Nejnebezpečnější žena v Evropě. Před dcerou Marie Terezie varoval i Napoleon

Ze šestnácti dětí panovnice Marie Terezie celkem třikrát přivedla na svět děvčátko pojmenované Marie Karolína. Jak to bylo možné? První Marie Karolína, narozená v roce 1740, zemřela ve věku jednoho roku, jméno pak "zdědila" dcera narozená v roce 1748. Ta zemřela už při porodu. Když tak v roce 1752 přibyla do císařské rodiny další dívka, mohlo působit zvláštně, že opět dostává toto - jakoby prokleté - jméno. Třetí Marie Karolína ale na rozdíl od svých sester překypovala zdravím, a dokonce se dožila jednoho z nejvyšších věků, jakého potomci slavné panovnice dosáhli.

Žily jako jedna. Dcery Marie Terezie zemřely i stejně tragickým způsobem

Moc však nechybělo, i Marie Karolína mohla být pohřbena jako mladičká. Když totiž byla nuceně provdána do Neapole, z manželství byla tak nešťastná, že dokonce uvažovala o sebevraždě. Paradoxní na svazku bylo, že manžela podědila po starších zesnulých sestrách, úplně stejně jako své jméno. Jejímu choti Ferdinandu I. Neapolsko-Sicilskému totiž původně byly zaslíbeny jiné dcery Marie Terezie - Johanna Gabriela a Marie Josefa. Obě však zemřely ještě před sňatkem a tak přišla řada na Marii Karolínu, neboť Marie Terezie trvala na pokrevním spojení habsburské říše a Neapolského království.

Po počátečném zděšení z nuceného manželství se ale Marie Karolína nakonec oklepala. Zdála se sice křehčí než její matka, jenže ve skutečnosti zdědila po Marii Terezii její smělou povahu. A z nešťastné dívky se stala schopná vladařka, jaké se nakonec bál i sám Napoleon Bonaparte.

Hubatá arcivévodkyně

Marie Karolína se narodila jako v pořadí desáté dítě Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského a byla druhou nejmladší dcerou páru. Už od malička podléhala na vídeňském dvoře přísné výchově stejně jako její starší sourozenci. Přesto bylo velmi brzy jasné, že má dítě svou vlastní hlavu. Vzhledově se sice více podobala otci, povahově v sobě ale nezapřela Marii Terezii. „Byla vysoká, štíhlá, s mírně vystouplou bradou. Zároveň inteligentní, vědoma si vlastní hodnoty a ctižádostivá. Vše navíc doplnilo vytříbené vzdělání,“ popisuje arcivévodkyni italský server Treccani.

A nechyběla jí odvaha. Dokonce se dokázala vzepřít matce, což bylo na vídeňském dvoře velmi nezvyklé. Marie Karolína, které se doma neříkalo jinak než Charlotta, totiž nehodlala trpět svojí přidělenou vychovatelku. S Judith von Brandisovovou si vůbec nerozumněla, a tak požádala matku o výměnu. K překvapení všech jí panovnice vyhověla a její novou vychovatelkou se stala hraběnka Marie Walburga Lerchenfeldová.

Podceňovaný Leopold II. měl skryté kouzlo, i z manželky a milenky udělal přátele

Zároveň se ale Marie Terezie snažila svou dceru, která si při rozhovorech nikdy nebrala servítky, alespoň trochu zklidnit. „Nemohu dost dobře zapomenout na to, jakou zlobu v sobě máš. Tvůj jazyk a hlas jsou nepříjemné. Nikdy nesmíš zvyšovat hlas. Musíš zaměstnat svou mysl, a to ti zabrání dělat nevhodné komentáře,“ napsala panovnice své dceři do příručky o správném chování.

Marie Terezie si dobře uvědomovala, že musí otevřenost a hubatost své dcery trochu korigovat. Stejně jako ostatní děti ji totiž chtěla využít ve sňatkové politice. Koho původně vybrala pro Marii Karolínu, dceři už nestihla sdělit. Než totiž dívka dorostla do věku na vdávání, zemřely při epidemiích neštovic její dvě starší sestry - „kandidátky“ na post manželky vládce Neapole Ferdinanda I. A v tu chvíli měla Marie Karolína nastoupit na jejich místo.

