Pro většinu Pražanů je zatím velkou neznámou, kterou znají pouze v souvislosti s nedávným velkým požárem a téměř pravidelnými policejními kontrolami. Život v areálu tržnice má přitom mnoho jiných, přívětivějších, tvá­ří.

Obrovský pozemek o rozloze 35 hektarů areálu bývalého masokombinátu zakoupila skupina vietnamských podnikatelů již před 10 lety, dnes je zde sídlo mnoha firem, v areálu jsou desítky obchodů, restaurací, bufetů, ale i svatyní a samozřejmě kryté tržnice s nejrůznějším zbožím.

Již na stanici metra Kačerov, odkud také jezdí do Písnice autobusy, je podle koncentrace čekajících Vietnamců poznat, odkud autobus jede. Čím víc se autobus blíží ke stanici Sídliště Písnice, která leží přímo před hlavním vchodem do areálu, tím více v autobusu stoupá koncentrace Vietnamských spoluobyvatel.

Před Sapou už vystupujeme s kolegyní pouze tři neasiati, společně s námi ještě Václav z Michle, který dle svých slov v tržnici už několik měsíců nakupuje levný alkohol: „Při jednom nákupu ušetřím vždy až několik set korun a nikdy jsem si nekoupil žádný padělek.“

Areál tržnice se skládá z několika hal, ve kterých se rozkládají velkoobchody s obuví, textilem, domácími potřebami a z desítek menších krámků a restaurací. Vietnamci zde vykonávají veškeré práce, i ty, u kterých nejsme zvyklí je vídat. Hned za branou tržnice pomalu rostou další obchody a kasina, které stavějí vietnamští dělníci. Jen o kousek dál nesou budovy stopy požáru z minulého roku, na ruchu v areálu není ale nic znát.

K našemu překvapení se po tržnici pohybuje i značná část Čechů, kteří sem jezdí nakupovat. „6 kilo pracího prášku známé značky za 200 korun, no to už se přece vyplatí, ne?“ říká Hana Kratochvílová z Prahy 4, která zde nakupuje s manželem. „Jezdíme sem autem vždy jednou za čtvrt roku a nakoupíme ve velkém levné potraviny, například kvalitní rýži, drogistické zboží nebo nápoje,“ dodává Kratochvílová.

Jiní lidé zde ale vyhledávají exotické zboží, potraviny a zeleninu, které nelze jinde sehnat, nebo alespoň ne v takovém výběru a tak čerstvé. „Miluji asijskou kuchyni, ale to, co se v čínských restauracích po Praze vydává za autentická čínská, thajská nebo vietnamská jídla se většinou nedá jíst. Pouze zde se dají nejen koupit potřebné ingredience, jako koření, omáčky nebo exotická zelenina, ale dají se tu ochutnat pravé vietnamské speciality, jako je nudlová hovězí polévka pho bo. Musíte ale trochu smlouvat,“ nadšeně vypráví Jan Pavlát z Prahy 8, který sedí u velké misky polévky v jedné z restaurací a pomocí jídelních hůlek a lžíce srká tuto ostrou národní vietnamskou pochoutku.

Sapa ale není primárně určená Čechům. Jedná se o centrum především pro všechny pražské, ale možná i všechny české Vietnamce. Mají zde také veškeré služby od kadeřníka přes krejčího, cestovní a pracovní agentury až po mateřské školy a Kasina. Svoji pobočku tady má i Všeobecná zdravotní pojišťovna a některé banky. Zde jsou velkosklady, ve kterých doplňují své zboží majitelé malých krámků z Prahy a středních Čech, jak dokazuje hustá automobilová doprava uvnitř areálu.

Pan Nguyen Trang, který provozuje večerku v Praze 2, sem pravidelně dojíždí doplňovat některé druhy zboží, které se zde dá sehnat opravdu lacino. „Pro něco jezdím do makra, pro něco do tržnice v Lipencích, ale třeba kvalitní rýži nebo asijské speciality nakupuji pouze zde a to nejen do obchodu, ale i pro vlastní potřebu,“ říká Trang lámanou češtinou, se kterou má většina starších Vietnamců problémy.

S jazykem ale určitě nebojují děti, které si v Sapě mezi sebou povídají už česky. „Chodím na gymnázium a po maturitě bych chtěl jít studovat ekonomii,“ důrazně odmítá následování rodičů v kariéře prodejce bot šestnáctiletý Dzun, který zde po škole vypomáhá.

Mladí Vietnamci tak ve většině případů budou Sapu využívat maximálně jako místo pro obchodní schůzky nebo pro jeho svatyně. Pro jejich starší krajany je ale Sapa stále útočištěm a oázou klidu v mírně xenofobním prostředí České republiky.

