Součástí verdiktu, který je zatím nepravomocný a lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, je také rozhodnutí o propadnutí loveckého nože.

„Nechtěl jsem ho zabít," odmítal obžalovaný v jednací síni, že by vraždu plánoval – ať už jako odplatu, nebo z jakýchkoli jiných pohnutek. Připustil, že už před vzájemným setkáním si nůž, která prý běžně vozil v autě, připravil v rozepnutém pouzdře do náprsní kapsy; to prý ale jen proto, aby protivníka zastrašil, kdyby ho chtěl napadnout. Či aby se v takovém případě mohl bránit.

„Chtěl jsem ho maximálně poranit," trval Jiří D. na tom, že mu šlo jen o to, aby dokázal čelit útoku. Nadprůměrně inteligentní muž, který pracoval jako údržbář, také v jednací síni prohlásil, že se pral poprvé v životě.

Smrtícím konfliktem u rosovického hřiště vyvrcholilo dlouhodobé napětí mezi oběma muži milujícími jednu ženu, kteří si osudného večera zřejmě stanuli tváří v tvář poprvé v životě. S Jiřím D. zůstávala bývalá přítelkyně v kontaktu i poté, co začala žít s novým mužem svého života a odstěhovala se z Berounska na Příbramsko. A nešlo jen o zprávy přes facebook a na mobilu. Stávalo se, že když nový partner nebyl doma, ji Jiří D. na čas odvezl k sobě.

Fatální následek potyčky

Z toho, co zaznělo v jednací síni, vyplynulo, že partnerský trojúhelník se neproměnil v rodinný kruh ani poté, co se ženě narodilo miminko. Osudného večera vyjel Jiří D. na místo činu v reakci na její zprávu, aby si pro ni přijel. Vysvětloval, že to bylo poprvé, kdy neměl potvrzeno, zda jeho sok je, či není doma – a tak raději svou octavii zaparkoval u hřiště – kus dál od domů; pak poslal z telefonu zprávu, že už je na místě.

Měl prý strach – když ale viděl blížícího se protivníka, muže o 13 let staršího, nepomyslel na to, že by ujel nebo utekl: připraven byl na střet. K tomu také došlo – a potyčka, při níž vytáhl nachystaný nůž, jímž soka čtyřikrát bodl do hrudníku a břicha, měla fatální následek.

„Přes poskytnutou urgentní pomoc poškozený zemřel v důsledku vykrvácení do dutiny břišní," konstatoval při přednesu obžaloby státní zástupce Tomáš Milec. Záměr způsobit takový následek obžalovaný rozhodně odmítl. „On po mně šel; bez jediného slova mi vrazil ránu pěstí. Já jsem sáhl po noži. Než jsem stačil cokoli říct, ležel jsem na zemi," přiblížil Jiří D. svůj pohled na počátek konfliktu u svého auta.

Že nůž při potyčce použil, prý zjistil, až když pranice ustala a místní muž prý návštěvníkovi řekl, ať s ním jde na kafe. „Pak jsem viděl, že krvácí; že jsem ho bodnul. On si lehl vedle mě na zem a říkal, ať volám záchranku," vypověděl obžalovaný s tím, že s operátorkou linky 155 on nedokázala mluvit, a tak předal telefon expřítelkyni.

Jiná výpověď v soudní síni

Přesné okolnosti vzniku zranění ale v jednací síni vysvětlit nedokázal – byť při rekonstrukci, při prověrce výpovědi na místě činu 27. dubna (tedy přesně měsíc po tragické události) o opakovaném použití nože proti muži, který mu vyčítal, že mu ničí rodinu, hovořil – a do kamery kriminalistů předváděl, co a jak se odehrálo.

V jednací síni však už mluvil jinak. „Vůbec nevím, že jsem ho bodl," řekl předsedovi senátu Stanislavu Černeckému. „Jak jsem sáhl po noži, ležel jsem na zemi – a on mě dál mlátil. Že jsem na něho útočil já, nevím. Viděl jsem, jak krvácí – a to jsem furt ležel na zemi," uváděl u soudu.

Lze předpokládat, že verdikt trestního senátu první instance ještě není konečný a okolnosti případu bude znovu posuzovat odvolací senát Vrchního soudu v Praze.