V aktuální konstelaci ale obsahuje značnou pachuť. Premiér Andrej Babiš se v kauze Huawei a kybernetické bezpečnosti země spíš kloní na stranu NÚKIB. Otázka je, jak dlouho mu to vydrží, když mu prezident Zeman kdykoli může pohrozit odnětím podpory? Nejsme všichni tak trochu jeho rukojmí?
Nevidím to tak. Sedím v Senátu, kde mám na starost obranu, bezpečnost a zahraniční věci. Jsem přesvědčen, že v těchto třech prioritách, v nichž má prezident významnou roli, by tady měl zaznívat silný hlas. Musíme hlídat, abychom jako stát byli srozumitelní vůči zahraničním partnerům a uměli rozlišit, kdo je naším spojencem a kdo jen obchodním partnerem, jemuž jde o výhodný byznys. V tom můžeme leccos odpracovat. Znepokojuje mě, že prezident v těch důležitých otázkách jako by chyběl a nechtěl mluvit v zásadních chvílích, jež rezonují s tím, co je v politickém mumraji na pořadu dne. Česká veřejnost potřebuje prezidenta, který souzní s velkými tématy a zásadními daty naší historie.

KDO JE Pavel Fischer
* Narodil se 26. srpna 1965 v Praze.
* Absolvoval obor francouzština a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studoval katalánštinu. Po revoluci si doplnil vzdělání na prestižní škole pro státní úředníky Ecole Nationale d’Administration v Paříži.
* Za prezidenta Václava Havla působil osm let na Pražském hradě, nejprve v tiskovém odboru, poté jako ředitel politického odboru.
* V roce 2003 byl jmenován velvyslancem ČR ve Francii a v Monaku. Na tomto postu setrval sedm let.
* Po odchodu z ministerstva zahraničí se v roce 2015 stal ředitelem Ústavu empirických výzkumů STEM.
* Loni kandidoval na prezidenta ČR, skončil na třetím místě. V říjnu se stal senátorem za obvod Praha 12. Je předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Miloš Zeman s nimi přece souzní. Řekl, že zpochybnění čínské firmy Huawei může ohrozit české ekonomické zájmy, když například vezme zpět příslib investice do mobilních sítí 5G za 8,5 miliardy korun. To snad není jasný vzkaz?
Česká republika ze zákona chrání základní kritickou infrastrukturu, třeba elektrickou a vodovodní síť, některá zdravotnická zařízení, řízení letecké dopravy atd.

Nezáleží na tom, zda je ve státních nebo soukromých rukou?
Nezáleží. A také není naším úkolem rozlišovat, co je či není čínské. Musí to fungovat bez ohledu na to, jaké je venku počasí a jaké máme vztahy s tou či onou zemí. Ptala jste se na investici do sítí 5G, která tady s námi bude dalších 20 let. Když si jdete koupit obyčejné boty, vyberete si ty, u nichž je nějaká záruka. V případě bezpečnosti země vskutku není možné jít na nejlacinější řešení.

Zastánci firmy Huawei ale oponují, že není příliš na výběr, neboť v Evropě je 60 operátorů a 57 z nich používá její technologii. Evropské řešení by bylo mnohonásobně dražší a možná není aktuálně k dispozici. Co s tím?
Na výběr samozřejmě máme, protože Evropa má vyspělá technologická centra a svoje know-how. Možná je to dražší, ale když to rozpočítáme na dvacet let a přidáme parametr bezpečnosti, není co řešit. Otázka bezpečnosti a transparentnosti jsou kritéria, která si nemůžeme nechat zcizit. Jde o suverenitu České republiky. Musíme umět prosadit svoje stanovisko. Pokud každá z 27 zemí EU do toho vloží prostředky, společné řešení může být lacinější než čínské. Určitě bude bezpečnější a prozíravější. Nebudeme závislí na tom, co nám kdo pošle z Pekingu.

Věříte, že by se na tom 27 zemí dokázalo domluvit?
Už dnes se téma bezpečnosti sítí probírá v NATO, řeší to německý i francouzský parlament. V Polsku to vedlo k vypovězení čínského špiona. Nejde o věci, které jsou jen mezi Hradem a podhradím. Je to evropské téma, téma evropské bezpečnosti.

Co námitka, že ve skutečnosti jde o čistě obchodní spor mezi USA a Čínou, který se zastírá bezpečnostním ohrožením?
Kdypak se ten obchodní spor začal projevovat? Před rokem a půl? Firma Huawei se ale jako bezpečnostní riziko ve zprávě BIS poprvé objevila před pěti lety. Tehdy byla v USA administrativa Baracka Obamy, nikoli Donalda Trumpa.

Jak se vůbec díváte na fenomén Číny, která roste vojensky, technologicky i obchodně až tak, že se spousta zemí podél Nové hedvábné stezky stala jejími až otrockými dlužníky?
Ten problém je ještě větší. Čínu vidíme nejen v jihovýchodní Asii, ale také v Africe a na Balkáně. Čínský režim doma přitahuje šrouby, omezuje základní svobody a venku se projevuje velmi nacionalistky a expanzivně. Typickým příkladem je sídlo Africké unie, které Číňané zasponzorovali, aby se ukázalo, že zdejší zasedání jsou elektronicky kompletně přenášena do Pekingu pomocí chytrých technologií. Čína je mocnost, která se snaží změnit poválečné uspořádání světa. Na to si musíme dát pozor.

Co by Čína měla z toho, že si přečte zdravotní dokumentaci českých pacientů nebo zjistila, jaké máme plány v oblasti průmyslu 4.O?
Jenže ona takto čte všechny země světa. Čína je dnes nejsilnějším hráčem v oblasti umělé inteligence. Zároveň pracuje na tom, aby se tyto technologie promítly do vývoje zbraňových systémů. Ve chvíli, kdy dáme klíče od našeho domu někomu, kdo rozhodně nesdílí naše hodnoty a pravidla, dříve nebo později v něm bude dělat úpravy a pořádek po svém. Můžete tak dát celou zemi do rukou lidí, kteří nečetli českou ústavu, neznají Jana Palacha nebo Miladu Horákovou a je jim úplně fuk, co říkal T. G. Masaryk. Jejich hlavním ideologem je Mao Ce-tung, což je největší masový vrah v dějinách lidstva. Zakladatel firmy Huawei se vyznává z obdivu k Maovi. To je totéž, jako by u nás nabízela zboží německá firma, jejíž zakladatel se hlásil k Hitlerovi.

Nemají jen Mao Ce-tunga, ale i Konfucia, k němuž se hrdě hlásí. A je také fakt, že čínský pohled na správu země a lidská práva je zkrátka jiný než náš. Neděláme chybu, když se snažíme západní zkušenost roubovat na země, kde zkrátka podle našich představ žít nikdy nebudou?
Tu otázku bych úplně otočil. Jsme na křižovatce, kde si musíme říct, zda jsou lidé jen zákazníci, pro něž chceme nejnižší ceny, nebo občané, kteří chtějí mít vliv na dění kolem nás. Platí-li to druhé, bude to něco stát.