Měl jste čas i na něco jiného než na tenis?
Měl. Vedle tenisu jsem vedl normální život, protože jsem kolem sebe viděl spoustu případů tenistů, kteří žili ve svých zlatých bublinách a ztráceli kontakt s realitou. Já jsem se nikdy nenechal pohltit gloriolou úspěchu, i když jsem se probojoval do světové špičky a dlouhé roky jsem se v ní držel. Lidé vám podstrojují, nadbíhají vám, plácají vás po ramenou.

Ale já jsem měl kolem sebe skvělé lidi a rodiče, kteří mě neustále drželi v normálním životě. Proto jsem se vždycky snažil zařizovat si všechno sám, abych neztratil kontakt s lidmi. Je jednodušší říci manažerovi a jenom hrát tenis. Já jsem si třeba letenky a hotely zařizoval sám.

Takže ten tenisový důchod pro mne není takový šok. Samozřejmě je to šok pro můj metabolismus. Vstanu a nemusím cvičit, nemusím snídat dvě hodiny před začátkem tréninku. Tyhle věci mi ze života vypadly. Ale jsou tady jiné. Je tady manželka, dcera, vrhl jsem se na obchodní aktivity. Zaneprázdněný jsem pořád stejně, pořád pracuji, ale už ne fyzicky.

Na čem tedy pracujete?
Vrhl jsem se na podnikání. Už rok se věnuji dvěma „startupům“. Jeden se týká aditiva do paliva pro auta. Cílem aditiva je úspora spotřeby nafty, benzínu, CNG. Navíc má dopad na emise, snižuje kouřivost. A druhý projekt, na kterém pracuji, se týká úspory elektrické energie. Oba jsou to ekologické projekty, které ušetří lidem peníze.

S tenisem jste vlastně skončil kvůli bolestem zad. Už je to lepší?
Ano, skončil jsem jenom kvůli zádům. Nemohl jsem se pohybovat na sto procent a hrozily mi nějaké trvalé následky, což už jsem nechtěl riskovat. Bolesti se zlepšily hodně, protože sportuji, jenom když mám čas a chuť. Jsou dny, kdy žádné bolesti necítím vůbec, což jsem za poslední dva roky nezažil.

Kolikrát týdně jste na kurtu?
Dvakrát týdně se na něj dostanu. Když jsem se připravoval na rozlučku, tak jsem chodil čtyřikrát pětkrát týdně. Do toho jsem chodil boxovat, cvičil jsem, běhal jsem… Měl jsem i pár „flashbacků“, protože jsme s kondičním trenérem absolvovali stejné tréninky, na jaké jsem byl zvyklý jako profesionál.

Před rokem jste také okusil, jaké to je, být trenérem, a to hned takové hvězdy, jako je Novak Djokovic. Jaké to bylo a proč jste se s Novakem rozešli?
K Novakovi jsem nastoupil 1. prosince 2017. Hned po tom, co jsem ukončil tenisovou kariéru, mě oslovil, jestli bych se nechtěl stát součástí jeho trenérského týmu. Přesně věděl, co chce, a docela mě uháněl, abych mu pomohl.

Bohužel jsem ho za celou dobu působení po jeho boku neměl na tréninku ani jednou zdravého. Měl problémy s loktem. Po pěti měsících jsem spolupráci s ním ukončil, protože mě za celou dobu v ničem neposlechl. Nevěděl jsem, v čem bych mu mohl pomoci, když dělal pravý opak toho, co jsme mu s Andrem Agassim radili.

Loni jste se stal otcem malé Stelly. Co vám přinesla tato nová životní role?
Přinesla mi obrovskou zodpovědnost a doposud nepoznanou lásku. Když jsem měl Stellinku po porodu poprvé v náručí, byla to pro mě nejsilnější a nejkrásnější chvíle v životě. A vlastně trvá dodnes. Ona je paní domu. Kolem ní se točí veškeré události. Přináší nám do života obrovské štěstí a světlo. Se ženou si užíváme každou vteřinu, kterou s ní strávíme.

Nepředpokládám, že byste dokázal sedět se založenýma rukama. Už víte, jestli budete zase někoho trénovat?
Samozřejmě že mě hráči oslovují. Nevylučuji to, ale momentálně patří veškerý můj čas rodině. Sice se věnuji svým obchodním aktivitám, ale jsem doma, takže s nimi můžu trávit každý den. Tenis vždycky bude součástí mého života, ale jak moc aktivně v něm budu zapojený, ukáže budoucnost.

Radek Štěpánek 
Narodil se 27. listopadu 1978 v Karviné. Ve své kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál celkem pět turnajů ve dvouhře a osmnáct ve čtyřhře. Na grandslamu získal dva tituly v mužské čtyřhře, když triumfoval na Australian Open 2012 a US Open 2013, v obou případech s indickým kolegou Leanderem Paesem. Finále si společně zahráli i na US Open 2012. S Jiřím Novákem si zahrál finále čtyřhry na US Open 2002.

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v červenci 2006 na 8. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2012 na 4. místě. Davis Cup vyhrál v roce 2012 a 2013. V roce 2016 získal spolu s Lucií Hradeckou bronzovou medaili ve smíšené čtyřhře na olympiádě v Riu de Janeiru.

Ukončení kariéry pro dlouhodobé zdravotní problémy oznámil v listopadu 2017. Od července 2010 do června 2013 byl ženatý s českou tenistkou Nicole Vaidišovou. Podruhé se s ní oženil 25. května 2018.