Motto vašeho centra zní Hledáme cestu bez plotů. Znamená to, že lidé u vás nežijí „pod zámkem“?
Poskytujeme domov osobám s různými stupni mentálního i fyzického onemocnění. Jsou u nás lidé všech generací od malých dětí po sedmdesátníky. V každé domácnosti žije šest až osm lidí, kterým pomáhají s běžnými činnostmi dva nonstop přítomní zaměstnanci.
Každá domácnost je samostatná ekonomická jednotka, která si připravuje večeři, uklízí, pere, rozhoduje o výběru nábytku i výzdobě atd. Klienti se samozřejmě zapojují v různé míře, s ohledem na svůj stav. Vymýšlíme pro ně různé aktivity a mnoho z nich se odehrává mimo naše areály. Zapojujeme se do života zdejší komunity, která to přijímá celkově skvěle. Musíme mít neustále o klientech přehled, jinak ale mohou dělat prakticky cokoliv a kdekoliv.

Přináší vámi popsaný přístup větší spokojenost klientů?
Podle mě bezpochyby. Fungujeme v režimu, který kopíruje normální pracovní týden a většina „zábavy“ je vyhrazená na víkendy a prázdniny. Klienti se díky tomu lépe orientují v běžném životě. Každému „šijeme péči na míru“. Zhruba polovina ze stovky našich obyvatel navštěvuje sociálně terapeutické dílny a asi dvanáct jich je na volném trhu práce. Kdo je toho schopen, přechází z domu s nepřetržitým dohledem do chráněného bydlení, kde je aktuálně 22 lidí.

Jak vychází příspěvková organizace s financemi?
Provoz domácností je nákladnější než ústavní styl péče. Určitě máme štěstí v tom, že je naším zřizovatelem bohatá metropole. Rekonstrukce díky tomu zvládáme zaplatit z běžného rozpočtu a zbývá i na prémie.