Ošklivý princ. Ale aspoň nepáchne

Když se mladinká arcivévodkyně (v tu chvíli patnáctiletá) dozvěděla, koho si má vzít, zhroutila se. Vzhledem k tomu, že se Ferdinand I. měl oženit s jejími sestrami, dobře věděla, o koho jde. Tento mladý panovník měl jednu z nejhorších pověstí v Evropě. Byl nevzdělaný, nepříliš hezký a s hrubými způsoby. Spíše než vládnutím trávil čas potloukáním se po hospodách s neapolskou spodinou, po jeho paláci se volně proháněla zvířata. „Ve stavbě se nachází asi pět nebo šest mramorových místností, kde se volně prohání slepice, kachny, ptáci všech druhů, holubi, psi, a dokonce se zde nachází i klece s potkany, které Ferdinand občas pro zábavu pustí ven, aby je pak mohl chytat,“ potvrdil zvěsti císař Josef II., když manželský pár po několika letech navštívil.

Pro Charlottu, přivyknutou na kultivovaný vídeňský dvůr, zkrátka byla představa sňatku s někým takovým noční můrou.

Ač se to v rodině příliš nenosilo, v první chvíli se Charlotta pokusila matčinu rozhodnutí vzepřít. „Zoufale prosila, plakala, zuřivě na matku křičela. Ale nepohnula s ní. Pak dokonce onemocněla a už-už se obávala, že bude následovat osud mrtvé starší sestry, ale nakonec se zotavila právě včas na svatbu,“ píše Justin C. Vovk v knize o potomcích Marie Terezie In Destiny's Hands: Five Tragic Rulers, Children of Maria Theresa.

Syn Marie Terezie Karel Josef: Matka mu vybrala ošklivku, před sňatkem zemřel

Svatební obřad proběhl v zastoupení ve Vídni, Marie Karolína se tak v šestnácti letech stala nejmladší vládnoucí královnou v Evropě. Okamžitě po svatbě nasedla do kočáru a vydala se z Rakouska směr Neapol. Na rozloučenou jí sice přišly zamávat stovky dvořanů, Marie Karolína ale vše vnímala jen vzdáleně. Přes slzy. Nejhorší pro ni byla odluka od její mladší sestry Marie Antonie, která později do dějin vešla pod jménem Marie Antoinetta, francouzská královna. Charlotta měla s Antonií nejbližší vztah ze všech sourozenců. „A tak když se kolona kočárů rozjížděla, Marie Karolína v poslední sekundě vyskočila, rozběhla se zpět a ještě svou sestru naposledy pořádně objala,“ zmiňuje Vovk.

Cesta do Itálie trvala několik týdnů. Marie Karolína psychicky trpěla a během pár dní stačila domů poslat několik dopisů. „Napište mi do posledního detailu vše o mé mladší sestře Antonii. Co říká, co dělá, i to, co si myslí. Proste ji, aby mě milovala, protože já mám o ni ohromnou starost,“ psala Charlotta své bývalé vychovatelce, hraběnce Lerchenfeldové.

Zároveň měla mladá královna čas přemýšlet o slovech své matky. Marie Terezie ji totiž vybavila na cestu obsáhlými písemnými připomínkami. Radila jí, aby byla pokorná, pečovala o manželovo blaho, a aby neustále nemluvila o své rodné zemi, nepoužívala němčinu, ale italštinu. To poslední bylo pro Marii Karolínu nejtěžší - zdroje uvádějí, že Rakušankou ve svém srdci zůstala až do smrti.

Marie Terezie ale v případě Charlotty nebyla nijak bezcitná. Dobře si uvědomovala, koho si její dcera bere, a že svazek s tímto člověkem pro ni bude utrpením. A tak se ji pokusila pro manžela alespoň trochu nadchnout. „I když je to ošklivý princ, není zcela odporný. Alespoň nepáchne,“ napsala do dopisu své dceři.

