Cibulku squateři původně obávali se souhlasem zástupce vlastníka – ten ale posléze dohodu vypověděl s odkazem na chystané zahájení stavebních prací. Na nechtěné obyvatele, kteří místo neopustili, podal trestní oznámení. To se stalo podkladem k postupu policie.

Čtěte také: Ticho po squatterech. Domy čekají na oživení

Věcí se zabývalo městské i vrchní státní zastupitelství 

Ve věci řešené ústavními soudci formálně šlo o řešení otázky, kam se squateři měli obracet se svými stížnostmi na jednání policie (která podle nich k vyklízení zchátralého a činností tehdejších obyvatel poněkud uklizeného areálu neměla oprávnění).

Na státních zastupitelství se svým podáním neuspěli – věcí se zabývalo městské i vrchní státní zastupitelství – a Nejvyšší správní soud ČR loni jejich žalobu zamítl. S tím, že skutky, proti nimž se čtveřice zástupců komunity z Cibulky ohrazuje, správní soudy nemohou přezkoumávat: jelikož jde o úkony v rámci trestního řízení, spadá věc do kompetence státního zastupitelství.

První vlaštovka, přivítal rozhodnutí Ďuriš 

Ústavní soud k tomu v úterý uvedl, že není možné, aby orgány veřejné moci řešily jen kompetence, aniž se věnovaly samotné podstatě podání. To přitom hovořilo o zásahu do základních práv a svobod. První vlaštovka, přivítal úterní rozhodnutí Marek Ďuriš zastupující squatery. Verdikt je podle něj i signálem naznačujícím, jak by státní zastupitelství měla přistupovat k analýzám zákroků policie, kdy běžný občan těžko hledá zastání.