Hidžáb je muslimský šátek, kterým si žena zahaluje vlasy, krk a ramena.

„Podle našeho názoru žalobkyně na užívání šátku jako projevu náboženského přesvědčení na půdě školy, která musí zůstat neutrálním prostředím, právo nemá,“ odůvodnil soudce Jan Klášterka. Potvrdil tak verdikt Obvodního soudu pro Prahu 10 z letošního ledna, podle něhož se o diskriminaci ani jednat nemohlo, neboť Jamaal (27) se ani studentkou zdravotní školy nestala.

O diskriminaci nešlo

Soudce dodal, že nepovolení výjimky ze školního řádu není diskriminací na základě náboženského vyznání. „Opakem diskriminace je stejný přístup ke všem. Žalobkyně se vlastně domáhá ochrany své pozitivní diskriminace,“ podotkl.

Právní zástupkyně Somálky Radka Korbelová Dohnalová uvedla, že zváží další právní kroky. „Jsem ráda, že se soud nevyhnul té zásadní otázce, ale jeho závěr rozhodně nesdílím,“ prohlásila. Kauza tak s největší pravděpodobností bude pokračovat u Nejvyššího soudu.

Verdikt odvolacího soudu zajímal stovky lidí, většinu tvořili podporovatelé ředitelky Ivanky Kohoutové. Odvahu přijít měly ale i dvě ženy stranící cizince, což vzbudilo značný rozruch. Přísedící soudu z jiné projednávané věci musela dokonce hlučný dav krotit upozorněním, že neztiší-li se, nechá vyklidit chodbu soudu.

Případ údajné diskriminace se měl odehrát v roce 2013, když se dvě somálské ženy ucházely o studium na Střední zdravotnické škole Ruská. Jedné se nelíbilo, že ve školním řádě je zakázáno nosit pokrývku hlavy, a protože je islámského vyznání a nosí hidžáb, považovala toto za diskriminační. Jelikož ale podle školy ženy nedoložily potřebné doklady, studentkami se na i nestaly.

ROZHOVOR s Ivankou Kohoutovou, ředitelkou SZŠ Ruská:„Mám desetkrát víc kontrol než před kauzou,“ řekla Deníku.

Projevila se na vás nějak ta kauza?
„V práci jsem musela pracovat stále stejně dobře, aby se to neprojevilo na kvalitě výuky a vůbec ve škole. To bylo někdy se značným úsilím. Ale myslím, že se mi to podařilo.“

A projevila se třeba zvýšeným dohledem ze strany úředníků?

„Mám desetkrát víc kontrol, než jsme měli před tou kauzou. Před tím jsme měli inspekci ob jeden rok a pak se ta četnost jaksi zvýšila. Na kontrolu přišli dokonce i z úřadů, které nikdy před tím nechodili, například inspektorát práce. Kontrolují, jestli dodržujeme přestávky na oběd, jak vypadá rozvrh, jaké mají učitelé smlouvy.“

A vy osobně jste se po vyhlášení prvoinstančního rozsudku setkávala spíš s podpůrnými reakcemi, nebo kritikou?

„Ve velké míře to byly podpůrné reakce. A ojediněle to byly negativní projevy. Také jsem obdržela falešné emaily, že někdo chce být přijat do školy s tím, že bude chtít užívat nějaké náboženské symboly.“

Jak víte, že to byly falešné žádosti?

„Protože v emailech byly obdobné texty, o kterých se hovořilo u soudu. A vysvětluji si to tím, že ta komunikace dále netrvala, takže to považuji za naivní provokace.“