Kliknutím zvětšíteZa desítky let se vžil obraz Evy Braunové jako apolitické „hloupé blondýny“, jež sloužila německému vůdci Adolfu Hitlerovi k příležitostnému rozptýlení jako jeho ozdobný přívěsek a pomáhala ho reprezentovat, ale o jeho skutečné (a zvrácené) politické postoje a činy se vlastně nezajímala.
Před 12 lety se pokusila rozbít tento zažitý portrét biografie Evy Braunové od berlínské historičky Heike Görtemakerové. Ta tvrdí, že historici i umělečtí tvůrci objasňující či ztvárňující Hitlerův život roli Evy Braunové velmi podcenili.
„Ačkoli se Eva Braunová objevuje ve filmech, divadelních hrách, románech i historických memoárech, vždy je zobrazována jen jako němá blondýnka, která měla tu smůlu, že se zamilovala do ďábla. Ale takový portrét je třeba opravit. Byla vrtošivá a byla nekompromisní obhájkyní bezpodmínečné loajality vůči diktátorovi, jež zašla tak daleko, že zemřela spolu s ním. A on ji zbožňoval,“ tvrdila Görtemakerová v době vydání své knihy „Eva Braunová: Život s Hitlerem“ britskému listu Observer.
Revizi si podle ní zaslouží také vnímání Hitlerova sexuálního života s Braunovou. V rozšířeném povědomí zůstává Hitler jako impotent a s Braunovou prý možná ani nespal. Ani to ale neodpovídá podle Görtemakerové skutečnosti. Braunová si podle ní užívala s Hitlerem zdravý sexuální život, a navíc mu byla velkou psychickou oporou.
Před Evou žil Hitler se svou neteří
Eva Braunová se narodila 6. února 1912 jako prostřední ze tří sester v katolické rodině učitele Friedricha Brauna a švadleny Franzisky Braunové. Její mladší sestra se jmenovala Margarete a říkalo se jí Gretl, starší byla Ilsa. Všechny tři byly docela živé a hezké dívky, Eva však kupodivu v dětství působila trochu chlapecky.
S Hitlerem se poprvé setkala v roce 1929, kdy bylo jemu čtyřicet a jí sedmnáct let. V té době pracovala v mnichovské prodejně fotoaparátů, kterou provozoval Hitlerův oficiální fotograf Heinrich Hoffmann, a Hitler tam přišel.
O 23 let mladší dívka ho okamžitě zaujala, takže se jí představil (přičemž údajně neuvedl své skutečné jméno a prohlásil, že se jmenuje Wolf) a následovalo pozvání. To prý znělo podle Hoffmannovy dcery, jež byla tomuto okamžiku přítomna, přesně takto: „Mohu vás pozvat se mnou do opery, Fräulein Evo? Víte, jsem obklopen muži a vím, jaké je to potěšení užívat si ženskou společnost.“
Následovala rande v kinech a v restauracích, která ovšem nebyla bez mraků. Hitler totiž žil v té době v Mnichově se svou nevlastní neteří Geli Raubalovou, která s ním sdílela jeho byt na Prinzregentenplatz 16.
Láska a předčasná smrt
Geli imponovala (podobně jako později Evě) Hitlerova sílící popularita, docela ráda se s ním ukazovala na veřejnosti, ale příbuzenské soužití začalo mít brzy stinné stránky. Hitler vystupoval vůči své neteři stále uzurpátorštěji, bránil jí navazovat vztahy s jinými muži (včetně svého osobního řidiče Emila Maurice, do kterého se zamilovala) a psychicky ji týral.
Dne 18. září 1931 byla Geli Raubalová nalezena v Hitlerově bytě mrtvá s průstřelem hrudníku, což byla zjevná sebevražda. Hitler byl v té době v Norimberku. Raubalové smrt jím otřásla, dokonce natolik, že zakázal v jejím pokoji s čímkoli hýbat, a vytvořil tak z něj jakési její muzeum. Současně ale zesílil své styky s Evou Braunovou.
