Píše se rok 2009. Brnem se ozývají sirény a ulicemi se řítí několik policejních aut. Míří do čtvrti, které nikdo z domácích neřekne jinak než Bronx. Do vyloučené oblasti, kam běžní lidé nechodí ani ve dne, policie jede uklidňovat rvačku šedesáti Romů, která se strhla v jedné z ulic. Incident je jen jedním z mnoha, které se v ulicích Cejl, Francouzská, Bratislavská a dalších v okolí dějí téměř denně.

Nepříjemná pověst se s oblastí tvořenou několika ulicemi táhne celá desetiletí. A byť se už pozvolna začíná měnit a nepříjemné reputace se zbavovat, čeká ji dlouhá cesta. Přitom ještě před sto lety bylo vše úplně jinak.

Oblast na severovýchod od centra města se k Brnu připojila v roce 1850. Každý den tam za prací putovaly tisíce zaměstnanců továren, které tam budovaly především rodiny židovských a německých podnikatelů. „K největším podnikům patřily továrna bratří Schoellerů na Cejlu, přádelna česané příze na Radlase, textilní továrna firmy Tauber nebo bratří Samků,“ vyjmenoval historik Muzea města Brna Pavel Košťál.

Češi, Židé i Němci

Zaměstnanci továren se většinou usazovali v jejich blízkosti. Kvůli těžkým pracovním podmínkám stávkovali a spolčovali se. „Na konci devatenáctého století vybudovali Dělnický dům ve Spolkové ulici, kde se setkávali,“ zmínil Košťál.

Do druhé světové války prosperující oblast, kde žili moravští Češi, Němci i Židé. Stačilo šest let a zůstali jen ti první. „Židovský majetek i továrny arizovali nacisté. Část se zachránila odchodem do exilu, většina ale skončila v koncentračních táborech,“ popsal historik.

A po válce zmizeli z oblasti při odsunu i Němci. Do opuštěných domů se stěhovali Češi a Romové, jejichž počet v oblasti výrazně stoupal i v dalších dekádách.

Mačety v Bronxu

Konflikty mezi obyvateli se vyostřily nejvýrazněji o čtyřicet let později. V devadesátých letech se místem šířilo několik fám, že se tam chystají vtrhnout skinheads. „Část místních zakládala domobrany. Strážníci tehdy zjistili, že si místní dokonce na svoji obranu vyráběli improvizované zbraně podobné cepínům, zbrojili lopatami a mačetami. Například v roce 1992,“ přiblížil mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem.

Moje dotyky s Bronxem
V blízkosti někdejší brněnské No Go zóny pracuji už přes dvacet let. Se čtvrtí jsem se však seznámil už předtím. Když jsem chodil do tanečních ve zdejší Radosti. Sprosté pokřikování místních po holkách z naší třídy na Cejlu bylo však to nejhorší, co jsem zde poznal.

Jeden kolega, který po práci odcházel přes Francouzskou někdy na přelomu tisíciletí pěšky domů, málem dopadl hůř. Nevím (a ani on neví), co jej to napadlo, když před půlnocí vzal redakční foťák a kráčel si přes Bronx až na kraj města pěšky. Když jej po chvíli obestoupilo asi deset hošíků (z nichž většina neměla ani patnáct let), zeptali se jej: „Co to máš v tý brašně?“ Kolegovi se stáhly půlky.

„Ale nic, chlapci,“ zkusil defenzivní taktiku, když jej napadla spásná myšlenka. „Nedáte si cígo?“ prohlásil a vytáhl krabičku, čímž si partu mladých zlodějíčků získal. Půl hodiny s nimi poklábosil. A protože kluci moc dobře věděli, co pána může čekat za dalším rohem, šli s ním až na kraj tehdejšího Bronxu a dělali mu „ochranku“. „Ten je náš,“ říkali všem. Na konci se jim odměnil celou krabičkou.

Je rok 2019 a do někdejšího Bronxu chodím i já v noci už běžně. Do sauny, na wellness, něco nedávno ještě nemyslitelného. Nevím, zda jsem se strachu zbavil proto, že už nemám z Bronxu předsudky jako kdysi, nebo proto, že je ta oblast bezpečnější. Každopádně míří dobrým směrem. A třeba za pár let i sauna, do které chodím, bude mít otevřené dveře a recepční nebude muset každému hostu odemykat. 

Tomáš Herman

Do oblasti Bronxu přitom tehdy mířily i kroky velké části středoškoláků. „Počátkem devadesátých let jsme chodili do tanečních do klubu Radost. Některé spolužačky nám říkaly, že se o ně rodiče bojí. Proto jsme chodili společně a ve větších skupinách,“ zavzpomínal třeba Jan Štavka.