Nejhorší zážitek v životě? Svatební noc

U srdce se Charlottě alespoň trochu ulevilo, když se zastavila v italské Boloni. Tam se totiž setkala se svým oblíbeným starším bratrem Leopoldem a jeho manželkou, která byla shodou okolností sestrou jejího nového manžela. Na jedné z recepci Marie Karolína okouzlila britské velvyslance, což se ukázalo velmi důležité pro její pozdější život. I její bratr Leopold s ní byl spokojen. Marii Terezii napsal, že Charlotta je připravená splnit její očekávání, problémem je jen její přílišné mládí, které způsobuje, že někdy nedokáže zcela potlačit svoje city.

Po několika šťastných dnech Marie Karolína v doprovodu bratra a švagrové definitivně zamířila do Neapole. Když dorazila na hranici království, její odvaha přešla první zkouškou. Musela se totiž rozloučit se svým rakouským doprovodem. V první chvíli podle vzpomínek bratra Leopolda dostala doslova záchvat a odmítala kohokoliv ze své suity pustit pryč. Po chvíli se ale s pláčem rozloučila. Odteď už skutečně nebyla rakouskou arcivévodkyní, ale neapolskou královnou.

Marie Kristina: Nejoblíbenější dcera Marie Terezie prožila románek se švagrovou

O dva dny později poprvé osobně potkala svého manžela. A vyděsila se. Na šlechtice byl až příliš urostlý a mohutný. A zdálo se, že žádná ze zvěstí o něm nelhala - o vládnutí se nezajímal, byl nevzdělaný, příliš nevyznával protokol a rád trávil čas ve společnosti pracující třídy. Na druhou stranu, povahou nebyl zlým člověkem, což okamžitě po seznámení uznala i Marie Karolína. „Ferdinand je mnohem lepší, než mi bylo řečeno. Ale na rovinu se přiznávám, že ho skutečně nemiluji - pouze z povinnosti,“ napsala své bývalé vychovatelce. Jenže to ještě příliš netušila, co manželství bude obnášet.

První dny novomanželé trávili v barokním zámku Caserta. Sídlo to bylo vskutku ohromující a stejně tak přivítání od dvořanů a poddaných bylo vřelé. Ve dnech po svatbě se odehrál nespočet plesů či ohňostrojů. Marie Karolína se na nich sice poslušně tvářila, že si vše užívá, prvních osm dní manželství ale pro ni bylo utrpením. Svatební noc dokonce popsala jako tak strašlivou, že po ní zvažovala sebevraždu. „Člověk zažívá opravdová muka a jsou tím větší, když se musí přede všemi tvářit, jaký je šťastný. Raději bych umřela, než opět prožila to, co jsem si musela vytrpět. Kdyby mi náboženství neříkalo: Mysli na Boha, tak bych se nejraději zabila. Bylo by to lepší, než žít tak, jak jsem musela po uplynulých osm dní. Bylo to peklo, a často jsem myslela na to, že chci zemřít. Tak moc lituji Antoinettu, kterou to také čeká. Až nastane chvíle, kdy moje sestra bude muset čelit podobné situaci, budu prolévat slzy,“ psala své oblíbené vychovatelce.

Metoda cukru a biče

Ani po příchodu do sídla v Neapoli se Marie Karolína ještě neoklepala z toho, co jí přinášelo manželství. Jak si brzy všiml její bratr Leopold, veškerá nevole nahromaděná v mysli mladší sestry, vyústila v to, že se Charlotta začala ke svému okolí chovat velmi hrubě. Báli se jí dvořané i manžel. Když se o jejím chování dozvěděla Marie Terezie, své dceři napsala vyčítavý dopis. Dodnes není jasné, zda to bylo právě tímto psaním, každopádně po jeho doručení se jakoby s Charlottou udála velká proměna. „Pochopila, že život bude mít takový, jaký si zařídí,“ konstatuje ve své knize Vovk.

Od švagrové si nechala poradit triky, jak manžela co nejvíce uspokojit, a rychle na něm začala aplikovat něco, co se dá popsat jako metoda cukru a biče. „Na jednu stranu mu začala lichotit, na druhou ho pak zle plísnila kdykoliv, kdy udělal něco, co se jí nelíbilo. Tento postup se ukázal být velmi vhodným, protože slovy jednoho z historiků - Ferdinand byl zrozen k tomu, aby mu někdo rozkazoval,“ píše Vovk.

