Zákon gangu. Agent napsal knihu o životě v utajení mezi násilnými motorkáři

Šestapadesátiletý muž se stal prvním federálním agentem, který se v utajení infiltroval do motorkářského gangu Pagans, kde je údajně násilí, prodávání pervitinu a zbraní, znásilňování žen či vydírání firem běžnou záležitostí.

Ken Croke v pamětech popsal, jak si vytvořil falešnou identitu, získal si důvěru motorkářů, tajně nahrával schůzky, byl svědkem násilných činů a dokonce strávil několik dní ve vězení kvůli zatčení se zbraní. Během dvou let se jeho krytí nikdy nepodařilo prozradit, ačkoliv někteří členové měli podezření ohledně jeho skutečných motivací.

Bývalý agent ATF poskytl rozhovor pro britský list The Guardian. Ten musel proběhnout on-line přes aplikaci Zoom. Redaktor se také musel dívat na černou obrazovku, jelikož Croke nechtěl být na kameře a stejně tak neprozradil, kde bydlí ani odkud mluví. Měl dobrý důvod být diskrétní. Na jeho hlavu je vypsána odměna.

Roky v gangu

Ken Croke začal svou kariéru v roce 1990 v Los Angeles, kde infiltroval pouliční gangy a rozbíjel organizovaný zločin zaměřený na drogy a zbraně. Během 25 let se zúčastnil více než tisíce tajných operací. Byl ženatý a měl tři malé dcery a byl nadřízeným, který se zdánlivě chystal na klidný předměstský život.

Když však v roce 2008 přišel do bostonské pobočky ATF tip na zločinecké motorkářské gangy, byl zkušený Croke povolán, aby prověřil zdroje a informace. Pak přišlo na náhodné setkání se členem Pagans. Jak sám řekl „jedna věc vedla k druhé“ a on se pustil do případu.

Neuvěřitelný příběh. Dva malí bratři přežili v pralese měsíc, našli je náhodou

Croke si postupně získal důvěru Pagans a stal se plnohodnotným členem jejich pobočky na Long Islandu ve státě New York. Vysloužil si přezdívku „Slam“ poté, co během rvačky v baru násilím zkrotil jednoho muže. Svou rodinu vídal jen zřídka a musel se přizpůsobit nestálému a nepředvídatelnému životnímu stylu, kdy mohl kdykoli dostat příkaz k násilí nebo dokonce zabití.

„Žít každý den s těmi chlapy bylo šílené, obzvlášť když jsem byl Prospect (potencionální člen),“ sdělil Croke. „Každý den, když jsem se probudil, jsem přemýšlel, co se stane za sr*čku. Budu muset skočit do hospodské rvačky? Čekala by mě hromada koksu a možnost volby? Jakou blbost po mně budou chtít? Vždycky jsem musel očekávat nečekané a nikdy jsem nesměl polevit v ostražitosti. Byl to stresující způsob života a můj mozek pracoval přesčas,“ dodal.

Bomba i brutální rvačka v baru

Croke přiblížil pohled do běžného dne v motorkářském gangu: „Není zde žádné plánování, žádný scénář, žádné „dnes uděláme tohle“. Můžu vám upřímně říct, že nikdy žádný den neproběhl podle plánu. Dny, kdy se nic nedělo, byly stejně znepokojivé, protože jste nikdy nevěděli, co se stane. Prostě tam jeden den přijdete a řeknete si: „Dobře, tohle se stane, tohle budeme dělat,“ a vzápětí si uvědomíte, že jste na úplně jiné koleji a děláte něco zcela jiného.”

Případ zavražděné blogerky nekončí. Její rodiče zažalovali příbuzné vraha

Jednou agentovi zavolal člen gangu, který byl nečekaně a zlověstně blízko a chtěl se sejít. Croke měl co dělat, aby se vhodně oblékl, zajel do restaurace a zahrál svou roli v klidu. Když Croke odešel na toaletu, muž šel za ním, aby mu prozradil, že si přinesl bombu. Měl s ní vyhodit do vzduchu loď. Crokeovi se ji ale podařilo odevzdat orgánům činným v trestním řízení a zároveň přesvědčil gang, že byla použita k odpálení lodi.

Jiný večer v jednom baru, kde se Pagans scházeli, viděl, jak členové gangu napadli muže, který projevil „neúctu“. V knize napsal: „Když do něj Hogman bušil, předstíral jsem, že se k němu přidávám. Zasazoval jsem mu letmé rány ze strany hlavy a ramene, ale ve skutečnosti jsem mlátil do betonu. Ruku jsem měl pěkně zkrvavenou.“ Když Hogman zvedl svou obrovskou nohu, aby muži dupl na hlavu, čímž mu mohl zlomit vaz, Croke se ohnal vlastní nohou.

