„Číšník nebo barman vždycky práci najde," dodává. V obdobné situaci se ocitá stále více absolventů vysokých škol. Uplatnění v jejich oboru není, popřípadě je jim nabízena několikaletá praxe. „S tou bych se rozhodně v Praze neuživila," uvádí Žáková.

„Tento ne právě příznivý trend mohu potvrdit. V současnosti tu máme například dva vysokoškoláky na kurzu maséra, jedna je vystudovaná lékařka, druhým je kunsthistorik," uvádí Jiří Bartošík z Rekvalifikačního a vzdělávacího centra Praha: „Celá společnost si utahuje opasky a vysokoškolsky vzdělaní lidé vidí v rekvalifikaci také možnost vedlejšího přivýdělku."

Někteří ze studentů se snaží takové situaci předcházet. „V roce 2011 jsem si dělala kurz vizážistky akreditovaný ministerstvem školství. O rok později ještě jeden v pražské soukromé agentuře," říká studentka Veronika Kavková. „Jezdila jsem kvůli tomu do Prahy z Olomouce, kde studuji na univerzitě obor Teorii dramatických umění. Protože je to studium filmu a divadla, zaměřila jsem se právě na tuto nabídku rekvalifikace. Nechci se totiž v tomto prostředí pohybovat jako teoretik, ale spíše jako praktik, to znamená stát se maskérkou nebo kostymérkou. Navíc mi to dává po finanční stránce možnost mít svoji soukromou klientelu," dodává.

Stejně jako ona i mnozí další napříč dosaženého vzdělání za kurzy do metropole dojíždějí ze vzdálených míst. „Kamarádi, kteří se pohybují v oboru programování, mi poradili, abych si nedělal kurz u nás v Brně, ale zkusil to v Praze, kde jsou prý kvalitnější," uvádí Jiří Marek, který se vyučil v oboru elektro a každý víkend přijíždí do hlavního města na kurz v oblasti programování a vývoje softwaru. „Chci se věnovat počítačům a IT technologiím, protože v tomto oboru je budoucnost i peníze a už teď, pár let po škole, vím, že se třeba jako silnoproudař neuživím. Co teprve, až budu mít rodinu," vysvětluje.

Začarovaný kruh

Celkově však počet zájemců o rekvalifikaci každoročně klesá, a to v důsledku snížení zájmu o služby. „Klienti mizí z fitness center, bazénů, na masáže chodí sporadicky, protože si to nemohou dovolit. Proto kurzy trenérů, masérů, cvičitelů a podobně nemají patřičnou odezvu," uvádí Bartošík. Současně však paradoxně stoupá počet těch, kteří rekvalifikační kurzy poskytují. Úroveň jejich nabídky se s prudkým růstem takových středisek v Praze za posledních patnáct let rapidně zhoršila. V loňském roce se proto rozhodlo zasáhnout samotné ministerstvo školství, které počátkem roku 2012 zavedlo podmínku takzvané autorizované osoby. Do té doby stačila všem provozovatelům rekvalifikací pouze akreditace ministerstva, nyní je nutné, aby jimi vydávané osvědčení o dosažené rekvalifikaci posvětil odborník z oboru ministerstvem autorizovaná osoba.

V Praze je pestrost mnohdy na obtíž

Hlavním pohonem pro absolvování kurzu je nezaměstnanost nebo nedostatečné pracovní ohodnocení v oboru. Pracovní úřady bojují s možnostmi svých nabídek. „V Praze je specifická situace v různorodosti struktury evidovaných uchazečů z hlediska profesí, což se promítá i do velké různorodosti typů rekvalifikací, o které se žádá. Největší zájem je stále o kurzy z oblasti informačních technologií, například zakončené zkouškou ECDL mezinárodním certifikátem počítačové gramotnosti, o grafické programy a www aplikace," uvádí vedoucí oddělení zaměstnanosti Xenie Johnová z pražského úřadu práce. Některé kurzy jsou naopak požadovány ojediněle. Mezi ty netradiční patří chovatel se zaměřením na péči o zvířata v zooprodejnách, kouč nebo průvodce cestovního ruchu. Velký zájem je o různé typy účetnictví, strážné, pracovníky v sociálních službách a řidičské průkazy na skupinu C,D,E včetně profesních průkazů.

Vysokoškoláci mají zájem spíše o kurzy typu projektový manažer, lektor, ojediněle se objevují žádosti o profesi řidiče nákladních automobilů či autobusů. „Pokud se vyskytne u vysokoškoláka žádost o rekvalifikaci, která nahrazuje vyučení, má to zpravidla vazbu na záměr podnikat v daném oboru, nebo potřebu změnit profesi a využít dosavadní zájem o profesi, které se dosud věnoval jen jako svému koníčku," míní Johnová.