Pro Charlottu se najednou vše obrátilo k dobrému - manžela zcela okouzlila a byl jí bezvýhradně oddán, navíc si rychle získala srdce všech dvořanů a zejména vzdělaných zahraničních návštěvníků. Zvláště v kontrastu se svým obhroublým chotěm. Už rok po svatbě psala své vychovatelce, že vášnivě miluje Neapol i svůj lid. I Marie Terezie byla spokojená - od všech pozorovatelů k ní proudily zvěsti o tom, jak její dcera do puntíku naplňuje matčinu představu.

Tvrdý pád Marie Alžběty. Sličnou koketu znetvořila nemoc, strašila okolí

Po pár letech manželství dokonce začala mít Marie Karolína svého manžela alespoň trochu ráda - minimálně jí přestalo jeho chování rozčilovat, a dívala se na něj spíše s pobavením, jako na malého kluka. „Mistrně také ovládla umění manželského melodramatu a Ferdinand se rychle naučil být poslušným,“ píše Vovk. Marie Karolína třeba manželovi v příhodné chvíli odepřela vstup do manželské postele, takže si ho musel vyprosit.

Naučili se žít šťastně a spokojeně, Ferdinand obdivoval svou ženu, která mu navíc dovolovala užívat si oblíbené činnosti - popíjet, jezdit na lov, hrát hazardní hry a držet si milenky. Marie Karolína zase měla poslušného manžela, který jí nic nerozmlouval a ona se mohla věnovat politické činnosti.

Co ovšem manžele trápilo, bylo, že se jim v prvních letech svazku nepovedlo na svět přivést potomka. První dítě Marie Karolína nakonec porodila až téměř čtyři roky po svatbě. Ke zklamání Marie Terezie šlo o holčičku, to ovšem Charlottě ani jejímu muži nevadilo. Oba toužili stát se rodiči. „Ferdinand byl ke své novorozené dcerce jemný a citlivý, a Marii Karolínu mateřství zcela pohltilo. Později říkala, že je v první řadě matkou a až pak čímkoliv jiným. Když pár měsíců po porodu Ferdinandovi oznámila, že je opět těhotná, byl nadšený,“ píše Vovk.

Páru se postupně narodilo celkem osmnáct dětí. Většina z nich se sice nedožila dospělosti, mateřství se ale stalo hlavní vášní Charlottina života a své potomky vychovávala v rakouském duchu. Marii Karolíně se jednoduše dařilo. „Manžela, který původně připomínal hrubého infantilního puberťáka, proměnila v muže a krále. Navíc začala obstojně vládnout jeho zemi, zatímco on trávil čas na lovu,“ uvádí web vídeňské Kapucínské krypty, kde je Marie Karolína pohřbena.

Nejnebezpečnější žena Evropy

V době narození prvních dvou dcer byl pro Charlottu jediným problémem její zeť, španělský král Karel III. Španělský. Ten měl v Neapolsko-sicilském království velký vliv, i prostřednictvím ministra Tanucciho. A bránil Marii Karolíně uskutečňovat jakékoliv reformy, které ovšem zanedbaný stát zoufale potřeboval. Manžela Ferdinanda si sice Charlotta už omotala kolem prstu, ten se ovšem ještě stále nedokázal vzepřít milovanému otci.

Zlom nastal až v roce 1776. „Poté, co Marie Karolína porodila v pořadí prvního syna, uplatnila právo zakotvené v její svatební smlouvě. Poté, co přivede na svět následníka trůnu, bude smět vstoupit do Státní rady,“ uvádí italský server Treccani.

Od chvíle, co se začala angažovat v politice, Charlotta ukázala, že je schopnou vladařkou. „Svou nově nabytou politickou moc začala rychle využívat k omezení španělského vlivu a utužení vazeb s Rakouskem a Anglii,“ uvádí web Treccani.

