Jednapadesátiletému Petru Borčovi, jenž na usmrcení muže, o kterém hovořil jako o kamarádovi a skvělém člověku,za kterého by dal život, měl podle zjištění prvoinstančního senátu i podle soudu vrchního lví podíl, zpřísnil původní 15letý trest na 16 roků, které si má odpykat ve věznici se zvýšenou ostrahou. Jeho 22letý komplic Jan Švejda, podle průběhu dokazování společník nejen ve vražedném řádění, ale i v partnerském životě, si místo původně vyměřených 11 let má ve věznici s ostrahou odpykat 13 roků. Součástí verdiktu je rovněž rozhodnutí propadnutí Borčova kuchyňského nože, jeho kleští kombinaček a dvoukolové kárky – věcí, které byly použity ke spáchání zločinu.

Krvavé běsnění

Na muže bez domova, který u Borče nacházel útočiště s možností koupání přespání, oba pachatelé nezaútočili podle svědků poprvé. Sám svým známým vyprávěl o tom, že ho oba společne seřezali už osudného roku na jaře. Běsnění při společném popíjení v prosinci roku 2011 však už vypadá málem jako námět na horor.

Podle slov předsedy odvolacího senátu Martina Zelenky došlo tehdy během společného popíjení alkoholu v Borčově bytě k rozepři. Pohnutka k ní byla zřejmě malicherná – následky ale fatální. Muže, který útok trvající několik hodin – byť s přestávkami – nepřežil, podle soudu nejprve napadl Borč údery a kopy – načež se přidal i Švejda. Ten sám přiznal, že oběť, v té chvíli už ležící na zemi a chrčící, pětkrát praštil do hlavy.

Proti Borčovu řádění (alespoň kriminalisté, státní zástupce i soudci, kteří se případem zabývali, se shodli na tom, že nejvíc krve prolil právě on) byl ale Švejda učiněný beránek! Borč se totiž chopil nože a kombinovaných kleští, s jejichž pomocí oddělil napadenému podstatnou část pravého ucha. A ještě mu zasadil pět bodnořezných ran do pravé tváře. A ještě mu opakovaně dupal po těle! Výsledkem se stalo zpřelámání žeber a mnohočetná poranění vnitřních orgánů, která podle soudních lékařů všechna vznikla ještě za života oběti.

Mokrý hrob

Stále žijícího muže, jenž však už podle expertů dávno nevnímal bolest díky milosrdnosti hlubokého bezvědomí, pak Borč se Švejdou naložili na kárku. Tělo, po kterém Borč cestou ještě opakovaně dupal, odvezli k potoku, kde je svrhli do vody a zamaskovali větvemi a suchým rákosím. Mrtvolu zpola zamrzlou v ledu pak až na přelomu ledna a února nalezli pracovníci povodí, které do oněch míst zavedly pracovní povinnosti. Pitva pak ukázala, že ještě ve vodě zavražděný povrchně dýchal.

Kdo je vrah?

Při popisu události se soudy v podstatě ztotožnily s tím, jak postupné ubíjení oběti popisoval ve svých výpovědích Švejda. To ale Borč odmítá. Podle něj to bylo přesně naopak. Všechna zranění prý jeho kamarádovi způsobil Švejda, když se se na něho vrhl vlastně kvůli nedorozumění. Špatně si prý vyložil souvislosti a myslel, že bezdomovec Borče okradl – přičemž si to nenechal vymluvit. A napadení postupně přerostlo v útok, po němž oba obžalovaní byli přesvědčeni, že oběť už nežije.

Borč nicméně prohlašoval, že zprvu to tak vážně nevypadalo. Se zmláceným mužem prý dál popíjeli, občas přišla znovu nakládačka nebo „kopačky" – a tak to mělo jít až do chvíle, kdy napadený usnul v křesle. Ani to prý nevypadalo nijak životu nebezpečně. Až po čtvrthodině (či možná za půl hodiny) se bezdomovec sesunul na zem – a nejevil známky života. „Já tomu nedokázal zabránit," kál se starší z obžalovaných, jenž se cítí vinen nanejvýš neposkytnutím pomoci. A to, že pomáhal s odklizením těla ze svého bytu, vysvětloval strachem, jaký ze Švejdy měl. Ten mu prý pohrozil, že pokud nebude spolupracovat, mohl by dopadnout stejně…

Nevěrohodná verze

Těmhle tvrzením muže, který soudu předložil vlastní 22strákové vyjádření a v uplynulých měsících rozesílal z vazby dopisy různým orgánům, jež kdy měly s věcí co do činění, ale neuvěřil ani krajský soud, ani odvolací senát soudu vrchního. Jednak zní nevěrohodně, že by jen seděl a nečinně přihlížel útokům spoluobžalovaného – zvlášť když se posléze zapojil do odklízení těla – jednak podle soudce Zelenky nelze přehlédnout, jak postupně svá tvrzení upravoval a přizpůsoboval provedeným důkazům. A když se hájí tím, že on by kamarádovi nikdy neublížil, přehlédl výpovědi dvou svědků potvrzujících, že zavražděného oba obžalovaní společně napadli už tři čtvrtě roku před vražedným útokem…

Podle soud to naopak byl právě Borč, invalidní důchodce a navzdory sedmi záznamům v trestním rejstříku (byť, pravda, zahlazeným) současně zaměstnanec bezpečnostní agentury, kdo prudkými ranami pěstí, fackami, kopanci, údery kolenem i dupáním způsobil oběti většinu závažných zranění vedoucích ke smrti. A byl to také on, kdo odtrhnutím ucha trýzněného muže projevil svou surovost a netečnost.

Polehčující okolnosti

Právě s rozdílnou mírou účasti na smrtícím úroku souvisí podle soudce Zelenky odlišné tresty pro oba obžalované. U mladíčka Švejdy soud dále přihlédl k jeho věku, v době účasti na vraždě blízkému věku mladistvého, k jeho dosavadní bezúhonnosti i k jeho přiznání a podílu na objasňování trestné činnosti.

Proti pravomocnému verdiktu již lze podat pouze mimořádná opravný prostředek v podobě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.