Máchova růže
close
info
Zdroj: Deník / Karolína Marvánková
zoom_in
Povídky začala psát před osmnáctým rokem, původně ale chtěla studovat scenáristiku na FAMU. „Tam mě ale nevzali, takže mě táta „nakopl“, abych šla studovat Literární akademii Josefa Škvoreckého.“ Ve svých osmnácti letech tedy odešla z rodné Veverské Bítýšky do Prahy. Během studia se psaní věnovala naplno, povídky ale putovaly rovnou do šuplíku, o jejich vydání se Alžběta ani nesnažila. „Po škole jsem pracovala jako redaktorka v Mediafaxu, což byla pohodová práce. Potom jsem začala pracovat na tiskovém oddělení Středočeského kraje, tam už to ale takové nebylo,“ přiznává se smíchem. Prvním impulzem k vytažení povídek ze šuplíku byla až soutěž od Akademie literatury české Máchova růže před osmi lety. „Hlavní cenou bylo vydání prvotiny. Měla jsem samozřejmě radost, že mi Čtyři stěny vydali.“