Zpočátku jí sice dělal problémy Tanucci, ty ale do několika měsíců vyřešila. Tanucci, rozezlený počínáním mladé královny, si totiž domluvil schůzku s jejím manželem a tam mu navrhl, aby byla Charlotta odstraněna ze Státní rady. Jenže ministr netušil, jak velký vliv má panovnice na svého muže. Ferdinand jí celou schůzku do detailu popsal, čehož Marie Karolína využila při dalším zasedání rady. Tanucciho veřejně obvinila ze spiknutí proti koruně. „Ministra, který v Neapoli vládl 43 let, nechala odvolat a místo něj dosadila svého poradce, Angličana Actona,“ uvádí server Deutsche Biographie. Řečí o tom, že je Acton údajně jejím milencem, si příliš nevšímala, manželovi vysvětlila, že to není pravda a pustila se do reforem.

Marie Terezie Savojská: pokroková žena, jejíž život naplnily rodinné tragédie

Charlotta v zaostalé Neapoli zřídila Akademii věd, značně snížila vliv církve, zasadila se o lepší zdravotnictví, nechala zmodernizovat loďstvo. Neapol postupně začala vzkvétat, bohužel ale Charlotta také neúměrně zatížila státní pokladnu.

Jakoby neměla problémů dost, koncem 80. let 18. století vypukla Velká francouzská revoluce. Ta Marii Karolínu zasáhla na nejcitlivějším místě. „Když Francouzi popravili její milovanou sestru, Marii Antoinettu, Charlotta se stala zarytou odpůrkyní revoluce. S nástupem Napoleona se pak stala duší odporu proti němu v Itálii,“ konstatuje web Deutsche Biographie.

Napoleon získal v Marii Karolíně silnou soupeřku. Nejdříve udělala vše pro to, aby se revoluce nepřelila i do jejího království. „Na domácí půdě Marie Karolína nechala uzavřít hranice pro ty, kdo mohli přicházet s revolučními myšlenkami, zavedla přísnou cenzuru,“ připomíná server Treccani.

Charlotta však také chtěla, aby byl Napoleon poražen. Využila k tomu blízkého přátelství s britským velvyslancem sirem Williamem Hamiltonem a především jeho krásnou ženou Emmou. Ta se proslavila mileneckým vztahem s legendárním kapitánem Nelsonem. Přístup k těmto dvěma mužům Marii Karolíně mnohé usnadnil. „Jelikož z Vídně nepřicházela žádná pomoc, Marie Karolína utužila vztahy s Británii,“ uvádí portál Deutsche Biographie.

K Neapoli připluly britské lodě kapitána Nelsona a v roce 1792 se království připojilo k první koalici proti Francii. Jenže v roce 1798 Napoleon Neapol dobyl, a jelikož se část obyvatelstva přiklonila k revolučním myšlenkám, což vedlo k zatýkání a popravám, popularita Marie Karolíny prudce klesla a s Nelsonovou pomocí musela utéct na Sicílii. Napoleona však tato výhra neuspokojila, dobře věděl, že má v Charlottě silnou soupeřku a mluvil o ní jako o nejnebezpečnější ženě Evropy.

Tchýně Marie Terezie: její sňatek mnozí odsuzovali, syn ji později bodl do zad

Charlotta mezitím několik dalších let prožila ve Vídni, kde slavně provdala své tři dcery za jejich bratrance - syny bratra Leopolda. Po čase se ale vrátila do Neapole. Žít zde nebylo jednoduché, navíc po Nelsonově smrti ji politická situace opět donutila prchnout na Sicílií. Napoleon ji i jejího manžela nechal sesadit z trůnu.

Poslední léta jejího života byla nehezká. Pohádala se s Angličany, neboť jí vadil jejich rostoucí vliv na Sicílií, naděje, že se vrátí na neapolský trůn, nebyly velké. Navíc se jí nelíbilo, jak se začínají měnit vztahy mezi Vídní a Paříží. „Když byla její oblíbená vnučka Marie Luisa provdána za jejího úhlavního nepřítele Napoleona, byla doslova bez sebe,“ konstatuje web Die Welt der Habsburger.

Přesto se však rozhodla, že poslední měsíce života prožije ve Vídni. Do města dorazila v únoru 1814 a zde na zámečku Hetzendorf, jež jí vyčlenil zeť, který z její přítomnosti nebyl nadšený, v září stejného roku naposled vydechla. Definitivní porážky Napoleona ani znovudosazení manžela Ferdinanda I. na neapolský trůn se nedožila.