněnou kousky nasekaného kovu. Kdosi ji položil na podstavec Husovy sochy, ukrytou ve sportovní tašce. Štěstím v neštěstí byl fakt, že se uvolnilo pouze víko a neroztrhla se samotná trubka. V takovém případě by totiž škody, včetně těch na životech, zřejmě byly mnohem větší.

Atentát nebyl jen jeden

Okamžitě se rozjelo rozsáhlé vyšetřování, do kterého se kromě detektivů zapojili i senzibilové. Poskytnutím svých snímků a záznamů přispělo i několik turistů a kolemjdoucích. Díky tomu se podařilo zrekonstruovat časový úsek, ve kterém pachatel položil tašku na pomník. Nejdůležitější stopou se ukázala být samotná trubka.

Její druhá polovina byla použita při atentátu, který se odehrál přesně o dva měsíce později na hostivařské přehradě. Obě vyrobily vítkovické železárny. Pachatel i přes všechna tato zjištění zůstal neznámý a ohledně jeho záměrů panují dohady dodnes. Mohlo se jednat o psychicky narušeného člověka, ale i příznivce bývalého režimu, který skutečně chtěl vyzkoušet sílu demokracie, jak poznamenal Havel.