Co jako lékař říkáte na akci svých mladých kolegů, kteří dál odmítají sloužit přesčasy nad zákonnou lhůtu?
Přesčasová práce je složitá, v medicíně o to víc, že se odehrává většinou v noci. Noční služby znamenají nejen to, že probíhají mimo klasickou pracovní dobu, ale že se spánek mění v bdění, noc na den. Mladým lékařům rozumím, ale na druhou stranu je pravda, že jejich vzdělávání je celoživotní záležitost. I to, že víc pracují, je pro ně zdroj informovanosti a vzdělanosti. Čím víc operací a zákroků udělají, tím lepšími odborníky pak budou.

Oni se ale ohrazují proti tomu, že jde o porušování zákoníku práce, který dosud povoluje 416 hodin přesčasů ročně. Běžná praxe je však mnohem vyšší. Namítají, že unavený a nevyspalý lékař je pro pacienta stejně nebezpečný, jako kdyby byl pod vlivem alkoholu.
S tím souhlasím. Nadměrné služby přinášejí riziko a je potřeba to uvést do stavu, který bude odpovídat tomu, co lze chápat jako přiměřenou dobu přesčasové práce. V okamžiku, kdy se omezí její rozsah, čemuž rozumím a jsem pro, musíme počítat s tím, že budeme potřebovat víc lékařů.

Nebo se omezí dostupnost pohotovostí a nočních služeb čili kvalita zdravotní péče. 
To je věc, se kterou nemohu souhlasit. Naše pohotovostní služba má zásadní význam pro pacienty a je to jeden z aspektů, díky nimž je české zdravotnictví vynikající. Jsem z lékařské rodiny, takže vím, co to znamená poskytovat primární péči, protože můj otec byl praktik. Nedovedu si proto představit, že bychom omezovali kvalitu či rozsah péče, neboť by to byl přímý zásah proti pacientům.

Sněmovna ovšem schválila novelu, která umožňuje zvýšit počet dobrovolných přesčasů až na dvojnásobek, tedy 832 hodin ročně. Senát vám ji vrátil s drobnou korekcí. Sekce mladých lékařů České lékařské komory požaduje, abyste při hlasování o vratce předpis zamítli. Jak se zachováte?
Základní myšlenka je jasná: přesčasová práce je namáhavá a může přinášet problémy. Nelze to ale vyřešit tím, že péči zhoršíme. Je mi jasné, že dnešní absolventi lékařských fakult nežijí jen prací, mají spoustu zájmů, cestují, vzdělávají se, rozsah jejich potřeb i možností je větší než v minulosti. Pokud dokážeme zaručit, že lékařů bude takový dostatek, abychom mohli snížit množství přesčasů a zároveň nesnižovat kvalitu péče, budu pro to hlasovat.

„V okamžiku, kdy se omezí rozsah přesčasové práce, čemuž rozumím a jsem pro, musíme počítat s tím, že budeme potřebovat víc lékařů.“

Pochopila jsem správně, že zvednete ruku pro původní znění, tedy zdvojnásobení přesčasů? Připomínám, že mladí lékaři pohrozili, že začne-li platit, od 1. prosince přestanou dobrovolné nadčasové hodiny brát.
Když se zákon vrátí ze Senátu, můžeme hlasovat jen pro jeho původní znění nebo pro to, co do něj vložili senátoři. Sami už jeho podobu změnit nemůžeme. Proto budeme muset vést diskusi, co se stane, když novelu potvrdíme, či naopak zamítneme. Podle mě je nutné, abychom v této věci dospěli ke konsensu. Musíme vědět, co uděláme v případě, že novela platit nezačne. Musíme být domluveni, že máme úvahově jiné řešení, které vložíme do nové podoby zákona o přesčasové práci ve zdravotnictví.

Jaké úvahové řešení máte pro časté výpadky léků, jako jsou penicilin, antibiotika v sirupech pro děti, endiaron?
Řešení této situace je velmi složité a svým způsobem není v našich rukou. Jestliže se řada firem vyrábějících léky, především v Indii a Asii, dostala do problémů, které znamenají výpadky, nemůžeme to z Prahy příliš ovlivnit. Když se medikamenty nevyrobí, je jich prostě nedostatek. Silnější ekonomiky se mohou snažit nakoupit je za každou cenu čili přeplácet ostatní, ale prvotním předpokladem je, že lék se musí vyrobit. Nejde to ani dopředu zajistit nějakými smlouvami. My jsme měli silný farmaceutický průmysl, teď už je těch továren velmi málo, něco je na Slovensku, ale ani tyto firmy nejsou schopny některá léčiva vyrábět, protože nemají komponenty. Jediná cesta je dosáhnout toho, aby současní dodavatelé vyráběli léky v potřebném množství a rozsahu. Vina tedy není úplně na našem zdravotnictví a příslušném ministerstvu.