Vietnamci v České republice

Celkem: 56 659,

příchozí v roce 2008: 16 254,

děti: 10 000.

Zdroj: Cizinecká policie

Tržnice SAPA

V loňském roce zasáhly tržnici 2 mohutné požáry (7. září a 6. listopadu), díky kterým se stala Sapa mediálně známá.

V prvním případě s ohněm bojovalo šedesát profesionálních a dalších dvacet dobrovolných hasičů z celého hlavního města, škody dosáhly několika miliónů korun

V listopadu roku 2008 bylo na místě pětapadesát jednotek, tedy něco přes třistapadesát hasičů, požár se podařilo uhasit až po 33 hodinách

Po požárech přišla na místní obchodníky další pohroma v podobě razie cizinecké policie, celníků a inspektorů České obchodní inspekce 22. listopadu 2008

Rozhovor

Nejvíce xenofobní jsou Pražané v okolí Písnice

O nových projektech vietnamské komunity v Praze a přístupu Pražanů k cizincům jsme si povídali s předsedou Česko-vietnamské společnosti Marcelem Winterem.

Tržnice Sapa bývá považována za vůbec největší ve střední Evropě? Je to pravda, nebo jen jeden z mýtů?

To je obraz, který o ní vytvořili novináři. Ve skutečnosti je Sapa až sedmou největší tržnicí v České republice, ta úplně největší je v Brně.

Mnoho Pražanů se domnívá, že Sapa je vlastně jen obrovským tržištěm…

Tak to samozřejmě také vůbec není pravda. Málokdy ví, že právě tam je nejen budhistická svatyně, ale třeba i základní škola. Učí se v ní nejen dospělí Vietnamci češtině, ale i děti vietnamštině. Rád bych také zdůraznil, že si všechno financují Vietnamci sami-ze svých vlastních zdrojů, ať už přes vydávání učebnic, tak přes lektory.

Jak moc si myslíte, že Sapu zasáhly loňské ničivé požáry?

Požáry, které tržnici zasáhly, určitě nebyly tak obrovské, jak o tom psala média. Titulky jako: Půlka Sapy lehla popelem, jsou nesmysl. Například listopadový požár zasáhl jen polovinu jedné budovy, Sapa jich má celkem 17.

Magistrát, policie a další orgány provedly v areálu krátce po požáru rozsáhlé kontroly. Bylo to podle Vás v pořádku?

Ten zásah považuji za jednoznačně nepřiměřený a jeho efekt považuji za nulový. Já se domnívám, že trnem v oku úřadů je ve skutečnosti něco docela jiného. Vietnamcům se totiž podařilo skoupit pozemek v hodnotě 750 milionů v areálu bývalých drůbežářských závodů v Libuši. Tam by měla zanedlouho vzniknout další tržnice. Ten areál končí asi 150 m od plánovaného metra. Myslím, že je to pozemek, na nějž měli zálusk nejenom někteří slavní developeři, ale i samotný magistrát.

Kdy by měla nová tržnice začít fungovat?

To se vůbec nedá odhadnout. Vietnamci teď řeší především ekonomickou krizi. Například v areálu Sapy rozdávají zdarma polévku a oblečení nezaměstnaným Vietnamcům. Snaží se jim také nalézt práci.

Kolik Vietnamců je v Praze nezaměstnaných?

V Praze jich zase tolik není. Ale začínají sem postupně přicházet ti z ostatních regionů-z Pardubicka, Kutnohorska atd. Málokdo ale ví, že nezaměstnaní Vietnamci jsou především ti, kteří přicestovali do republiky před dvěma lety. Ministerstvo vnitra dalo vízum za účelem podnikání téměř 12 000 Vietnamců, kteří ale ani neovládali jazyk a ani neměli vzdělání.

V jakých pražských lokalitách Vietnamci vůbec nejčastěji žijí?

Část jich samozřejmě žije v okolí Sapy - v Libuši a Písnici. Oblíbené je ale i Jižní Město, nebo Praha 5 v okolí Kavalírky.

Mají Pražané rasistické názory?

Neřekl bych rasistické, ale xenofobní. Nejproblematičtější je situace právě v okolí Sapy. Zvláštní ale je, že tržnice nikomu nevadila deset let. A teď problém je-právě po koupi pozemků v areálu drůbežáren. Pražané by si také měli uvědomit, že Vietnamci nejsou jen stánkaři, ale že mají svá nehtová studia, restaurace. A především, že z vietamských dětí roste budoucí inteligence, která chce v Čechách zůstat.

JAN PIROCH, JANA KOČVAROVÁ