Ta prý do něj byla zamilovaná od chvíle, kdy vstoupil do obchodu. Kvůli Hitlerovi se také nepohodla s rodinou, protože jejímu otci o 23 let starší nápadník pochopitelně příliš nevyhovoval. Když se Hitler dostal později k moci, začal se Friedrich Braun cítit ponížený. „Ne proto, že jeho dcera byla spojována s hlavním hybatelem nacistické strany, ale proto, že si ji Hitler nevzal; byla milenkou, ne manželkou,“ uvedl o Evě Braunové britský deník The Guardian.
Také Braunová se po třech letech po Hitlerově boku pokusila o sebevraždu. Dne 10. nebo 11. srpna se pokusila zastřelit otcovou pistolí, kterou obrátila proti svému hrudníku. Vážněji se ale nezranila. Někteří historici zastávají názor, že šlo jen o demostrativní pokus s cílem upoutat Hitlerovu pozornost.
Život s Hitlerem na Berghofu
V roce 1933 koupil Adolf Hitler za honorář z prodeje knihy Mein Kampf (knihu musely po Hitlerově uchopení moci povinně nakupovat veřejné instituce v Německu) venkovskou usedlost Wachenweld na hoře Obersalzberg nedaleko Berchtesgadenu. V té době to byl spíš malý horský dům určený pro trávení dovolených, který si nacistický vůdce pronajímal od roku 1928 jako své letní sídlo.
Po jeho odkoupení přejmenoval Hitler dům na Berghof a začal s jeho výraznou přestavbou, jež byla dokončena v roce 1936. K původnímu domu bylo přistavěno velké křídlo a kromě něj bylo v okolí postaveno několik dalších budov. Celý komplex získal označení Orlí hnízdo.
Rozsáhlou oblast kolem této rezidence dal Hitler oplotit, zbývající domy na hoře odkoupila od jejich vlastníků nacistická strana a nechala je zbourat. Braunová i ostatní členové doprovodu tak byli během svého pobytu na Berghofu odříznuti od vnějšího světa. Uvnitř areálu si nechali postavit své domy také Hitlerovi nejbližší spolupracovníci, architekt Albert Speer, velitel říšského letectva Hermann Göring a osobní Hitlerův tajemník Martin Bormann.
Podle vydaných pamětí Hitlerova komorníka Heinze Lingeho měli Hitler s Braunovou na Berghofu dvě ložnice a dvě koupelny s propojovacími dveřmi. Většinu večerů prý Hitler trávil s Braunovou o samotě ve své pracovně, a pak se odebírali na lože. Zatímco Hitler pil hlavně čaj, Braunová si prý ráda dala víno.
Na veřejnosti si podle Lingeho žádnou intimní náklonnost neprojevovali, fyzický kontakt mezi nimi v takové situaci neexistoval. Braunová se ujímala role hostitelky Hitlerových pravidelných návštěvníků (obvykle nacistických pohlavárů), jejichž neformální dýchánky na terase Berghofu často fotografovala a natáčela, a sama si na Berghof pravidelně zvala své přátele a členy rodiny. Mezi nimi i svou sestřenici Gertrude Weiskerovou, která za ní přijela na Berghof v roce 1944 a strávila tam s ní hodně času.
„Za války se nedalo nikam cestovat, a přitom před válkou jsme jezdili tak daleko, jak to jen bylo možné. Ale v nacistickém režimu jsme se cítili jako ve velkém koncentráku. Když jsem dostala možnost vidět svou sestřenici, řekla jsem si: Proč ne? Ale když jsem přijela, Eva mě na nádraží nečekala. Místo ní tam stáli dva esesáci a řekli mi: ,Odvezeme vás k vaší sestřenici.‘ Nevěděla jsem, že bydlí na Berghofu. Myslela jsem, že mě za ní odvezou do Mnichova,“ vzpomínala Gertrude Weiskerová před dvaceti lety v rozhovoru s novináři Guardianu.
Sex? Navzdory pověstem prý šlapal
Podle Weiskerové se Eva Braunová snažila ve své izolaci na Berghofu pořád něco dělat a snad až trochu křečovitě být aktivní. „Byla v ní zvláštní prázdnota a snažila se ji vyplnit sportem, plaváním, čímkoli. Pořád se převlékala, pětkrát až sedmkrát za den. Nevím proč, třeba v tom viděla možnost být někým jiným, někdy bavorskou dívkou, někdy dámou. A možná to mělo zaplnit tu její prázdnotu. Nebyl nikdo, kdo by ji zbožňoval,“ zmínila Weiskerová.