Neříkáte tím zároveň, že ministr zdravotnictví Vlastimil Válek slibuje něco, co nemůže splnit, například když se dušuje, že na podzim tady bude 300 tisíc dávek penicilinu včetně sirupů pro děti?
Ministr Válek má kolem sebe tým, který vede farmaceut. Nepochybně tomu tedy rozumí. Já nemohu posuzovat, jaké zprávy mají o výpadcích ve výrobě. O tom tedy nechci spekulovat, ale vím, že jsme zažili období, kdy tady určité léky skutečně nebyly. A nebylo v ničí moci, aby je dokázal zajistit.

Nemůže to spravit ani novela zákona o léčivech, který má výrobcům, distributorům a lékárnám uložit povinnosti ohledně zásobování léčivy a sdílení informací?
To všechno můžete udělat, ale když ten lék není, můžete vydat deset zákonných povinností pro lékárny, kolik jich mají mít v zásobě, a nebude vám to nic platné. Když nemají co schovat, neschovají nic. Přesuny mezi lékárnami, které bude hlídat a usměrňovat počítač, to může zajisté výrazně zlepšit, ale nevyřeší se tím situace, kdy jsou skutečné výpadky ve výrobě.

close Pražský primátor Bohuslav Svoboda info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in Bohuslav Svoboda

Víte jako lékař a primátor, že především v Praze nemají pacienti šanci získat v některých specializacích, typu gynekologie nebo stomatologie, ambulantního lékaře, aniž by zaplatili vstupní či pravidelný poplatek?
To začalo v dávnověku, někdy v roce 1997, kdy se prohlasoval zákon paní poslankyně Fischerové ze sociální demokracie. Ten říkal, že není možno si připlatit za lepší péči včetně toho, že za lék, který je hrazen pojišťovnou, není možné vyžadovat žádnou další platbu. Pokud tedy existuje dražší, ale lepší lék, který nehradí pojišťovna, nemůžete si za něj připlatit. Možná tam má původ jednání některých lékařů, jež není v souladu se zákonem o hrazení zdravotní péče z pojištění. Musím říct, že jako nemocniční lékař i ambulantní specialista jsem se s podobným přístupem nesetkal. Žádné poplatky nevybíráme. Do Ústřední vojenské nemocnice, která je jedna z nejlepších, se dostávají lidi na základě bydliště.

Poradil byste pacientům s podobnou neblahou poplatkovou zkušeností, aby na černý nelegální byznys nepřistupovali?
Je to na rozhodnutí každého občana, ale pokud by se ptal někdo mne, doporučil bych mu, aby si našel pracoviště, kde se to neděje.

Podruhé jste se stal pražským primátorem. Jak se hlavní město od roku 2013 změnilo?
Skutečně je to zvláštní, protože aby se člověk stal primátorem Prahy po několikaleté pauze, to se přihodilo tuším teprve potřetí od roku 1520. Je pravda, že nikdy nelze vstoupit do stejné vody. Řeka vždycky uteče. Budova je stejná, ale jsou tam jiní lidé, změnila se závažnost problémů, výzvy mají daleko víc celorepublikový charakter. Problémy, které mají Pražané, třeba s cenami energií, vyžadují celostátní řešení.

Lidé možná očekávali, že když se konečně domluvila pražská koalice na vládním půdorysu, věci se začnou rychle hýbat. Třeba že Pražský okruh nebo nová čtvrť v Letňanech bude cobydup. Proč to tak není?
To by byla naivní představa. Všechny tyto velké věci jsou úkolem alespoň na dvě volební období. V historii se takto na zelené louce vystavěl starý Spořilov, investorem byla spořitelna a trvalo to pět let. Dodnes to je svět, kde se nemění majitelé, lidé tam žijí celé generace. Vše tam má smysl a řád. Každý tam našel odpovídající bydlení, od malých domků po luxusní vily. Na půjčky dosáhli i obyčejní lidé a není známo, že by je nesplatili.

Takže, když to před sto lety trvalo pět let, dneska to bude dvacet pět?
Bude to trvat déle než tehdy. Náš problém je v lidské síle, máme stroje, ale ne lidi. Na Spořilov byla nasazena spousta dělníků. Třeba všechny ploty jsou tam stejné, protože vedle postavili cementárnu, která vyráběla jen ty ploty. Dneska to takto nefunguje. Kilometr dálničního okruhu není prostě práce na týden. Proto u Pražského okruhu mluvíme o roku 2030.