Situace se od té doby zlepšila. Nynější hlídky řeší nejčastěji přestupky týkající se veřejného pořádku. „Rušení nočního klidu a znečišťování ulic. A zhruba dvakrát častěji než jinde v Brně tady zasahují hlídky kvůli přestupkům proti občanskému soužití. Často jsou to spory přímo v rodinách,“ vyjmenoval Ghanem. Připomněl i nový fenomén oblasti. Stále častěji zde strážníci naráží na injekční stříkačky.

Podle strážníků i policistů je však přestupků čím dál méně. Přesto místo úplně bezpečné není. „Kromě drog je zde větší počet loupežných přepadení, kdy si pachatelé vytipovávají snadné oběti, třeba opilce,“ řekl policejní mluvčí David Chaloupka.

Průvodce ghettem

Takzvaný Bronx v Brně leží na území dvou městských částí, Brna-středu a Brna-severu. Starosta druhé z nich, Martin Maleček, specifické problémy oblasti vnímá. „Častěji zde uklízíme. I kvůli vyššímu počtu injekčních stříkaček. Na druhou stranu se místo proměňuje spolu s postupujícími rekonstrukcemi bytových domů. Sice po malých krůčcích, ale přece,“ poznamenal.

Jedním z prvních kroků nenásilné proměny oblasti byl nápad městské části Brna -střed v roce 2010. Vedení tehdy přišlo s projektem domovníků. Spolupracovat s nimi začali o dva roky později. „Kromě drobné údržby a úklidu v domech například i hlídají poštu,“ uvedl už dříve pro Rovnost tehdejší místostarosta Brna-středu Jiří Švachula.

O zlepšení pohledu na Bronx se od začátku devadesátých let snaží také Muzeum romské kultury v Bratislavské ulici. „Chceme dát prostor diskusi, dialogu a nabízíme prostory pro setkávání. Snažíme se bojovat proti stereotypům, které jsou zakořeněné v lidech,“ vysvětlila mluvčí muzea Lucie Horáková.

Přitáhnout pozornost lidí k vyloučené lokalitě takřka v centru města se snaží brněnská umělkyně Kateřina Šedá. V roce 2017 proto vydala průvodce Brnox. „Zjistila jsem totiž, že sice nějakou představu mám, ale to místo vypadá úplně jinak. Proto jsem také druhé vydání průvodce věnovala těm, kteří jej dobře znají, ale nikdy tam nebyli,“ řekla.

V Brnoxu se lidé dočtou o různých turistických trasách. Třeba gurmánská je provede po místních jídelnách, ale najdou v něm třeba romský kalendář nebo sběr pouličních hovorů, které Šedá zachytila.

Nadějné vyhlídky

Předsudky vůči oblasti na dohled centra pomalu střídají očekávání. Opravené fasády historických domů vypráví o pohnutém osudu mnoha budov a moderní bytové domy lákají do oblasti nové obyvatele.

Před rokem se sem přestěhoval například Vít Křižka. „Byt byl levnější než na jiných místech v Brně. Navíc jsem tady už dřív bydlel a nic se mi nikdy nestalo,“ zmínil.

Bytů zde vzniká víc a víc. Více než padesátka třeba ve Spolkové ulici. „Lokalita je pro nás velmi perspektivní a blízká centru. Současně vnímáme i důležitou historii tohoto místa a jeho aktuální obrodu,“ uvedl Robert Konrád z developerské společnosti, která zde bytový dům staví.

Kateřina Šedá o Bronxu: Cítila jsem se jako na vsi
Brno Lidi jsou tady asi víc než jinde zvyklí postávat po chodnících. Tak začíná průvodce po ulicích brněnského Bronxu. Sepsala a sesbírala jej umělkyně Kateřina Šedá, která se proslavila například tím, že uprostřed Londýna nechala několik týdnů „žít“ jihomoravskou vesnici Bedřichovice. „Chtěla jsem čtvrť, na kterou každý nadával, přiblížit lidem,“ říká autorka svérázného průvodce nazvaného Brnox.

Měla jste nějaké předsudky, když jste s průvodcem Bronxem začínala?
Spoustu. Když jsem tam začala chodit, uvědomila jsem si, že to místo vůbec neznám. Že nevím, co tam mám dělat a že mám z dětství předsudky jako „tam nevystupuj nebo tady je to jak na Francouzské,“ což říkávala moje mamka při jakémkoliv konfliktu.

Co vás při práci na knize nejvíc překvapilo?
Asi to, že jsem si připadala bezpečně. Všichni se ptali: Nebála ses? A já jsem se přitom cítila jako někde na vsi, když tam byla pověšená parte a lidi venku stáli v bačkorách. To jsem nečekala. I proto jsem mnohé z toho sepsala.

Mluvíte o oblasti hezky. Chcete se sem s prací vrátit?
Ano. S architekty jsem vytvořila studii, která se zabývá oživením zdejších míst, kde se lidé přirozeně setkávají, ale prostor k tomu není vhodně upravený. A ta místa chceme zvelebit.