Za první republiky byla Praha rájem pokoutné lásky. Prostitutkami a nevěstinci se hemžily i ty části, ve kterých dnes najdeme ty nejluxusnější obchody a restaurace. V roce 1933 do Prahy přijela dvaadvacetiletá Slovenka Otýlie Vranská, aby zde našla štěstí, nakonec však byla také nucena uchýlit se k nejstaršímu řemeslu. Právě ona se zapsala do dějin kriminalistiky jako případ, jenž dodnes mnohým vrtá hlavou.

Dne 2. září 1933 byl na nádraží v Bratislavě objeven zapomenutý kufr s hrůzným obsahem odřezanýma ženskýma nohama a hlavou, zabalenými do prostěradla. Chybějící trup nalezli ještě ten den zřízenci košického nádraží. Neznámá podlehla dvěma ranám sekáčkem do hlavy.

K identifikaci pomohly vystavené fotky

Vyšetřování se chopil legendární kriminální rada Josef Vaňásek, předobraz rady Vacátka ze seriálu Hříšní lidé města pražského. Na jeho rozkaz byly oba kufry a fotky oběti vystaveny ve výloze v Bartolomějské ulici spolu s dalšími předměty, které se v nich našly: pánským i dámským spodním prádlem, mycí houbou a prostěradly s výšivkou „K 1“. Už čtyři dny po objevení těla jej identifikovaly sestry Vranské jako nejmladší Otýlii.

Ta byla ve svých kruzích známá jako „vesnické tele“, či „Slovačka“. Sexuální služby nabízela většinou jen za stravu a přespání. Kdo mohl mít zájem na její smrti? Podezření padlo na rotmistra Josefa Pěkného a prostitutku Antonii Koklesovou, Otýliiny známé, se kterými se sešla v předvečer své vraždy, a údajně se pohádali. Povedený párek si však navzájem dosvědčoval své alibi, a ačkoliv minimálně jeden z nich očividně lhal, vyšetřovatelé z nich nedokázali pravdu vytáhnout.

Na policejní ředitelství dorazily stovky dopisů obsahujících tipy na pachatele, díky zájmu médií se podařilo sehnat mnoho svědků a zrekonstruovat přesně Otýliiny pohyby v onu osudnou noc. I přesto se ale případ dodnes nepodařilo vyřešit. Naděje je ale na obzoru: v nedávné době poskytli své DNA potomci Pěkného a Koklesové. Pokud byl někdo z nich vrahem, pravda by snad měla brzy vyplout na povrch.