Narodil se v roce 1870 v rodině kameníka. Už jako malý velmi rád navštěvoval dílnu svého otce a pozoroval ho při práci. Tato bezprostřední zkušenost jej do budoucna velmi ovlivnila.

Ve většině svých budoucích interiérů totiž používal vzácné druhy kamene a další ušlechtilé materiály. Otec bohužel zemřel, když bylo Adolfovi deset let. Dětství po boku přísné matky a dvou mladších sester pro něj šťastné nebylo a nevzpomínal na něj rád. Postupně studoval na několika školách a nakonec úspěšně složil maturitu. Matka si představovala, že na prahu dospělosti převezme rodinnou kamenickou firmu, ale Loos nemohl v tíživém prostředí vydržet.

Návštěva v USA ho přivedla k architektuře

Mezníkem se stalo období, kdy si musel odsloužit rok povinné vojenské služby. Poté se již nevrátil do rodného domu, ale putoval na zkušenou ke svým příbuzným do Filadelfie. Živil se jako pomocný dělník na stavbách, umýval po večerech nádobí a sbíral zkušenosti.

Setkání s americkým životním stylem, návštěvy muzeí, galerií a divadel způsobily, že si naplno uvědomil svou touhu stát se architektem. Po třech letech se vrátil zpět do Evropy a nastoupil na drážďanskou školu architektury, kde však vydržel pouze jeden rok. V té době však již o sobě dal vědět. Publikoval zajímavé statě o architektuře a stavění, které mu otevřely dveře k prvním zakázkám ve Vídni.

V roce 1899 navrhl interiér Café Museum na roku ulic Operngasse a Friedrichstrasse, který způsobil značný rozruch. Loos se zcela oprostil od tehdejších vlivů vídeňské secese a jeho interiér byl na svou dobu takřka bez ozdob. Stěny jsou pojednány barevně, nábytek je z mahagonového dřeva a židle jsou natřeny na červeno. Výsledek byl tak progresivní, že se ihned pro kavárnu ujala přezdívka „Café Nihilismus“.

Ornament je zločin

I další Loosovy projekty byly na svou dobu zcela radikální. Nutno říci, že tím si zajišťuje skvělou reklamu a ve vídeňských kuloárech se o něm často mluví. Má početný zástup kritiků, kteří mu nemohou přijít na jméno, stejně jako obdivovatelů, kteří se stanou jeho budoucí klientelou. Prožívá šťastné období. V roce 1902 si bere svou první ženu Linu a zařizuje si vlastní dům s proslulou ložnicí s bílými kožešinami na podlaze a závěsy kolem celého prostoru. Manželství však vydrželo pouze tři roky.

Následuje několik zakázek na přestavbu bytových interiérů, vil, kaváren a barů. V roce 1908 vydává přelomový manifest svých ideí: „Ornament a zločin“, v němž se staví proti měšťáctví, zdobnosti a nevkusu. Touto prací zcela rozvířil tehdejší společnost. Netrvá dlouho a Loos na sebe strhává pozornost znovu. V roce 1911 byl totiž slavnostně odhalen obchodní dům na Michalském náměstí ve Vídni, který okamžitě způsobil pozdvižení.

Nárožní stavba má jednoduchou, hladkou fasádu, rytmizovanou strohými okny s důrazem na výrazný vstupní parter se čtveřicí sloupů. Mnohými občany byla stavba označena za ohyzdnou a urážlivou. Událost byla o to zásadnější, že nový obchodní dům firmy Goldman a Salatch se nacházel přímo naproti Hofburgu. Vídenští to chápali jako pošpinění historického prostoru a téměř osobní urážku. Pro Loose je to ovšem opět výborná reklama.

Z Vídně do Paříže

Realizoval několik dalších domů ve Vídni a Dolním Rakousku a počátkem dvacátých let cestuje ještě mezi Paříží, kde se seznamuje s tamním uměleckým prostředím malířů, spisovatelů, umělců a kaváren. Zde žije se svou druhou ženou, umělkyní Elsie Altmann. V roce 1926 navrhl dům Tristana Tzary, o rok později předává svůj návrh černo-bíle pruhovaného domu i tanečnici Josephině Bakerové.

Ten nakonec realizován nebyl. Ke konci dvacátých let se Loos znovu rozvádí a zakázky ho přivádějí do Československa. Zde tvoří hned několik interiérů pro plzeňskou komunitu bohatých židovských obchodníků a průmyslníků a také slavné pražské realizace Műllerovu vilu ve Střešovicích a později i její menší dvojče Winternitzovu vilu na Smíchově. Na obou z nich spolupracoval s architektem Karlem Lhotou. U Winternitzovy vily byl Lhota dokonce většinovým autorem, neboť Loos už byl v té době nemocen a mnoho času trávil v sanatoriích.

