Nebude jediná. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) stoupl mezi lety 2010 až 2021 počet pracujících seniorů nad šedesát let o 78 procent, v loňském roce jich pracovalo téměř půl milionu, což představovalo téměř devět procent všech pracujících.

„Tento růst se projevuje jak u mladších seniorů od 60 do 64 let, tak mezi 65 a víceletými. Vývoj počtu pracujících do 64 let byl ovlivněn kromě demografických faktorů především postupným zvyšováním věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod,“ vysvětluje Marta Petráňová z oddělení pracovních sil, migrace a rovných příležitostí ČSÚ. Do práce v penzi chodí především muži, tvoří šedesát procent.

Hnacím motorem pro práci v důchodu jsou ve většině případů finanční důvody. Podle Kateřiny Musilové, koordinátorky projektu Zlatá práce z Nadace Krása pomoci, to ale není jediný důvod. „Častou motivací je fakt, že manžel nebo manželka ještě pracuje. Také od klientů slýchám, že ještě mohou společnosti něco předat a být užiteční. V neposlední řadě je dobré si udržovat sociální vztahy, aby člověk v důchodu nezůstal sám. A práce je pro to ideální prostředí,“ vysvětluje Musilová.

Chuť pracovat

Z dat ČSÚ vyplývá, že chuť zůstat v zaměstnání ovlivňuje i předchozí dosažené vzdělání. Čím je vyšší, tím je i vyšší chuť dál pracovat. „Ze všech pracujících seniorů ve věku 65 a více let měla v roce 2021 pouze čtyři procenta základní vzdělání. Oproti tomu střední vzdělání s maturitou vykazovalo 24 procent pracujících seniorů, střední vzdělání bez maturity již 32 procent a terciární stupeň mělo dokonce 39 procent pracujících seniorů nad 65 let,“ vypočítává Marta Petráňová. 

Senioři s nižším vzděláním nacházejí uplatnění především v zemědělství, lesnictví či rybářství. Vysokoškoláci pak pracují často ve školství, zdravotnictví nebo kultuře. Silné zastoupení seniorů je třeba u ostrahy.

Bez kariérních ambic  

Kariérní ambice většinou senioři už nemají.  „Málokterý uchazeč míří na řídící pozice,“ potvrzuje Kateřina Musilová. „Mnoho z nich už preferuje fyzicky méně náročné zaměstnání a hledají i mimo obor, ve kterém celý život pracovali. Někteří se cíleně ucházejí o pomáhající profese, jako jsou pracovníci v sociálních službách, je to také jeden z nejčastěji vybíraných rekvalifikačních kurzů od Úřadu práce ČR. Jeden náš klient například chodí číst dětem do školky,“ popisuje Musilová.

Sociologové v České republice dlouhodobě upozorňují a potvrzují svými průzkumy, že lidé starší padesáti let bývají na trhu práce znevýhodňováni. Zejména se to týká žen. Diskriminace starších lidí, takzvaný ageismus je ale celosvětový problém, na což od loňského roku upozorňuje i kampaň WHO. Zaměstnavatelé často trpí předsudky a uznávají zažité stereotypy. „Ty ale podle zkušeností zaměstnavatelů nemají racionální zdůvodnění. Senioři umí pracovat třeba na počítačích, posledních třicet let nežili nikde v izolaci bez telefonu a internetu,“ popisuje Musilová.

„U některých pozic je omezení tvořeno fyzickou námahou, kterou někteří naši klienti už nezvládnou. Ale ti jsou si toho vědomi a na takové pozice se nehlásí,“ uzavírá.