Z Knihovny Václava Havla jste přestoupil do služeb jiného prezidenta – Petra Pavla. Budete poradcem pro zahraniční politiku. Jak se v nové roli cítíte?
Dobře. Prožívám období změny, což je vždycky výzva a zároveň trochu starost. Zjistil jsem, že se mi to děje v životě každých šest sedm let. Takže teď nastal ten čas. Podotýkám, že to poradcovství je neplacená, ale pro mě čestná funkce, a pokud mohu v dané oblasti pomoci, rád pomůžu.

Je Petr Pavel důstojným prezidentem, který má vaši důvěru?
Petra Pavla neznám dlouho. Ale to, co řekl a vykonal za oněch sto dní ve funkci, ve mně důvěru budí. Právě proto jsem poctěn, že mu do toho můžu také trochu mluvit.

V týmu jsou s vámi i Karel Schwarzenberg, Petr Kolář nebo Jan Macháček. Je to dobrá sešlost?
Je, někteří z nich jsou moji blízcí přátelé, s jinými jsem se potkával v minulých letech profesně. Ze složení té skupiny je myslím zjevné, že pan prezident chtěl mít pokryté celé spektrum politické scény – od levice přes středové politiky až po pravici.

Osm let jste věnoval odkazu Václava Havla v knihovně nesoucí jeho jméno. Odešel jste s pocitem, že je ten správný čas?
Už delší dobu jsem uvažoval o tom, že se nechci nechat odnést z této instituce v rakvi. Knihovna se navíc transformuje z obecně prospěšné společnosti v nadační fond, čímž zaniká funkce exekutivního ředitele, a tak ji bude mít na starost pětičlenná rada. I to byl impulz ke změně.

V březnu jste se stal také členem expertní komise, která má řešit ruskou účast na olympijských hrách v Paříži 2024. Jak se vám v daných mantinelech manévruje?
Jelikož jsme dosud jen interně pracovali na vydání určitého doporučení pro olympijský výbor, vyhýbali jsme se veřejnému vyjadřování. Ale doporučení se blíží ke svému finále, a tak vše v nejbližších týdnech oznámíme. Týká se i Běloruska.

A váš postoj ohledně neúčasti ruských sportovců? Zaregistrovali jste i nějakou reakci z ruské strany?
Ano, ale že bychom ji nutně brali v úvahu, to ne. Je nemyslitelné, aby se Rusko účastnilo olympijských her, pokud jeho agrese na Ukrajině potrvá. Totéž platí o sportovcích, kteří ji podporují. Máme dojem, že jsme došli k jedinému možnému závěru, který by zohledňoval, co se děje v reálném světě a na Ukrajině. Ale více zatím neprozradím.

close Překladatel, spisovatel, diplomat a také nový poradce prezidenta Petra Pavla Michael Žantovský. info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in Překladatel, spisovatel, diplomat a také nový poradce prezidenta Petra Pavla Michael Žantovský.

Člověk si v tomto kontextu nemůže nevzpomenout na váš špionážní román Ochlazení, kde jste poměrně přesně předpověděl některé momenty včetně arogantního ruského postoje, mimo jiné s plynem.
Je to tak. Ten román vyšel poprvé v prosinci 2008 pod pseudonymem Daniel Wolf. Působil jsem tehdy jako velvyslanec v Izraeli a nechtěl jsem do toho Českou republiku tahat. V lednu 2009 začala první rusko-ukrajinská krize, kdy se ukázalo, čeho je Rusko schopné a jak zneužívá právě energetických nástrojů. Stal jsem se pak terčem mnoha otázek, jak jsem to věděl. Odpovídal jsem: To se přece dalo čekat.

Možná jste se minul povoláním, neměl jste být prognostik?
Myslím, že na to jsme tu měli jiné. A ti zas tak úspěšní nebyli.

Zaskočí vás někdy, jak se v odhadu trefíte do dalšího vývoje?
Je fakt, že si občas říkám, proč musím mít tak často pravdu. Jsem založením skeptik a tíhnu k černému vidění světa. A řeknu vám, že občas bych byl rád, kdyby se moje předtuchy nevyplnily.

Co vás straší v hlavě teď, když se podíváte na světovou situaci? Jak mohou dopadnout Ukrajina a Rusko?
Historie vždycky probíhá v určitých fázích, jež jsou po dlouhou dobu kontinuální, než dospějí k bodu obratu – který bývá bodem krize nebo katastrofy. Teď evidentně ve stadiu krize jsme. A protože čert vždycky dělá na jednu hromadu, je těch trablů víc. Nejde jen o Rusko a Ukrajinu, ale také o krizi energetickou, ekologickou, sociální. Ta bude myslím určitou dobu ještě trvat. Pokud jde o Rusko, zřejmě nás čeká obdobná studená válka, jakou jsme zažili v 70. a 80 letech. Než se vývoj dostane opět do bodu obratu. Musíme si připomenout, že tehdy to pro nás i celý svět dopadlo dobře. Kdyby konflikt proběhl na nestudené úrovni, byla by to katastrofa.