Koncem dvacátých let byl Loos už sice v poměrně vysokém věku, uzavírá však třetí manželství s o třicet pět let mladší Claire Beckovou. Manželství opět nemělo dlouhého trvání. Loos v té době navíc téměř neslyšel. Mladá Claire se mu snažila být oporou, ale po třech letech se manželství rozpadlo. Velký Adolf Loos zakrátko umírá v sanatoriu Kalksburg u Vídně, bylo mu šedesát tři let.

Winternitzova vila na SmíchověSlavná Loosova pražská stavba je výsledkem jeho spolupráce s architektem Karlem Lhotou. Lhota byl dokonce většinovým autorem. 

Interiér kapsovy vily v BubenčiZadavatelem dnes už nedochovaného interiéru byl stavitel Kapsa ze slavné firmy Kapsa a Műller, původem z Plzně. Zde je dobře vidět Loosovo napojení na plzeňskou komunitu bohatých průmyslníků a podnikatelů. Vlastní vila (na snímku vlevo) je od architekta Otakara Novotného a má fasádu z režného cihlového zdiva. Interiér pocházel z konce 20. let a po druhé světové válce byl postupně devastován, ale na dobových fotografiích vidíme, že plně vycházel z Loosových idejí. Byl osově souměrný, centrem obývacího pokoje byl prostorný cihlový krb, důraz byl dán na ložnici a jídelnu.

Müllerova vilaVila ve Střešovicích pro stavitele Františka Műllera byla postavena mezi lety 1928-30. Stavba byla od počátku výzvou, pozemek se nacházel ve svažitém terénu, a navíc pražský magistrát nechtěl stavebníkovi povolit jednoduchou puristickou fasádu s plochou střechou. Nakonec se ale vše podařilo prosadit v původní podobě a vzniklo tak fascinující dílo, kde je kladen důraz i na interiér domu. Loos ho řeší za pomoci Raumplanu. Jedná se o koncept na sebe navazujících prostor, z čehož každá zaujímá jinou výškovou úroveň. 

Vznikl tak pozoruhodný obytný celek s rozsáhlou ústřední halou, na kterou se napojují intimní pokoje rodiny. Celková atmosféra je umocněna použitím luxusních a trvanlivých materiálů: kamene Cippolino, exotických dýh, či orientálních obrazů a doplňků. V obývací hale návštěvníka zaujme ještě jedna věc. Žádná z židlí a křesel se neopakuje. Loos vyznával myšlenku, že každý z členů domácnosti sem přijde v jiném rozpoložení a takto si může nejlépe vybrat, jaké posezení je mu přijemné. Műllerova vila byla v minulosti zrekonstruována a dnes je přistupná veřejnosti včetně původních interierů. 
Müllerova vila.

Zahrada Müllerovy vilyZákladní úpravu terénu navrhoval s největší pravděpodobností Camillo Schneider, kterému se podařilo vytvořit na malém svažitém pozemku s převýšením deseti metrů několik teras oddělených prudkými svahy s opěrnými zídkami a vzájemně propojených cestami a schodišti. Řešení je možné připodobnit k Loosovu projektu obytného prostoru vily Raumplanu. Zahrada byla celé roky neudržovaná a její obnova do původního stavu byla velmi náročná. Obnova a restaurování vily, včetně obnovy zahrady, byla správcem objektu Muzeem hlavního města Prahy dokončena v roce 2000. Deset let poté byla zahrada oceněna v mezinárodní soutěži ELCA Trend Award Stavby se zelení. 
Zahrada Müllerovy vily
www.muzeumprahy.cz

Život Adolfa LooseNarodil se v Brně v roce 1870. V roce 1889 dokončil průmyslovou školu v Liberci, v letech 1889-90 neúspěšně studoval na univerzitě v Drážďanech. Považoval se za světoobčana a často měnil své působiště. Většinu života prožil ve Vídni, měl ale rovněž rád Paříž a Nice, občas přebýval i v Plzni, kde měl mezi dvacátými a třicátými lety mnoho zakázek.

Loos nebyl vystudovaným architektem. Na stavebních projektech často spolupracoval buď s jiným architektem, nebo se svými žáky. I přesto všechno je Loos jedním z největších evropských architektů své doby, který ovlivnil nejen své současníky, ale celé generace pokračovatelů. Byl jeden z prvních, kdo začal v interiérech používat jasné barvy v kombinaci s exkluzivními materiály.

Článek vznikl ve spolupráci s projektem: Praha neznámá.