S určitou osamělostí Braunové mohlo souviset to, že Hitler se k ní na veřejnosti prakticky neznal a o svatbě nemohlo být ani řeči. Bál se totiž, že kdyby se viditelně upnul k jedné ženě, přestal by být pro všechny ostatní německé ženy mystickým hrdinou, kterým v jejich očích být chtěl.
„Je to, jako když se ožení slavný herec. Pro ženy, které ho uctívaly, už není takový idol jako dřív,“ řekl prý Hitler jednou Albertu Speerovi. Podle historičky Görtemakerové Hitler prohlašoval, že se nemůže oženit, protože už je „ženatý s Německem“. „Sňatek by prostě nezapadal do obrazu, jenž si o něm lidé udělali. Zejména mnohým ženám by se to nelíbilo a ptaly by se, jak může být nějaká žena pro Hitlera dost dobrá,“ uvedla historička.
Právě tato rezervovanost mohla vést k pozdějším často šířeným svědectvím o tom, že prý s Braunovou vlastně nikdy nespal. Görtemakerová nicméně tvrdí, že je zcela přesvědčena o tom, že navzdory všeobecnému přesvědčení o Hitlerově údajné impotenci vedl s Braunovou normální sexuální život.
„Braunové přátelé a příbuzní vzpomínali, že když uviděla fotografii britského premiéra Nevilla Chamberlaina sedícího v roce 1938 na pohovce v Hitlerově mnichovském bytě, zachichotala se a poznamenala: ,Kdyby jen věděl, co se děje na té pohovce,‘“ tvrdí Görtemakerová (dlužno ovšem dodat, že takto popsanou scénu lze interpretovat oběma způsoby).
Psi jako náhradní vztah
Velmi zvláštní roli ve vztahu obou narušených osobností hráli jejich psi, kteří se později stali také předmětem řady spekulací. Braunová měla velmi ráda své dva skotské teriéry, Neguse a Stasi, a ti se také často objevují na filmových a fotografických záběrech, jež na Berghofu pořizovala.
Naopak si prý vůbec neoblíbila Hitlerova miláčka, fenu německého ovčáka jménem Blondi, a snažila se od ní oba své psy držet dál.
Angela Lambertová, autorka knihy Ztracený život Evy Braunové, spekuluje, že důvodem mohla být skutečnost, že Hitler měl Blondi raději než Evu. Německé ovčáky považoval za nejušlechtilejší psí rasu ze všech a fenka, kterou mu věnoval jeho tajemník Martin Bormann, prý byla navíc nadprůměrně inteligentní.
Hitler se s Blondi velmi rád dával fotografovat i filmovat (mnohem častěji než s Evou) a na rozdíl od své životní partnerky jí okázale projevoval náklonnost i na veřejnosti. Úplně normálního vztahu však zřejmě nebyl schopen ani ke zvířeti. Podle německé zdravotní sestry Erny Flegelové, která se během dobývání Berlína v dubnu 1945 ocitla v Hitlerově bunkru pod říšským kancléřstvím, Hitler Blondi opakovaně surově bil.
Braunová nebyla nevýznamná
Podobně chybný pohled jako na Braunové sexuální život převládá podle historičky Heike Görtemakerové také v hodnocení jejího vlivu na Hitlera a dokonce i jejího politického významu. Braunová prý nejenže bývala často přítomna u Hitlerových schůzek s vysoce postavenými nacisty, ale uměla se i ozvat a prosadit si svou.
„Jejich vztah měl svou kvalitu, kterou historici většinou opomíjejí. Nevěnují třeba pozornost jejím sporům s Hitlerem o některé detaily každodenního soužití v jedné domácnosti nebo jejímu odmítání přejít na vegetariánskou stravu. Zatímco Hitler vegetariánství vyznával, Braunová jasně řekla, že to jíst nemůže a nebude,“ říká Görtemakerová.