Agent na opakující se násilné činy upozornil víckrát. „Jsou určité věci, které nemůžu udělat nebo se jich účastnit. Jednou v noci jsme šli někoho zabít, chtěli jsme toho člověka ubodat a shodit ze střechy. To se nesmí stát, jak se z toho mám dostat,“ pokládal si často otázku, kdy se jeho práce setkala s morálními hodnotami, jež by nikdo neměl překročit. V jeho pozici by navíc musel těmto činům zabránit, čímž by prozradil krytí.

Důležitá byla nadřazenost

Croke si brzy uvědomil, že nadřazenost bílé rasy je velkou součástí kultury Pagans. „Nepálili kříže, ale rasismus byl vytrvalý, zjevný a silný,“ napsal. Zpočátku mu to bylo nepříjemné, i když se časem naučil odpoutat se od toho a ignorovat to. Stále přitom bylo nutné si udržet krycí historku.

Rodiče děti poznali jen podle šatů. Výbuch plynu zabil skoro tři stovky školáků

V rozhovoru Croke také upřesnil mentalitu gangu: „Loajalita uvnitř organizace je velkou součástí. musíte se chovat jako rovný s rovným, musíte vypadat loajálně, protože bratrství v této organizaci je důležitější než vaše rodina nebo cokoli jiného. Je to nejvyšší součást toho, jak se na věci dívají, a tak musíte hrát tuto roli a nemůžete ji porušit."

Pagans považují za podřadného i každého, kdo není součástí jejich motorkářského klubu. „Nejsi jedním z nás, znamenáš méně. Těmto lidem pak říkají civilisté a tak podobně,“ vysvětlil bývalý agent.

Navazování vztahů

Vzhledem k tomu, že strávil tolik času s Pagans, nahlédl i do jejich osobních životů a poznal různé osobnosti členů gangu. „S některými byla zábava, nebyli pořád jen zlí,“ řekl Croke. „Ale byli i jiní, kterými jsem opovrhoval mnohem víc, ti, kteří byli nejvíc násilní. Byli prostě zvrácení v tom, co dělali, a v nedostatku ohledu na lidi,“ dodal.

Pagans jsou vedle Hells Angels, Mongols a Outlaws jedním z nejznámějších amerických motorkářských gangů. Dave Wedge, novinář, který je spoluautorem knihy, dodal ve stejném telefonátu přes Zoom: „Spousta ostatních motorkářských klubů má běžné stoupence, kteří mohou mít zaměstnání a jsou dobrými členy společnosti. U Pagans to tak opravdu nevypadá. Většinou jsou to samí psanci a skoro všichni měli záznam v trestním rejstříku. Rozhodně se jedná o velmi násilný organizovaný zločinecký syndikát.“

Dopady života v utajení

Odvážná operace se vyplatila. Více než dvacet členů gangu bylo zatčeno na základě obvinění z vydírání, spiknutí za účelem vraždy, obchodování s drogami, napadení a porušení zákona o zbraních, což vedlo k souhrnným trestům odnětí svobody přesahujícím sto let. Někteří z Pagans však byli mezitím propuštěni a gang zdaleka neskončil.

„Krátce po případu na mě vypsali dva kontrakty,“ popsal Croke, který žije pod záštitou ATF. Díky tomu se monitorují, kontrolují, hledají a sledují jakékoliv hrozby nebo informace související s hrozbami vůči jeho osobě.

Parta nadšenců si koupila ostrov v Karibiku. Chtějí na něm vybudovat nový stát

„Před několika lety se lidé, kteří prováděli tento typ vyšetřování, skrývali. Doslova se odstěhovali. Ale dnes se skrývat nemůžete. Chtěli by mi ublížit? Mohli by. Velmi dobře si hlídám své okolí. Vždycky si dávám pozor, ale nežiji tak, že bych se ohlížel přes rameno,“ přiblížil svůj komplikovaný život.

Jakmile se případ uzavřel, musel Croke navštívit psychiatra, aby se ujistil, že nepřešel na „temnou stranu“ nebo nezačal sympatizovat s vírou či činy Pagans. Operace se však podepsala i na jeho rodinném životě. Viděl, že se jeho a manželčin život posunul, a z jeho ženy se stalo něco jako svobodná matka. Rozhodli se proto začít svůj vztah odznovu. Croke je nyní bezpečnostním konzultantem pro globální společnosti.