Komise vznikla pro to, aby mohl v praxi začít fungovat program „2% na umění“, který vyhlásilo ještě minulé vedení metropole. Současná radní pro kulturu Hana Třeštíková (Praha Sobě) uvedla, že program, skrze který mají putovat dvě procenta investic města do uměleckého zvelebení veřejného prostoru, je teď nastavený zkušebně na dva roky.

Osamu Okamura už několik let působí jako programový ředitel mezinárodního festivalu pro obyvatelnější města reSITE. Vystudoval pražskou fakultu architektury ČVUT a také konceptuální tvorbu na Akademii výtvarných umění. Od minulého týdne je děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci.

Manuál pro kvalitu

Kromě Okamury schválili radní jednohlasně další členy umělecké komise. Jsou jimi profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové Milena Bartlová, původem polský kurátor Národní galerie Paláce Kinských Adam Budak, kurátorka sbírky veřejné plastiky Galerie hlavního města Prahy Marie Foltýnová a dramaturgyně kulturních projektů Denisa Václavová.

Zároveň s novou komisí vznikl manuál, jak by měla Praha k umisťování výtvarných děl na veřejných místech přistupovat. „To je nejen v Praze dlouhodobým tématem. Na jedné straně nedostávají dost příležitosti hodnotná díla, na straně druhé je veřejný prostor často lehkomyslně věnován dílům nekvalitním. Věřím, že máme v ruce nástroj, který pomůže zvýšit kulturní kapitál města,“ prohlásila Třeštíková.

Kdo je Osamu Okamura?
narodil se v roce 1973 v japonském Tokiu
v Praze vystudoval Fakultu architektury ČVUT a konceptuální tvorbu na AVU
je mladším bratrem politika Tomia Okamury a tlumočníka a průvodce Hayato Okamury
v současné době působí jako programový ředitel mezinárodního festivalu a konference pro obyvatelnější města reSITE
minulý týden byl zvolen děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci

Manuál se soustředí nejen na pomníky, ale také na interaktivním díla, architekturu a městský design či různě pojaté akce i festivaly. „Umělecké dílo by nemělo být někde jen tak postaveno, je třeba uvažovat o vazbách na okolní prostředí, architekturu, urbanistické, historické i sociální aspekty místa. Navíc už dávno nemusíme lpět na „soše“ z hmotného materiálu,“ vysvětlila Foltýnová.