Za vykreslením Braunové coby hloupé husičky prý podle ní mohou britští historici a spisovatelé jako Ian Kershaw a Hugh Trevor-Roper a němečtí historici jako Sebastian Haffner, kteří ji považovali za bezvýznamnou a její vztah s Hitlerem vnímali jako banální.
Hugh Trevor-Roper, baron Dacre z Glantonu, působil za války jako britský zpravodajský důstojník a jeho úkolem bylo oficiálně vyšetřit Hitlerovu sebevraždu. Když se ho později ptali na Braunovou, odbyl ji jediným slovem: Nezajímavá.
„Trevor-Roper to převzal od Alberta Speera, s nímž vedl dlouhý rozhovor. Speer mu řekl, že Braunová bude pro všechny spisovatele zklamáním a že ženy nehrály v nacistické straně žádnou roli. To se ale v té době říkalo o všech ženách, od manželek až po sekretářky,“ tvrdí Görtemakerová. Podle ní v tom byla snaha chránit ženy před případným postihem, proto se po skončení války všude v Německu všeobecně tvrdilo, že ženy neměly s politikou Třetí říše nic společného. „Speer se prostě snažil chránit svou manželku,“ dodává historička.
Takový popis ale podle ní neodpovídá skutečnosti. Braunová si prý byla vědoma toho, co se kolem ní děje, včetně holokaustu, ale nikdy se nepokusila využít svůj vliv na Hitlera, aby to zbrzdila nebo se nad tím alespoň pozastavila. „Měla přehled a moc dobře věděla, o co jde. Nebyla pouhou přihlížející,“ konstatuje historička.
Až do konce
Nakonec to byla právě Eva Braunová, kdo zůstal s Hitlerem až do jeho poslední chvíle. Když ji německá spisovatelka Henriette von Schirachová na jaře 1945 vybídla, aby se po válce raději ukryla, Braunová jí prý odpověděla: „Myslíš, že bych ho nechala zemřít samotného? Zůstanu s ním až do poslední chvíle.“
(Právě Schirachová představuje určitý Braunové protipól. Byla sice manželkou vůdce Hitlerjugend, vlivnou členkou NSDAP a zřejmě i přesvědčenou nacistkou, na rozdíl od Braunové však odmítla zavírat před holokaustem oči. V roce 1943 se proto přímo na Berghofu Hitlera z očí do očí zeptala, proč jsou z Německa deportováni Židé. Hitler jí odsekl, že ničemu nerozumí, opustil společnost a přestal nadále manžele Schirachovy zvát.)
Začátkem dubna 1945 Braunová přijela z Mnichova za Hitlerem do jeho posledního stanu v bunkru pod říšským kancléřstvím v Berlíně. Tady se s ní Hitler v noci z 28. na 29. dubna krátce po půlnoci, při malém civilním obřadu, konečně oženil, za svědky jim šli Joseph Goebbels a Martin Bormann. Hitler také jmenoval Braunovou ve své poslední vůli, kde jí odkázal apanáž ve výši 12 tisíc říšských marek ročně.
Následující den byla utracena Blondi, na níž jeden z členů Hitlerova doprovodu otestoval na jeho rozkaz jednu z kapslí kyanidu, přičemž další měla dostat na svou vlastní žádost Hitlerova manželka. Braunové psi byli spolu se štěňaty Blondi zastřeleni o den později, 30. dubna.
Týž den se Hitler s Braunovou po 13. hodině rozloučili se členy užšího kruhu spolupracovníků. Přibližně v půl čtvrté odpoledne několik lidí ohlásilo, že slyšelo v bunkru výstřel. Hitlerův komorník Heinz Linge a pobočník Otto Günsche poté vstoupili do malé pracovny, kde našli bezvládná těla obou novomanželů. Braunová prokousla kyanidovou kapsli, Hitler se střelil do pravého spánku. Mrtvoly byly vyneseny nouzovým východem z bunkru do zahrady za říšským kancléřstvím a spáleny pomocí benzínu. Okolí v té době už ostřelovala Rudá armáda. Braunové bylo 33 let.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
