Zákon o lobbování má napravit reputaci politiky i lobbingu jako špinavých řemesel. „Jeho hlavním cílem je vnést světlo do toho, jak u nás vznikají zákony a další klíčová politická rozhodnutí, kdo se na nich podílí a jaké zájmy zastupuje,“ uvedl vedoucí analytického týmu organizace Rekonstrukce státu Lukáš Kraus. Na nežádoucí ovlivňování veřejných činitelů lobbisty ve svých zprávách opakovaně upozornila třeba Bezpečnostní informační služba.

Nový zákon má v Česku dát mantinely lobbování mezi politiky:

V současnosti Česko nemá žádnou zvláštní právní úpravu, která by se lobbingem zabývala. Ministerstvo spravedlnosti ve své důvodové zprávě uvádí, že tato oblast je velmi obtížně regulovatelná, protože mnoho lobbujících aktérů se k takové činnosti není ochotno přihlásit, nebo ji za lobbování označit. Přesto lobbing, neboli prosazování zájmů, je legitimní součást demokratických pochodů ve vyspělých zemích. V nich je také lobbování vnímáno pozitivněji než v Česku.

Zákon by měl tedy mimo jiné tento pohled změnit. „Návrh zákona definuje lobbování a stanovuje jeho rozsah pozitivním i negativním způsobem, a dále vymezuje okruhy lobbistů a lobbovaných a stanovuje primárně těmto osobám povinnosti. Zřizuje se registr lobbování a stanovují se postupy při zápisu a výmazu z něj,“ uvedli zástupci ministerstva.

Česku roste dluh a s ním i výdaje na splácení úroků věřitelům státu:

Do registru se nejméně jednou za půl roku budou zapisovat údaje o kontaktech lobbistů s politiky. Ministerstvo si od toho slibuje, že tím lidé o nich získají vypovídající obraz.

Kolik lobbistů v současné době v Česku působí, není úplně jasné. Ministerstvo spravedlnosti odhaduje počet lobujících subjektů na nižší stovky. „Fyzických osob, které jménem lobbisty lobbují, mohou být v České republice nižší jednotky tisíců,“ doplnil mluvčího úřadu Vladimír Řepka. Kraus jejich počet odhaduje na tisíc.

Nastavení jasných mantinelů

Podobný registr funguje například v Bruselu. Organizace Transparency International uvádí, že v hlavním městě Belgie je zaregistrováno na třináct tisíc lobbistických organizací. „To je ale samozřejmě úměrné tomu, že právě v Bruselu sídlí Evropská komise, Evropský parlament a celá řada dalších klíčových institucí evropské sedmadvacítky,“ doplnila expertka české kanceláře Transparency International na oblast lobbingu Lucia Vilimovská.

Polovina dotázaných Čechů považuje za normální dát úředníkovi dárek nebo mu nabídnout nějakou protislužbu:

Zákon má podle ní oddělit šedou zónu zákulisních hráčů, kteří se často pohybují na hranici zákona či přímo za ní, od profesionálních lobbistů a nastavit jasné mantinely. „Nutností je, aby byla legislativa v Česku přijata v kvalitní a funkční verzi, nejen na oko. Zároveň bude regulace lobbingu jednou z podmínek pro další vyplácení evropských fondů například v rámci Národního plánu obnovy, kde se bavíme o více než 200 miliardách korun, které postupně dorazí od Evropské komise do Česka,“ podotkla Vilimovská.

Současný zákon není první pokus o regulaci lobbingu. Původní návrh z loňského června ovšem obsahoval řadu výjimek. Nezahrnoval největší lobbisty, jimiž jsou v Česku členové profesních asociací, komor, svazů, církví nebo samospráv.

Ani upravený návrh, který nyní poslalo do vlády ministerstvo spravedlnosti, není podle odborníků z Rekonstrukce státu bez chyb. Zapomíná totiž na asistenty poslanců a senátorů, kteří jsou klíčovou spojkou zákonodárců v komunikaci nejen s lobbisty. Zároveň zapomíná na prezidenta, který má významnou úlohu v legislativním procesu. „Varující je také nesouhlas ministerstva financí s náklady, které by si zavedení registru vyžádalo, čímž jsou ohroženy nutné kapacity,“ upřesnil Kraus.

Iniciativa Rekonstrukce státu má na svém lobbistickém kontě několik klíčových zákonů, jež pozitivně ovlivnily protikorupční prostředí v České republice:

Ministerstvo spravedlnosti předpokládá, že zřízení registru přijde na deset milionů korun a jeho provoz si vyžádá dalších šest a půl milionu korun ročně.

Zákon počítá i se sankcemi. Pokud lobbista nebo lobbovaný poruší pravidla daná zákonem, může se vystavit pokutě až milion korun.

Ve vyspělých zemích je podobný zákon už běžnou praxí. Nejstarší regulaci lobbingu mají Spojené státy, které zároveň disponují jedním z nejpřísnějších zákonů. Funguje tam veřejný rejstřík lobbistů, kteří musejí čtyřikrát ročně podávat zprávu Senátu a Sněmovně reprezentantů. Tyto zprávy jsou veřejně přístupné. Evropská unie pak reguluje lobbing na úrovni jednotlivých orgánů. Už v roce 1994 ho začalo kontrolovat Maďarsko, ale od roku 2011 tam opět není regulován. Zákon o lobbování byl v roce 2005 přijat v Polsku. Rakousko se přidalo v roce 2013, Velká Británie o rok později a v roce 2015 třeba Irsko.

Zákon by měl platit od července 2025.

Kdo může být třeba lobbista:

  • obce nebo kraje
  • sdružení obcí nebo asociace krajů
  • profesní komora zřízená státem, jako jsou Hospodářská komora, Agrární komora a podobně
  • odbory nebo zaměstnavatelské svazy
  • církve, náboženské společnosti svazy církví a podobně

Kdo může být například lobbovaný:

  • poslanec, senátor
  • člen vlády nebo jeho náměstek
  • vládní zmocněnec
  • vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny, Senátu, prezidenta a jejich zástupci
  • člen bankovní rady
  • prezident, viceprezident a člen Národního kontrolního úřadu
  • člen Národní rozpočtové rady
  • a další

Podmínky pro lobbisty
Aby mohl začít pracovat, musí prokázat svou totožnost prostřednictvím registru lobbistů. V něm pak bude muset například uvést osobní údaje jako jsou jméno, příjmení, datum narození, identifikační číslo, firmu nebo osobu, v jejímž zájmu lobbuje, a další údaje.