Ustojí to podle vás svět i tentokrát?
Teď nad námi visí stejná hrozba, ale osobně si myslím, že máme všechny ekonomické, politické i morální předpoklady, abychom v tomto střetu vyhráli.

Bude těžké porazit mafii, která Rusku vládne.
Ano. Víte, nejsem jediný vizionář. Václav Havel řekl už v roce 2007 Petře Procházkové v Lidových novinách, že ruská mafie spojuje to nejhorší z komunismu s nejhorším z kapitalismu. Byla to naprosto trefná definice.

| Video: Youtube

Před několika týdny vám vyšla další kniha S prominutím řečeno. Také se v ní ohlížíte za dějinami, ale hlavně těmi svými. Knihu otvírá půvabná historka s Woodym Allenem, vaším oblíbencem, kterého překládáte, a Miou Farrowovou. Vážně mu to dítě při návštěvě, na niž jste šel s Václavem Havlem, tak řvalo?
Strašně. Je to historka velmi reálná včetně těch oddělených domácností. Mimochodem, právě tohle setkání s Woodym bylo inspiračním momentem k celé knize. On píše a točí nesmírně zábavně, to ale neznamená, že je takový i jako člověk. Opravdu není. Někdy slavné tváře a jejich díla matou. Proto se snažím v knize vracet i do školních let a ke svým spolužákům. Nedělím lidi na slavné a neznámé, ale na zajímavé a nezajímavé. Existují velmi zajímaví lidé, se kterými jsem chodil do školy. A naopak, mezi slavnými byli mnozí, kteří mě neoslovili. Také proto jsem nechtěl psát paměti typu: „Když já se tehdy potkal s tím a tím, stalo se to a to“. Chtěl jsem snést zkušenosti a zážitky z hvězdných výšin na zem, hrát si s příběhy a situacemi.

Hrajete si vskutku s rozkoší. Kapitola o důstojné bezpečnostní konferenci na letadlové lodi, kterou jistý náš poslanec „osvěží“ zásadním prohlášením o létajících talířích na základně v Arizoně, ta nemá chybu.
To je bohužel pravda. To fakt řekl.

Ale zase vás uchránil před písní o pádlující babičce Mary, kterou jste se chystal admiralitě zanotovat. Ten váš pocit nepatřičnosti v určitých kruzích mě bavil. Bojovat s ním bylo asi občas napínavé?
To bylo. Pocit nepatřičnosti jsem opravdu zažíval. Vezměte si, že jsem do diplomatických kruhů vstoupil až ve čtyřiceti letech. To už má člověk půlku života za sebou. Bylo to všechno dost absurdní! S Václavem Havlem jsme v absurdnosti světa nacházeli jakýsi model prožívání skutečnosti, přes který člověk teprve hledá nějaký smysl. Bez něj se k němu nedostane.

close Překladatel a publicista Michael Žantovský vyměnil diplomacii za Knihovnu Václava Havla v Praze. info Zdroj: DENÍK/Martin Divíšek zoom_in Překladatel a publicista Michael Žantovský vyměnil diplomacii za Knihovnu Václava Havla v Praze.

Vy jste si ovšem tu nepatřičnost sem tam krásně odlehčoval. Třeba koštováním bedny nejlepšího bordeaux u Miloše Formana, u čehož vám asistoval sekundant Bobbyho Fischera…
Ano, to bylo famózní. To jsme si náramně užili! Vděčím za to Miloši Formanovi.

Zjevně jste si porozuměli, koneckonců také byl skeptik jako vy, ne?
Byl. A měl jsem ho moc rád, i když ne vždy to s ním bylo snadné. Třeba když přivezl do Prahy svou hvězdnou sestavu k filmu Lid versus Larry Flynt a před projekcí selhalo všechno, co mohlo. Technika, promítač, celá organizace, nedůvěra Hradu vůči filmu, který měli za pornografický… A když byl Miloš naštvaný, bylo lepší mu nechodit do rány. Nebyli jsme na ten Hollywood tehdy moc připraveni, to je třeba si přiznat.

Pracujete i se sebeironií. Tu jste asi u politiků během diplomatických misí moc nezažil?
Musím se zase vrátitk Václavu Havlovi. Říkal, že doopravdy se umí smát jen člověk, který se dokáže smát sám sobě. Což pro většinu politiků neplatí. Oni se do světa politiky pustili, protože mají tendenci se brát hodně vážně. Ale za ta léta jsem poznal i některé, kteří se sobě smát umějí. Minulou sobotu se dožil sta let Henry Kissinger, to je zrovna muž, který umí brát sám sebe s ohromným humorem. Politika pochopitelně přitahuje lidi, kteří touží po moci, a kdo takovou moc potřebuje k životu, musí se brát vážně.

