A nezabránil jí v tom, pomáhat ostatním, které podobná událost v životě potkala. Její okolí o ní mluví jako člověku aktivním a optimistickém.
Po maturitě pracovala na Městském úřadu v Bruntálu, poté jako instruktorka a koordinátorka sportovních aktivit, správkyně webu a asistentka evropského projektu v pražském Centru Paraple. Nyní vede Českou asociaci paraplegiků.
„Vzhledem k tomu, že jsem poúrazovou paraplegičkou a pracovala jsem jednu dobu pro vozíčkáře, nabídla se mi příležitost vést asociaci. Bylo to zhruba před pěti lety, v době, kdy asociace potřebovala restartovat, a to se nám podařilo," vysvětlila Jančíková.
Asociace usiluje o lepší zdravotní péči a sociální systém pro paraplegiky. „Oproti jiným zemím máme pořád co zlepšovat. Ať se to týká bezbariérovosti nebo sociální podpory. Mnohé se změnilo k lepšímu, mnohé však ještě pokulhává, například úhrada kompenzačních a zdravotnických pomůcek pojišťovnou," míní Jančíková.
Práce, koníčky, aktivní životní styl
K tomu, aby se vyrovnala se svým hendikepem, jí pomohla práce, ale i koníčky a udržování aktivního životního stylu. „Samozřejmě mít práci, která vás baví a naplňuje, je také možnost, jak alespoň zapomenout na svůj hendikep. K tomu, abych se vyrovnala s nepříznivým osudem, mi také pomáhá handbike a monoski (kolo a lyže pro vozíčkáře), motorová čtyřkolka nebo mí přátelé," vysvětlila Jančíková.
Zásadní pro každého, koho potká tento životní zvrat, je podle ní nepřijít o svou energii a neupadnout do rezignovaného přežívání. "Lidem, kteří se ocitli na vozíčku, bych poradila, aby se realizovali v tom, v čem jsou dobří a co je baví, byť jsou na vozíku. Když se chce, vždy se najde způsob, jak to zvládnout," zakončila.