„Zažili jsme období, kdy tady určité léky skutečně nebyly. A nebylo v ničí moci, aby je dokázal zajistit.“

Přitom právě o jeho dokončení se hovoří v souvislosti s úvahami o zpoplatnění vjezdu do malé části centra Prahy na obou stranách Vltavy. Za jeden denní průjezd by to mělo být 200 korun. Je pravda, že v koalici na tom zdaleka není shoda, neboť ODS je proti a Piráti pro?
Není to věc, která by hýbala magistrátem. Je to výstřelek z jedné městské části, která si to odhlasovala. Konkrétně Prahy 1, kterou vede starostka TOP 09 Terezie Radoměřská. Praha 1 si může odhlasovat, co chce, ale v této věci je rozhodnutí ze zákona na magistrátu. Ten se tím vůbec nezabýval. První jednání na dopravní radě bylo přerušeno s tím, že v podkladech není nic, co by dávalo odpověď na definitivní řešení.

Obyvatelé a návštěvníci Prahy tedy nebudou 1. ledna 2024 platit za průjezd Karmelitskou ulicí a Smetanovým nábřežím včetně přilehlých uliček?
V žádném případě. Nemůže se jen tak hodit na stůl 200 korun. Výše poplatku musí být vydiskutovaná. Je nutné vědět, jak by se to vybíralo, domečky s kasičkou to asi nebudou. Mohu Pražany ujistit, že v tuto chvíli to ještě není ani ve fázi diskuse mezi námi zastupiteli. Většinový názor je, že takové záležitosti by měly být na stole až poté, kdy bude dokončen Pražský okruh.

S ním souzníte?
Skoro všechna evropská velkoměsta zpoplatňují vjezd do historického centra. V Londýně je to dokonce tak veliká částka, že tam nejezdí ani boháči. Do budoucna proto počítejme s tím, že nějaká omezení budou, ale nejprve lidem musíme zaručit, že se poměrně hladce dostanou z domova do práce. Jednou to pravděpodobně nějak zpoplatníme, ale v lednu určitě ne. A jsem přesvědčen, že okruhy s tím souvisejí. Mnichov byl známý tím, že byl neprůjezdný. V okamžiku, kdy zprovoznili okruh, všechno se zrychlilo. V Londýně mají dva a už stavějí třetí. Je pravda, že když chcete jet na jeho druhou stranu, najedete dalších třicet mil, ale po rychlé dálnici, takže těch zplodin není o tolik víc.

Třicítkou, kterou dost agresivně prosazují někteří aktivisté, se v Praze také jezdit nebude?
Praha má třicítku na mnoha místech, je u všech škol, sociálních zařízení, nebezpečných úseků. Její potřeba až taková není. Rozhodně ne kvůli úrazům při nehodách. Její obecné zakotvení by navíc znamenalo, že se město zastaví a zamoří. Vypouštěné zplodiny jsou nejvyšší právě v těchto nízkých rychlostech, kdy se pořád řadí, brzdí a startuje. Ekologické by to tedy nebylo. A ještě jedna důležitá poznámka: lidé si to nepřejí.

Ve sněmovně to vypadá, že mezi koalicí a opozicí je zeď z cihliček nenávisti. Na pražském magistrátu si ale se zastupiteli z ANO po krku až tolik nejdete. Nebo se mýlím?
Tam je to jiné, magistrát je víc o životě. Rozhodujeme o tom, co se lidí bezprostředně dotýká, kdežto ve sněmovně to má celorepublikové a celosvětové aspekty. My řešíme, jestli budeme mít dobré dopravní spojení a v zimě uklizené chodníky. Lidé vidí, co a jak děláme. Tím pádem to dostává úplně jinou dimenzi než práce ve sněmovně, která je méně konstruktivní.

Kdo je Bohuslav Svoboda

Narodil se 8. února 1944 v Praze.

close Pražský primátor Bohuslav Svoboda info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in Pražský primátor Bohuslav Svoboda Vystudoval Lékařskou fakultu hygienickou UK a po dvou letech v nemocnici Příbram odešel na Gynekologicko-porodnickou kliniku FNKV a 3. LF UK v Praze. Mezi roky 1990 až 2011 působil na této klinice jako přednosta, v letech 2003–2010 byl děkanem 3. lékařské fakulty UK v Praze. V letech 2016 až 2023 byl přednostou Gynekologické kliniky 3. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice. Byl druhým prezidentem České lékařské komory.

V roce 2010 byl lídrem ODS v komunálních volbách do pražského magistrátu. Ve funkci primátora vystřídal Pavla Béma. Odvolán byl v roce 2013.

Od října téhož roku je poslancem za ODS. Po volbách 2021 byl předsedou zdravotního výboru a členem správní rady VZP.

Loni vedl kandidátku Spolu a po jejím vítězství a složitém vyjednávání byl 16. února 2023 zvolen primátorem Prahy.