Vystudovanému historikovi a dlouholetému učiteli dějepisu Antonínu Edererovi vděčí Praha 1za vybudování svého archivu, který vznikl na začátku devadesátých let ve sklepeních budovy radnice ve Vodičkově ulici. Jelikož radnice dříve archiv neměla, bylo sbírání a hlavně seřazování tisíců spisů, listin a dalších dokumentů, které souvisí sprvní městkou částí, složité.

Výsledek však stojí za to. Vsuterénu úřadu jsou na několikametrových kovových regálech pečlivě vyskládány metráky archiválií, které by, vyskládané vedle sebe, vytvořily deset kilometrů dlouhéhohada.

Ačkoli dělápan Antonínarchiváře „jen“ necelých dvacet let, jeho zařazení do seriálu Deníku je oprávněné, protože archivy navštěvoval už vmládí. „Navíc, ikdyž jsem vdůchodovém věku, tak svoji profesi nechci opustit. Sehnat nástupníka by navíc nebylo jednoduché. Člověk musí mít nejen hluboký vztah khistorii, ale ivelký přehled odaném území “ sdělil sympatický muž, který každý den začíná psaním kroniky Prahy 1.Tu jako její zakladatel tvoří už téměř dvacetlet.

Ochotně zprostředkovává informace zarchivu nejen úředníkům, ale také médiím a veřejnosti. Vzpomíná na příklad jistého slovenského číšníka Kováče. Ten přišel vpadesátých letech do Prahy, a jelikož si ho kolegové dobírali kvůli jménu, tak si ho nechal změnit na Nováka. Po revoluci se alechtěl vrátit ke svému původnímu jménu. „Museli jsme najít listinu opůvodní změně, jinak by asi zůstal Novákem. Nakonec se to podařilo,“ pokračoval archivář Ederer, který při své práci stíhá psát iknihy oPraze 1.Je autorem a spoluautorem třinácti z nich a další už je nacestě.

Do kanceláře po točitých schodech, dokumenty výtahem

Sarchivem vsuterénu radnice má ze své kanceláře vedruhém patře docela stylový přístup. Buď si do něj dojde po točitých kamenných schodech, které vedou zrohu místnosti, nebo si nechá dokumenty poslat malým výtahem, jehož dveře jsou zabudované ve stěně vedle jehostolu.

Podle Ederera archiváři příliš nevítají dnešní digitalizaci. „Ta souvisí svývojem společnosti, ale pro nás je nejcennější, když je všechno uchované na papíře. Není to zdůvodu staromilství, ale opapíře víme, že vydrží. Uelektronických záznamů se nedá říct, co se snimi stane vdaleké budoucnosti,“ dodal sympatickýmuž.