Europoslankyně Markéta Gregorová: Lukašenkův režim máme vyhladovět

Můžete přiblížit vznik a obsah této rezoluce?
Vzhledem k tomu, že jsem členkou zahraničního výboru Evropského parlamentu, byla jsem jednouz iniciátorek. A také jsem se podílela na jejím obsahu. Když to řeknu velmi stručně a zjednodušeně, jejím obsahem je,že Lukašenka musíme nechat vyhladovět. Teď máme už čtvrtý sankční balíček a připravují se další sankce, takže to vypadá, že už je to dost. Ale ve skutečnosti to dost není. Stále mnoho zemí včetně zemí G7 s Lukašenkovým režimem obchoduje. Myslím si, že když nyní členské země zarazily lety běloruské státní letecké společnosti Belavia, tak už to Lukašenka citelně poznamenalo. To bylo následně vidět na chování k Pratasevičovi, kterého i s jeho přítelkyní propustili.

Nepovede takový tvrdý přístup spíše ke sblížení Běloruska s Ruskem?
Hodně lidí, včetně Lukašenka samotného, říká, že ho Evropa nemůže nechat vyhladovět, protože pak se kompletně přesune k Rusku. Ale to je lež. V náruči Putina je už na maximum, co mu Putin dovolí. A Putin sám má dost vlastních problémů a má své vlastní hranice, kdy už nebude dávat smysl, aby Lukašenka dále podporoval. A to je pozice, kam chceme Lukašenka ideálně dostat, a nemůžeme mu věřit ty jeho lži o tom, jak bude přiblíženk Rusku.

Běloruský soud uznal opozičníka Babaryku vinným z korupce. Odsedí si čtrnáct let

Co dalšího je v rezoluci?
Vyzýváme v rezoluci k přerušení kontaktů s režimem a naopak podpoře občanské společnosti. To znamená podporu politickým vězňům i lidem mimo jako Světlaně Tichanovské a jejímu týmua také nezávislým novinářům. Pokud jsou v členské zemi, dostávají podporu v podobě zázemí nebo spolupráce s tamními novinami. Nebo v rámci EU i finanční. My jsme například v té rezoluci schválili finanční injekci tří miliard eur pro budoucí demokraticky zvolený režim, pokud nastane. To je takovou řekněme motivací pro občanskou společnost, aby věděla, že když se dostane k vládě, bude mít možnost zemi restrukturalizovat.

Dělá Česká republika dost pro to, aby se situace v Bělorusku změnila?
Myslím si, že mimo to, když přijede Světlana Tichanovská do České republiky nebo je Bělorusko v hledáčku světových médií, je u nás tato věc na okraji pozornosti. Což mi přijde škoda, protože když my jsme si před lety vybojovali svobodu, tak se to v Bělorusku nepovedlo. Domnívám se, že bychom měli mít větší pochopení a solidaritu. Tam, kde my si třicet let svobodně žijeme, oni takto svobodně nežijí. Naopak žijí v něčem ještě horším, než byla komunistická nadvláda a než byl dohled Sovětského svazu. Za mne je to smutné a myslím, že bychom mohli dělat víc. Ať už z hlediska ekonomického nátlaku, protože my nejsme nijak závislí na importu a exportu s Běloruskem, tak i z hlediska diplomatického.

Jak se díváte na to, že Bělorusku ukončilo spoluprácis EU ve východním partnerství? Ztrácíme tím úplně možnost mluvit s tímto režimem?
Není to překvapivé, ale je to rozhodně těžká rána pro běloruské občany. Platforma Východního partnerství, která byla založena před 22 lety v Praze, byla důležitým spojem nejen mezi šesti členskými zeměmi, ale i s Evropskou unií. Možnost mluvit s režimem už delší dobu nemáme, přicházíme tímto ale o jeden z kanálů, jak mluvit s občanskou společností, a je to velký krok zpátky.

Navštívila jste už Bělorusko a dovedla byste si představit jednání přímo s Lukašenkem?
Já jsem v Bělorusku zatím nebyla. Mimo jiné proto, že v době, kdy jsem se o to začala intenzivně zajímat, došlo k pandemii. V rámci Východního partnerství se soustředím hlavně na Gruzii a vedle ní jsem navštívila i Arménii a Rusko. A ještě mi zbývá Bělorusko, Moldavsko a Ukrajina. Už jsem to probírala s některými Bělorusy v Česku. Tedy jak se tam dostat a s kým tam následně mluvit. Ale následně se to zkomplikovalo ze zmíněných logistických důvodů.

A k Lukašenkovi: upřímně se nedomnívám, že by mne přijal na audienci. Pokud by se to stalo, pak si to naprosto představit umím. Já se ho nebojím, ačkoliv se rád promenáduje s automatickými puškami a v neprůstřelné vestě. Vlastně bych s ním velice ráda mluvila, pokud by to bylo možné.

