Tomu, že on není vrahem, který 26letého cizince zasáhl třemi střelami do hrudníku a jednou kulkou do břicha tak, že smrt by už nemohla odvrátit jakákoli lékařský pomoc, senát Mileny Němcové neuvěřil. „Dopustil se trestného činu vraždy a nedovoleného ozbrojování a odsuzuje se na dvanáct roků odnětí svobody," konstatovala na jeho adresu soudkyně Němcová, jež obžalovaného poslala za mříže kriminálu s nejpřísnějším režimem – do věznice se zvýšenou ostrahou. Součástí verdiktu je i vyhoštění na neurčito a zabrání nelegálně držené pistole, devítimilimetrové čezety s náboji.

Čtěte také: Mladík rdousil a znásilnil dívku, dostal 10 let

Rozhodování soudu nebylo jednoduché; senát se mimo jiné musel popasovat s námitkou, že když se v ruštině řekne „bratr", může být míněn i bratranec. Senát ale dospěl k závěru, že to byl právě obžalovaný, kdo vstoupil do pokoje, v němž byli dva Arméni, jednoho požádal, aby odešel, protože s tím druhým potřebuje něco vyřídit – a ostatní členy rodiny, kteří byli v kuchyni nebo se dívali na televizi, krátce poté šokovala čtveřice výstřelů. Nato vběhl do pokoje pachatelův otec, zbraň mu sebral a strčil do kapsy. Vydal ji až policistům, kteří přijeli současně s přivolanými záchranáři. Od samého počátku ale bylo zřejmé, že práce zde bude jen pro kriminalisty. Zdravotníci už mohli pouze konstatovat, že zastřený muž zemřel. Pomáhali však hned několika přítomným, kteří se buď zhroutili, nebo byli na pokraji kolapsu.

Rozhodování soudu neusnadnil ani fakt, že na místě činu zavládl chaos. Policistů sice přijela spousta, prohledávali dům od sklepa po půdu i jeho okolí, nikoho ale nenašli. Od rodiny dokonce dostali fotografii pachatele – snímek staršího data ale k dopadení podezřelého nepomohl. Muž, kterého nyní soud označil za pachatele, byl přitom v bytě s nimi. Podle výpovědi zasahujících policistů ovšem další lidé v bytě na jeho přítomnost nereagovali způsobem, jaký by se dal očekávat v přítomnosti vra­ha.

Muž, který vedl výjezdovou skupinu kriminálky z obvodu, nicméně v jednací síni připustil, že dění na místě činu příliš nekoordinoval. Běžně tuhle činnost nevykonává, pouze zaskakoval – a osudného dne absolvoval první dva výjezdy v životě. Na tom prvním se navíc zdržel – a když dorazil do bytu ve Strojnické, řada úkonů již byla provedena. Včetně vybrání cestovních pasů a zaznamenávání totožnosti.

Stěžejním důkazem proti obžalovanému je výpověď Arména, který byl podle svých slov požádán, aby z pokoje odešel. Ani on tedy nic neviděl. Zeptat se ho na podrobnosti ale soud neměl příležitost. Dotyčný opustil republiku – a i nyní je pro soud v Praze nedostupný, ačkoli místo jeho pobytu není otazníkem. Sedí za mřížemi v Rusku, kde si odpykává trest za vážný drogový delikt. Podle obhajoby by přitom tento muž mohl být podezříván stejně dobře jako obžalovaný. Naopak spolehlivě lze tvrdit, že tím, kdo určitě nestřílel, byl starší muž, který vydal zbraň. Hlavu rodiny z okruhu podezřelých vyloučil provedený test na povýstřelové zplodiny. Cenná by jistě byla svědectví i dalších členů rodiny – ta však nejsou k dispozici. Všechny dospělé osoby přítomné v bytě odmítly vypovídat s odkazem na blízký vztah ke stíhanému příbuznému.

Rozhodnutí o 12letém trestu není pravomocné, kauzu ještě bude posuzovat odvolací senát Vrchního soudu v Praze. Obžalovaný se proti verdiktu odvolal bezprostředně po vynesení rozsudku. Námitky má jak proti trestu, tak proti výroku o vině.