Uprostřed pražského Starého Města ožily legendy, pověsti a sny českého národa, v kostele, který je už roky zavřený. Nejde o fikci z pera Dana Browna, světoznámého bourače mýtů a pořádku. Tohle je skutečnost.

Praha 21. století – krásná, mrazivá, realistická. Přesto opředená tajemství, nadějemi. Archeologové v úterý otevřeli barokní podlahu kostela svatého Haštala, údajného místa ostatků svaté Anežky České. Zatím nenašli nic, jen klenbu – snad hrobky. Jestliže ale opravdu ostatky najdou, půjde o jeden z největších objevů za poslední desetiletí…

Ze stropu kostela visí na třech lankách ukřižovaný Ježíš Kristus. Kousek za ním, nalevo od oltáře, zase Jan Křtitel, s nataženým pravým ukazováčkem vybízí právě k místu klenuté hrobky.

Napovídá na ukryté znamení? „Podle geofyzikálního průzkumu právě tohle místo skrývá jakousi anomálii,“ říká archeolog Zdeněk Dragoun.

Nepřehlédnutelný je i nápis u Jana Křtitele: Ecce Agnus Dei! (Hle, beránek boží!). Možná jde o příznačnou slovní hříčku: Agnus se přece tak podobá latinskému Agnes…

Legenda plná naděje

Ještě nikdy se kostel u Haštala netěšil takové pozornosti. Všichni doufají, že se ostatky Anežky České naleznou. Vždyť existuje věštba, legenda, z 15. století, podle níž zavládne po nálezu Anežčiných ostatků v Čechách mír a blahobyt.

Před volbami a v době krize lákavá představa. „Legendy vznikají, protože člověk potřebuje naději. A tahle legenda – ‚až budou nalezeny ostatky, tak bude národu lépe‘ – to je přece plné naděje,“ září kardinál Miloslav Vlk.

Ale to vše, otevření podlahy, legendy, to vše má i svůj děj. „Ano, i my jsme se nepřišli jen tak zčistajasna, měli jsme indicie,“ přiznává Dragoun. „Odkazujeme se na řádové sestry několika generací.“

Dlouhá historie

Den, kdy se odkryla podlaha v kostele sv. Haštala, vlastně začal před dlouhými 81 lety.

Tehdy žila německá sestra Terezie Neumannová (1898 – 1962), nejenže trpěla stigmaty (krvácející rány na těle v místech, kde byl podle Bible zraněn Kristus během ukřižování, pozn. red.), dokonce měla vidění. Jednoho večera vypověděla legendárnímu kardinálu Karlu Kašparovi: „Přijde čas, kdy budou ostatky Anežky nalezeny, a bude nalezen i zápis o tom.“ Stalo se tak 21. března 1929.

Nikdo ji nebral na vědomí. Čas plynul, země vzkvétala, pak zase trpěla bídou. První republiku vystřídala druhá, pak protektorát a totalita.

Až přišel rok 1954. Farář František Špindler tehdy zapsal další vidění, tentokrát sestry Anny Tomanové. Stálo v něm: Ostatky blahoslavené Anežky České jsou u svatého Haštala v Praze pod oltářními schody. Je tam truhlička asi padesát centimetrů velká, s královskou pečetí a berlou abatyše.

Tento spis našla loni v dubnu další sestra, z další generace, Anna Koláčková. Vypadalo to, že spis z proroctví se vyjevil.

Geneze trvající osmdesát let dospěla do 21. století, do roku 2010, do 16. února, ke třetí hodině odpolední. To se totiž odkryly obě zkoumané místa. Jen bude ještě chvíli trvat, než archeologové něco najdou, jako třeba ostatky svaté Anežky České.

Archeolog Anežku hledal už v roce 1991

Chodil od mikrofonů k diktafonům, stále dobře naladěný. Zdeněk Dragoun, známý archeolog národního památkového ústava, byl v úterý v kostele svatého Haštala na roztrhání. „Připadám si jako Marcello Mastroianni ve Sladkém životě,“ žertoval.

Možná se tak cítíte, protože máte nadosah tak důležitý nález… Co jste vlastně zjistili po otevření a prvním ohledání dvou sond, dvou míst?
Po odklopení té mohutné kamenné desky, která má rozměry náhrobku, a je z obou stran opracovaná a bez reliéfu, se vyjevila maltová vrstva. V ní jsou úlomky skla, snad novověkého, jsou tam i úlomky malovaných omítek. Zřejmě je to vrstva, která souvisí s nějakými úpravami tady v kostele…

A druhá sonda?
V té druhé sondě, u severní zdi presbytáře, se objevila cihlová klenba nějakého prostoru, zjevně barokní hrobky. U ní se musíme domluvit se specializovanou firmou, aby tam udělala malý vrt a pustila tam kameru.

Říkáte, že se objevila snad barokní hrobka. Co to znamená s ohledem na stáří případných ostatků, které spadají už do středověku?
Samozřejmě ta hrobka vypadá, že je mladší než ostatky, které by tady měly být uloženy, ale nemůžeme vyloučit celou řadu možností, jako je třeba dodatečná úprava hrobky…

Nalezení ostatků svaté Anežky by mělo velký dopad jak pro církev, tak i pro český národ. Berete tento průzkum výjimečně?
Z hlediska oboru to výjimečné je. Jako bych parafrázoval jeden český film, že je to výjimečný případ, ke kterému dochází jednou, maximálně dvakrát za deset let. Ale už jednou jsem se podobného projektu účastnil, bylo to shodou okolností taky kolem Anežky, a to v roce 1991 v Rotundě svatého Kříže (u Národní třídy). Taky existovaly náznaky, že by tam mohla být, ale bylo to samozřejmě neúspěšné. Výjimečné to přesto je.