Architekt Gebrian: Z Klárova můžeme udělat odkladiště mizerných pomníků

V úterý 17. června se na pražském Klárově odhaluje pomník československých pilotů, kteří za druhé světové války bojovali jako příslušníci RAF. Sochu Okřídleného lva Čechům a Slovákům věnovala britská komunita v ČR, jeho umístění ale neschválili památkáři ani pražský magistrát. Proto soše hrozí odstranění.

Podle architekta Adama Gebriana se při umísťování pomníků a památníků řídíme špatnými kritérii - nad strukturou města vítězí exponované místo, aby bylo dílo hodně vidět.

Bude Okřídlený lev dalším příkladem nepovedené plastiky?

Tento pomník má dvě roviny. První je symbolická, tedy poděkování českým letcům, a to se nedá a nesmí zpochybňovat. Druhá věc je podoba. Mělo by platit, že objekty, které jsou na exponovaných veřejných místech, mají procházet soutěží s odbornou porotou. V momentě, kdy se to nestane, což je tento případ, nám může kdokoli cokoli věnovat a my si to můžeme kamkoli umístit. Pomník nemá povolení, a přesto se realizuje. Něco to vypovídá o naší situaci - když si politická reprezentace něco zamane, tak se najde způsob, jak to zařídit.

Vyplývá z toho, že si veřejného prostoru spíš nevážíme?

Ano, je to dědictví postkomunismu. K veřejnému prostoru nemáme vztah, tváříme se, že se nás netýká, že nám nepatří. Také proto jsme tolerantní k tomu, že se v něm objevují nejrůznější věci. Nejsou to jen pomníky a památníky, ale i květináče. Umět něco podobného umístit je umění. Například vynikající architekt a urbanista Camillo Sitte v knize Stavba měst podle uměleckých zásad upozorňuje, že nad místem pomníků a památníků se musí uvažovat ze širšího měřítka. Vždy se musí posoudit struktura města, jestli je na nějakém výhledu, jestli pomáhá formovat prostor a podobně. My tyto objekty umísťujeme podle dvou kritérií - kde je na ně místo a kudy chodí hodně lidí. Dárce nebo ten, kdo dílo objednal, totiž chce, aby bylo dílo vidět. To je kritérium číslo jedna, podle mě je ale mylné.

Hodí se tedy Okřídlený lev do klárovského parčíku?

Nemám rád památník druhému odboji ve tvaru vlajky, který tam už je. Teď přibude druhý podobný. S nadsázkou tedy říkám, že by stálo za to pokračovat v této tradici 
a udělat z Klárova odkladiště mizerných pomníků. Jestli by to uchránilo zbytek Prahy od podobných darů, tak by to mělo smysl a mohla by to být i turistická atrakce. Navíc to místo nemá žádnou symboliku, proč památník není třeba na britské ambasádě?

Co říkáte na jeho podobu, není to výjev spíš z baroka?

Kdyby byly památníky určené budoucím generacím, tak by autoři měli hledat nadčasové výrazové prostředky. Ty české se ale spíš obracejí k minulosti, k datu události, a to vede k této naturální archaické formě. Navíc jsme hodně konzervativní. Například v soutěži na pomník letce Jana Kašpara 
v Pardubicích zvítězil návrh větrného pytle. Spousta lidí by ale raději viděla sochu 
z bronzu, která drží vrtuli. Nejpovedenější je pomník obětem komunismu v Liberci. Má podobu zrcadla s nápisem: „Sám v sobě hledej, zda svobodu bráníš, ctíš, nebo omezuješ." Má tedy i hlubší význam.

Autorem památníku je Colin Spofforth, jaký je to umělec?

Neznám ho, jen jsem se podíval na jeho jiné realizace. Když budu trochu cynický, tak Okřídlený lev patří ještě 
k těm lepším. 

Kateřina Ciborová