I proto dvacet neziskových organizací a institucí vyzvalo odpovědné činitele k akci. „Apelujeme na vládu, aby v zájmu nejvíce ohrožených dětí přijala nezbytná opatření a výjimky z krizových opatření a umožnila jim v době plošného uzavření škol potřebnou individualizovanou podporu,“ píše se v jejich prohlášení.

Podle průzkumu organizace Člověk v tísni (ČvT) v 800 rodinách čtvrtina dětí rezignovala na výuku, protože látce nerozumí a doma se jim pomoci nedostane.

Jinde to jde

Dosud ovšem chybějí data na centrální úrovni, která by potvrdila, kolik žáků zůstává bez kontaktu se školou. Odhad hovoří o deseti procentech. „Žádáme ministerstvo školství, aby průběžně mapovalo počet dětí bez zapojení do distanční výuky. Je nepřijatelné, že tento monitoring neexistuje,“ říká Zuzana Ramajzlová z ČvT. Pokud dítě není v kontaktu se školou déle než dva týdny, nespolupracuje nebo se výrazně horší jeho výsledky, je nezbytné to řešit.

„Ve Velké Británii, Nizozemí či skandinávských zemích zůstávají školy otevřené pro všechny žáky nebo alespoň pro ty nejpotřebnější. U nás je tomu přesně naopak a krizová opatření dopadají nejpřísněji právě na zranitelné děti, které si možná následky současných nařízení ponesou celý život,“ míní Petra Wünschová z Centra Locika.

Horší než propad ve znalostech je ovšem to, že se děti stávají obětmi domácího násilí. „Od poloviny prosince zaznamenáváme vyšší podíl psychických potíží, sebepoškozování, myšlenek na sebevraždu,“ popisuje Wünschová. Ministerstvo musí podle autorů výzvy zajistit speciální podporu školákům, kteří zůstali mimo systém. „Pokud se nemohou připojit k on-line vyučování, je nutné jim zajistit individuální konzultace, pomoc asistentů pedagoga, organizovat výuku nebo činnost kroužků v malých skupinách,“ navrhuje Klára Laurenčíková, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.

Podle expertů je nezbytné, aby se obnovila prezenční výuka. Cestou je přednostní očkování pedagogů a neinvazivní testování žáků. Signatáři zdůrazňují, že nesmí fungovat princip všechno, nebo nic. Měly by například začít fungovat základní umělecké školy, kde se dá uplatnit kontakt jeden na jednoho. Posilovat se podle nich musejí krizové a podpůrné služby, které jsou často pro děti posledním záchytným bodem. Víc by se měli do doučování dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí zapojit také studenti pedagogických fakult.