„Najednou jsem nic z toho nemohla,“ říká Anička. Ve Fakultní nemocnici (FN) Motol podstoupila transplantaci kostní dřeně.

Během hospitalizace začala Anička v motolské nemocnici docházet do fotografického kroužku, který se zde za účelem zpříjemnění chvil těžce nemocných dětí uskutečňuje již od roku 2000.

„V nemocnici jí půjčili fotoaparát a od té doby stále fotila a pak si neustále dokola fotky prohlížela,“ říká její maminka Gabriela Ledvinková.

Přesně v den transplantace získala Anička za své fotografické umění ocenění Světýlko 2010. Tuto cenu každoročně získává jeden těžce nemocný pacient FN Motol, který i ve složité životní situaci má odhodlání a sílu tvořit.

Ocenění je spjaté s fotografickou výstavou Světlo mého života, kterou každoročně pořádá Klub interaktivního domu (KID), obecně prospěšná společnost pomáhající nemocným pacientům ve FN Motol.

Fotografický talent

„Světlo mého života je fotografický projekt, do kterého se zapojují dětští pacienti hematoonkologického oddělení FN Motol. Vrcholem projektu je výstava, kterou každoročně vytváříme na Novoměstské radnici v Praze. Ocenění Světýlko pak získá jedno dítko, které se na výstavě podílí a které je pro focení talentované,“ říká koordinátorka projektu Jana Hladíková.

Pacient, jenž ocenění získá, obdrží také stipendium, které mu může pomoct v samotné léčbě nebo v začlenění zpět do běžného života. „Na stipendiu, tzv. Světýlku, už se pracuje mimo nemocnici. Děti podnikají různé výlety, expedice, kde s nimi fotografování konzultuje i profesor Jindřich Štreit,“ vysvětluje Hladíková.

Anička Ledvinková je první pacient, který Světýlko obdržel dva roky po sobě. V prvním roce se kvůli zdravotnímu omezení nemohla na fotografování soustředit tak, jak by chtěla. Nyní už se postupně vrací do běžného života, začíná opět zpívat, pomalu se vrací ke sportu, a i svému novému koníčku bude moct věnovat více času.

„Zase jsme začali jezdit na rodinné výlety, kde Anička určitě své fotografické dovednosti zúročí,“ říká její maminka.

Koordinátorka výstavy Světlo mého života 2012 Jana Hladíková říká: Některé nadchlo focení natolik, že ho dál studují

Obecně prospěšná společnost Klub interaktivního domu uskutečňuje ve Fakultní nemocnici Motol projekty pro pacienty. Mezi jeden z nich patří i Světlo mého života. Členka organizace Jana Hladíková poskytla Deníku rozhovor.

close zoom_in Jak se může pacient v motolské nemocnici do projektu Světlo mého života zapojit?
V nemocnici máme partu dobrovolníků, kteří dětem nabízejí zapojení do různých zájmových kroužků. Jedním z nich je také fotokroužek. Zapůjčujeme pacientům fotoaparáty a lidé, kteří se fotografování věnují profesionálně, dětem dávají rady a informace, jak správně fotografovat. Na foto kroužku si pak svoje fotografie vzájemně porovnávají, povídají si o nich a tak dále.

Jakým onemocněním tyto děti trpí?

Všichni pacienti mají hematologické nebo onkologické onemocnění, takže na klinice tráví měsíce. Zájmové kroužky jim přinášejí možnost, aby přišli na jiné myšlenky, aby se nějak seberealizovali i v nemocničním prostředí. I na této myšlence je projekt Světlo mého života postaven.

Co nejčastěji děti na klinice fotografují?
Děti v první chvíli moc nevědí, co přesně mají zachycovat, aby to bylo zajímavé. Fotí samozřejmě sestřičky, prostory nemocnice, někdy i samy sebe máme na výstavě i několik autoportrétů. Nejčastěji pak ale tvoří fotografie na témata, která dostanou zadaná na kroužku. Jako téma jsme měli například Pohled z okna, Světlo nebo Život na oddělení.

Jak vybíráte fotografie, které uveřejníte na výstavě?

Všechny fotografie se samozřejmě během roku archivují a na konci roku vždy skupinka dobrovolníků vybere ty nejlepší, které půjdou na výstavu. Na druhou stranu ne vždy jde doslova o nejlepší fotografie, jde také o to, aby každé dítě, které se do projektu zapojí, na výstavě mělo alespoň jednu fotku. Protože jsou pacienti, kteří nejsou excelentní fotografové, ale dělají tu činnost s nadšením, baví je to a dají do toho spousty energie. Pak by byla škoda, aby jejich fotka na výstavě chyběla.

A kdo volí šťastlivce, který získá ocenění Světýlko?

Světýlko opět vybíráme my a dobrovolníci, ale zde se zapojují i psycholožky, protože je to také o tom, že by to ocenění mělo dotyčnému něco přinést. Stipendium by mu mělo také pomoct, proto se bere v potaz třeba sociální zázemí.

Anička Ledvinková obdržela Světýlko letos i loni. Jak to?
Tento rok jsme udělali výjimku poprvé. K tomuto kroku jsme se rozhodli proto, že loni dostala Anička Světýlko přesně v den, kdy podstoupila transplantaci kostní dřeně a během roku se tedy nemohla fotografování věnovat natolik, nakolik by chtěla. Pracovala převážně doma, zdravotní stav jí ještě nedovolil příliš opouštět domov. Protože je ale velmi talentovaná, tak jsme jí Světýlko udělili i na následující rok. To co loni nestihla, může letos dohnat.

Uveřejňujete výstavu pouze na Novoměstské radnici, nebo ještě někde jinde?

Výstava je putovní, takže po Praze ji uveřejňujeme ještě v dalších městech. Snažíme se města domlouvat i podle toho, z jakého města pocházejí vítězové Světýlek.

Máte informace o tom, jestli se děti věnují fotografování i po propuštění z nemocnice?

Všech osm Světýlek, které máme, s námi dosud spolupracuje, a o některých dětech dokonce víme, že šly fotografii studovat na střední školu. Je možné, že se někteří vydají i na dráhu profesionálních fotografů.

MICHAELA ROZŠAFNÁ