Kdo byl největším škarohlídem?
Trochu to naznačuji v knize o Michailu Gorbačovovi. Velmi jsme si ho vážili kvůli jeho zásluhám o konec studené války, nicméně smysl pro humor měl stejný jako naše myčka na nádobí. Byl to strašný suchar. Někdo to tak má, nemůže za to. Ale lidsky nebyl nepříjemný. Horší jsou ti, kteří jsou plní sami sebe a dávají to druhým najevo. Ostatně některé takové známe i z našich luhů a hájů.

V našich luzích a hájích teď bohužel kromě jiného zažívají soumrak noviny, k čemuž přispěl i vládní návrh na zařazení do jednadvacetiprocentní sazby daně. Co si o tom myslíte?
Jsem přítelem svobodného, nezávislého tisku, a ten by měl mít podporu nulové DPH, stejně jako knihy. Problém je, že v tom nepřehledném prostoru on-line, tištěných médií a nejrůznějších vlastnických modelů je těžké vymezit kategorii médií, které by takovou podporu měly mít. Protože jde o uznání jejich nezávislé role. Byl bych rád, kdyby se tím parlament ještě zabýval. Říct, že časopisy ano, a noviny ne, je zjednodušující.

close Překladatel, spisovatel, diplomat a také nový poradce prezidenta Petra Pavla Michael Žantovský. info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in Překladatel, spisovatel, diplomat a také nový poradce prezidenta Petra Pavla Michael Žantovský.

Prošel jste obdivuhodnou řadou profesních postů. Přemýšlel jste někdy o tom, jak k vám přicházely? Jestli se to řídilo tím, že vám manželka řekla, jak zmiňujete v knize: „Do tý kanadský zimy mě nikdo nedostane“, nebo jste zkrátka přijímal všechny zajímavé výzvy?
Přemýšlel. Zpětně můžu říct, že jsem nikdy netoužil být něčím konkrétně. Tedy s výjimkou svých pěti let, kdy kolem našeho domu projížděli popeláři, nádherně špinaví a visící na velkém autě, a já jsem si přál být jako oni. Na gymplu jsem chtěl studovat divadlo, ale táta prohlásil: Žádné komediantství, budeš se živit poctivě. Chtěl medicínu, já jsem se s ním rok hádal, nakonec došlo na kompromis, na psychologii. Pak jsem postupně začal tíhnout k politické opozici a po sametové revoluci se zas všechno otočilo. Vstupenkou do světa byl pro mě Václav Havel. Když člověk moc neplánuje, vyhne se různým zklamáním. Jak stojí v talmudu, „člověk spřádá své plány a Hospodin sedí nahoře a směje se“.

Zvládáte diplomatické služby, překládáte, píšete, děláte poradce. Jak to stíháte?
Život mi to tak řídí. Taky stárnu a nemusím tolik spát, píšu a překládám po nocích. Určitým způsobem to i potřebuji, jsem celý život neposedný a mezi lidmi, překladatelství je pro mě zklidnění, chvíle, kdy je člověk sám jen s textem.

close info Zdroj: Deník zoom_in Také je asi fuška živit čtyři děti?
Určitě. Za komunismu jsem byl na volné noze, živit rodinu se dvěma malými dětmi nebyla sranda. Ale děti považuji za to nejlepší, co se mi v životě přihodilo. A to něco stojí.

V tom vám ovšem práce prezidentského poradce v neplacené funkci moc nepomůže. Jaký máte další plán?
Budu dál psát, překládat, přednášet a měl bych učit na dvou vysokých školách. Jak říkáte, člověk musí mít něco, co ho bude živit. Chci se věnovat poradenství v několika oborech, mám dokonce stále živnost na psychologické poradenství, teď se zabývám tím, jak všechnu tu práci do budoucna strukturovat. Když to všechno stihnu, tak potěš pánbůh.

Kdo je Michael Žantovský

• Narodil se 3. ledna 1949 v Praze.
• Je psycholog, překladatel, spisovatel, politik a diplomat. Působil jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze, tiskový mluvčí prezidenta Václava Havla, velvyslanec ČRv USA, Izraeli a ve Velké Británii.
• Od září 2015 do června 2023 vedl Knihovnu Václava Havla, nyní koordinuje činnost expertní skupiny pro olympijské záležitosti a je prezidentským poradcem pro zahraniční politiku.
• Je autorem knih Havel, Ochlazeno či S prominutím řečeno.

close Překladatel, spisovatel, diplomat a také nový poradce prezidenta Petra Pavla Michael Žantovský. info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in Překladatel, spisovatel, diplomat a také nový poradce prezidenta Petra Pavla Michael Žantovský.