Lukašenko uzavřel hranici Běloruska s Ukrajinou. Odhalil prý skupinu povstalců

Setkáváte se se zástupci běloruské opozice?
Se zástupci běloruské opozice se scházíme často, a to buď on-line, nebo když nás navštívili v Evropském parlamentu. To jsme s nimi měli několik jednání. A v České republice žije poměrně široká běloruská diaspora, se kterou komunikuji pravidelně. Pomáhali jsme jí i šířit větší povědomí a dělat demonstrace v době před prezidentskými volbami. Jsem s nimi v kontaktu, hlavně co se týče politických vězňů, protože situace těchto vězňů je hodně špatná. Tam směřuje nejvíce své pozornosti.

Považujete za důležité, aby se europoslanci prezentovali v regionech?
Musíme tady oddělit, co je prezentace v regionu jako „piár“, a co prezentace v re᠆gionu, protože se tam zrovna děje, něco k čemu se chci vyjadřovat, nebo mít vztah s voliči. Myslím si, že je důležité neztrácet kontakt s voliči, ale my jsme zvoleni za celou Českou republiku. Tedy ačkoli já se považuji za Brňačku a Jihomoravský kraj je pro mne důležitý, a teď, když jej postihlo tornádo, jsem se spojila s lidmi, které tam znám, a podporuji je intenzivně, ale nedělám si na tom „piárko“. Od té činnosti jsou tam na místě krajští a místní zastupitelé. Podporuji je, seč můžu, ale já jsem v Evropském parlamentu, protože jsem se zavázala, že budu reprezentovat Českou republiku na úrovni evropské. A ještě navíc pracuji v zahraničním a bezpečnostním výboru a jdou za hranice Evropské unie. Mně přijde, že s voliči bychom měli mluvit různými způsoby, jako jsou výjezdy do regionu nebo on-line setkání. Ale vyjadřovatse ke všemu, co se v nějakém regionu šustne, jen proto, abych si zajišťovala volitelnost na příštích pět let, to mi úplně nesedí. Takhle politiku dělat nechci. Já chci dělat tu politiku, se kterou jsem byla zvolena.

Vy se však v Česku pravidelně prezentujete jinou formou. Můžete to přiblížit?
V rámci financí, které má k dispozici naše frakce v Evropském parlamentu, je část poskytována na činnost poslance v jeho zemi. Ať už jde o činnost osvětovou, nebo propagační. Já to používám nejvíc na osvětu v tématech, která jsou důležitá, nebo cítím, že mám odpovědnost je dělat jako zástupce lidí, kteří mne zvolili. První kampaň se týkala dezinformací. Přišlo mi, že diskuse ohledně dezinformací na úrovni Česka je roztříštěná, a já jsem ji chtěla ucelit a zkonsolidovat. Následně jsem se zaměřila na téma řekněme demokratičnosti a inkluzivnosti politiky a začala jsem připravovat kampaň Politika je pro všechny. Myslím si, že v demokracii by měla být větší diverzita toho, kdo nás zastupuje. Pokud je tam jenom jedna univerzální podoba politika, což může být ten postarší muž v obleku, zastupuje jenom určitý segment populace. Ale co všechny ty ostatní segmenty? A neníto jen o tom nejčastěji diskutovaném – tedy zastoupení žen, ale je to za mne i o zastoupení mladších lidí a vůbec zastoupení všech, kteří nezapadají do té univerzální škatulky člověka, který má mít spousty zkušeností. V demokracii by měla být politika veřejnou službou a veřejnou službu může podle ústavy vykonávat kdokoli od 18 let věku, v případěEvropského parlamentu od 21 let, anebo Senátu a prezidentského mandátu od 40 let. Ale nic jiného vás neomezuje, v tom jít do politiky a dělat ji. Tak proč se tolik lidí sebepodceňuje nebo jsou od toho odrazováni?

Běloruský novinář je v domácím vězení. Nevíme, co bude dál, říká jeho otec

Poukazujete na průzkum, podle nějž se polovina lidí bojí být poslancem. Co jek tomu vede?
Tady byl vytvořen nějaký dojem exkluzivity, že je to něco, na co má málokdo. Že to je něco, na co potřebujete spoustu vzdělání a zkušeností. Ale nějakého neurčitého, protože nic jako škola pro politiky neexistuje. Mně už dokonce někdo řekl, že když jsem z Mostu, jak je možné, že jsem v Evropském parlamentu. Protože si myslel, že se tam dostávají jen lidé z Prahy. Holka z Mostu je pro někoho v Bruselu v politice nepředstavitelná. Je vytvořen dojem jakési vzdálenosti politiky, a to se mi nelíbí, protože to tak není. Moje práce je náročná, ale je naučitelná a zvládnutelná, pokud mám vizi, co tady chci dělat. Mám také odborný tým a zázemí. Má to tady úplně každý politik. Má to i v české sněmovně. Je tady odborný úřednický aparát. A ten je i v každém zastupitelstvu. Ti vám pomáhají tím procházet. A dokud máte vizi a touhu to dělat, tak to v podstatě stačí. Netuším, proč se tady vytvořil dojem, že na to nemá každý, ale já chci ten dojem zvrátit.