Kdy a proč vznikla vaše organizace?

Občanské sdružení Asistence vzniklo v roce 1995 proto, aby pomáhalo studentům a absolventům Jedličkova ústavu najít si pracovní uplatnění po skončení pobytu v Jedličkově ústavu. K tomu se ale váží i další služby, jako je osobní asistence, jež slouží k tomu, aby se lidé s postižením dostali do školy či do práce, aby mohli dělat to, co dělá každý, ale oni k tomu potřebují osobní asistenty. My takto v Praze pomáháme 120 lidem a desítkám dalším poskytuje tzv. sociální rehabilitaci, což znamená hledání zaměstnání, vhodných kompenzačních pomůcek, bydlení, aktivit pro volný čas atd. Jde především o lidi, kteří mají ztíženou schopnost orientace, lidi s kombinovaným postižením, například lehčím mentálním a podobně.

Jakou věkovou skupinu představují vaši klienti?

Jsou to, lidé od 16 do 64 let, tedy lidé v produktivním věku. Samozřejmě s určitou tolerancí.

Kdo poskytuje asistenční služby?

Máme asi 70 asistentů, kolem 50 dobrovolníků a čtyři koordinátory, kteří ty asistence každý týden individuálně domlouvají. Asistenti se tak dozvědí, kdy a kde mají být a co tam budou dělat. Vše se musí dokumentovat, protože jsme jako poskytovatel sociálních služeb akreditovaní u Ministerstva práce a sociálních věcí a musíme splňovat všechny požadované parametry. Naši asistenti dostávají rekvalifikační kurzy, zácvik a další vzdělávání. Máme tu například kolegu Jakuba, který sám je na vozíku a všechny nové asistenty zacvičuje, vyráží s nimi do města a ukazuje jim například, jak nastupovat do metra, jak do autobusu, jak zvládat schody, aby byli pak sami schopni tyto služby poskytovat. Jako asistenti většinou pracují vysokoškoláci, někdo tři, jiný 15 hodin týdně, podobné je to s i s dobrovolníky, kteří pracují ve svém volném čase.

Jak je to s aktivitami pro volný čas?

O víkendech se jezdí na výlety, chodí se do kina, na výstavy. To vše naši klienti s asistencí zvládají, bez ní by ale toho nebyli schopni.

Jaké jsou kvalifikační požadavky na asistenty?

Podle zákona o sociálních službách musejí mít čistý trestní rejstřík, minimálně středoškolské vzdělání a odpovídající zdravotní stav. Potom si do půldruhého roku musejí udělat rekvalifikační kurz, který má 150 hodina a každým rokem si musí vědomosti obnovovat na kratším kurzu. Ty kurzy mají od nás zdarma, protože chtít na studentech, aby si ještě za kurz platili sedm až deset tisíc, to se nám zdálo nepatřičné.

Kdo financuje vaši činnost a kolik platí klienti za poskytované služby?

Financuje nás Ministerstvo práce a sociálních věcí, pražský magistrát a jednotlivé městské části. Pak nám přispívají dárci a sponzoři. Tuto část se nyní snažíme posílit, protože na příští léta se již avizovalo snížení financí na sociální služby a musíme se na to připravit. I když je v Praze ještě asi pět poskytovatelů podobných služeb, naše kapacita je zcela naplněná a po službách je stále poptávka. Klienti platí 90 korun za hodinu, na což využívají státní příspěvek na péči. Náklady na jednu asistenční hodinu jsou ale asi 240 korun, takže ten zbytek se musí sehnat někde jinde. Ovšem efekt té asistenční služby je širší – například klientům dává nové sociální kontakty a na druhé straně skýtá odlehčení rodinám, jež se o klienta starají.

Cenu Nadace Erste jste dostal za projekt Jedeme v tom s vámi. Kdy vznikl a co konkrétně představuje pro vaše klienty?

Šlo o soubor akcí napomáhajících boření různých bariér v pražské dopravě. Začalo to již v roce 2007 a zpočátku jsme lidi vyzývali, aby jeli sami do práce na vozíku a vyzkoušeli si, jaké rozdíly zažívají proti cestě zdravého člověka, ať to popíší a podělí se s veřejností o své zkušenosti. Sami jako asistenti už jsme totiž znali různé překážky a věděli, že cestu s vozíkem na stejné místo je mnohdy třeba absolvovat jinak a zdlouhavěji než bez vozíku. Tehdy šlo všechno zoufale pomalu, například se za pět let nevybudoval žádný nový výtah do stanice metra, a tak jsme se rozhodli to tou naší akcí trochu popohnat. Nejde ale jen o metro, problémy jsou i s povrchovou dopravou. To že nakonec budeme oceněni Nadací Erste jako v Praze nejlepší, jsme vůbec nečekali a také jsme to kvůli tomu nedělali.

Asistence mezi výherci Ceny Nadace Erste

Praha se koncem června stala na dva dny centrem sociální integrace, když na závěrečném slavnostním ceremoniálu Ceny Nadace Erste za přínos sociální integraci 2011 uvítala zástupce neziskových organizací z dvanácti zemí střední a východní Evropy (Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, České republiky, Maďarska, Kosova, Makedonie, Moldavska, Černé hory, Rumunska, Srbska, Slovenska a Slovinska).

Kromě tří hlavních cen bylo uděleno i dalších šest speciálních cen: dvě ceny poroty, tři, které mezi sebou zvolilo všech 132 postupujících organizací hodnotících nejlepší projekty, a jedno ocenění udělené zaměstnanci Erste Group, kteří volili svůj nejoblíbenější a nejvíce respektovaný projekt. Vítězné projekty byly zvoleny mezinárodní porotou ze 132 postupujících projektů, které byly vybrány skupinou národních i místních expertů z celkového počtu 1850 přihlášených.

Mezi 32 oceněnými byly i tři české neziskové organizace – Liga lidských práv z Brna s projektem Férová škola, JURTA z Děčína – Nebočad s projektem Z ústavu do firmy a bytu a Asistence z Prahy s projektem Jedeme v tom s vámi. Každá získala čestné uznání a odměnu 16 000 EUR.

Ceny za sociální integraci se letos udělovaly již potřetí a jednu z hlavních cen dotovanou 30 tisíci eur získala Romská tisková agentura ze Slovenska.

Čtěte také: Na Staroměstské vyzkouší, jak funguje výtah z metra