Bzučí to tu jako v úlu. Co chvíli slyším radostné výkřiky ze setkání, na které museli žáci čekat celé dva měsíce. „Ahoooooj!" křičí už z dálky dívka, která spěchá za kamarádkami v rohu tělocvičny. Spěchá, ale neběží a ani nejde. Jede. Klestí si cestu na vozíku. A jde to pomalu, protože těch vozíků jsou tam desítky.

Opírám se o žebřiny v Jedličkově ústavu, škole, bezbariérovém areálu poskytujícím vzdělání nejen těm nejmenším, školou povinným, ale také středoškolákům.

Není ústav jako ústav

„Prosím tě, uhni, spěchám!" vykřikne asi patnáctiletý chlapec na vozíku na dalšího vrstevníka, který mu svým vozíkem brání v cestě. A kdyby právě tato věta několikrát z různých koutů tělocvičny nezazněla, měli byste pocit, že se nacházíte v jakékoli běžné škole. A ne v „ústavu".

Ostatně jak mi potvrzují zdejší pedagogové, mnoho lidí si dodnes myslí, že se jedná jen o ústav, kam se odkládají handicapované děti.

Bazén, atletika i zajímavá praxe

Ve skutečnosti jde prý ale o takový neústavní ústav, kde se děti a studenti v průběhu školního roku připravují na život jako děti v jakýchkoli jiných školách, mají tu na výběr spoustu kroužků od plavání ve vlastním bazénu až po atletiku, starší studenti mohou bydlet na koleji, ve spolupráci s občanským sdružením Asistence mohou absolvovat rozmanité praxe.

Mezi absolventy je pak řada těch, kteří se uchytili v politice či jsou výbornými paralympijskými vrcholovými sportovci. „Jsme ale rádi za každý úspěch. Například jsme hrdí na člověka, který prošel Jedličkovým ústavem a školami a založil cestovní kancelář nabízející výlety pro osoby se zdravotním postižením, na absolventa, který i přes své zdravotní postižení dokázal úspěšně složit státnice na matfyzu, ale třeba i na handicapovanou ženu, která porodí dvě děti a s menší dopomocí se o ně dokáže skvěle postarat," říká Táňa Waltrová, vedoucí speciálně pedagogického centra.

Sbírka na autobus
Sportování, výlety, kulturní akce. To všechno chtějí dělat i zdravotně handicapovaní, ale potřebují k tomu bezbariérový autobus, na který můžete přispět i vy. Více na webu www.nadaceju.cz.

ANKETA: Jak se po prázdninách těšíte do školy?

David

Jo, těším. Hlavně ale na spolužáky a občanku. Ale prázdniny byly také prima, byl jsem na táboře.

Vojta

Těším se na učení, nejvíc mě baví matika a vlastivěda. Rád budu vzpomínat ale i na léto na dva tábory.

Tereza

Nejvíc mě baví asi český jazyk a plavání, takže na tyto dva předměty se také nejvíc těším. A čeština mi jde nejlépe.

Kristýna

Nechtělo se mi do školy vůbec (smích). Ale těšila jsem se na internát za kamarády, hudebku a češtinu.