Vyhověl tak návrhu státního zástupce Jaroslava Dolejšího. Naopak návrhy obhájce Antonína Hrubého i podání sepsané obžalovaným odvolací soud zamítl.

Smrt v plamenech

Fábera, v minulosti již devětkrát soudně trestaný recidivista, odmítá, že by se smrtí o tři roky starší ženy ze Slovenska měl něco společného. Soudy však dospěly k závěru, že to byl právě on, kdo v noci ze 22. na 23. červenec loňského roku podpálil kolem půlnoci stavební buňku poblíž ubytovny v ulici Pod Plynojemem v pražské Libni a nechal družku zemřít v plamenech. Zkoumání expertů naznačují, že silně opilou ženu ležící v posteli polil hořlavinou (zřejmě alkoholem) a zapálil. Poté podle všeho utekl dírou ve stěně, kterou ve vzteku vykopl večer před činem. Partnerku, s níž se hádal prakticky každodenně do té míry, že třenice musela přijet urovnat policie, nechal zemřít v plamenech.

„Jsem nevinen!“

„Neublížil jsem jí,“ tvrdil opakovaně Fábera. Připouštěl pouze, že po večerní opilecké hádce seděl opodál buňky, kterou žena obývala, a náhle si všiml, že její obydlí hoří. Bylo ale zamčeno. Podle vlastních slov se snažil vykopnout dveře, což se mu ale nepodařilo. Poté se prý ale dveře otevřely samy – a měl dojem, že jimi někdo vyběhl ven. V domnění, že se družka dostala bezpečí, si prý šel schrupnout pod most – a ráno se vydal pro sběr. Další noc už ale trávil v cele. Protože nikdo z okolí nepochyboval o tom, kdo měl hrůzný čin na svědomí, byl brzy zadržen.

„Jediná chyba, kterou jsem udělal, byla ta, že jsem nezavolal hasiče,“ hájil se Fábera, jenž trvá na tom, že viděl, jak ze dveří buňky zachvácené plameny někdo vybíhá. A protože to nebyla družka, která v plamenech našla smrt, svědčí to podle jeho vyjádření o tom, že na místě byla přítomna ještě třetí osoba. Anebo prý mohl požár vzniknout v důsledku nehody při svícení svíčkou. Obžalovaný také argumentoval tím, že oběť požáru měla u sebe mobil, takže si mohla přivolat pomoc, a měla také klíče, takže nebyl problém uniknout. Nehledě na to,že se dalo prolézt prokopnutým otvorem ve stěně…

Bez šance na únik

Šanci zachránit si život však žena ve skutečnosti neměla. Plameny zřejmě vyšlehly ve chvíli, kdy spala, a brzy se udusila kouřem. Bez vlivu také nebyl vypitý alkohol – při pitvě soudní lékaři odhalili 2,79 promile, což je hodně i na osobu zvyklou na pravidelnou konzumaci ne vysokých dávkách.

Méně jednoznačná jsou už zjištění expertů, kteří zkoumali okolnosti požáru. Stanovili tři vyšetřovací verze, u nichž znalec z hasičského sboru Miloš Königsmark považuje za nejpravděpodobnější úmyslné zapálení – při slyšení před prvoinstančním i odvolacím senátem ale připustil, že nemůže vyloučit ani nedbalost při kouření či při užívání otevřeného ohně. Zásadní stopu z místa činu – zbytky hořlaviny obsahující podle laboratorních rozborů etanol, které speciálně vycvičený pes odhalil na posteli po obou stranách ohořelého torza těla – nicméně nelze vysvětlil jinak než jako důsledek žhářského útoku. O nehodu dozajista nešlo; ani při pečlivé obhlídce požářiště totiž vyšetřovatelé nenašli žádné zbytky láhve, z níž by se alkohol mohl vylít – nehledě na to, že hořlaviny dozajista muselo být použito větší množství.

Soudci nepochybují

Těmito úvahami se také soudy řídily při rozhodování o vině obžalovaného. „Byl to on, kdo se po předchozích déletrvajících neshodách rozhodl poškozenou usmrtit,“ uvedl soudce Zelenka, podle jehož slov jako pachatel nepřipadá v úvahu nikdo jiný. Předseda odvolacího senátu také opakovaně citoval slova důležitého svědka, obyvatele ubytovny v sousedství. Tomu prý Fábera řekl zhruba hodinu před půlnocí: „Tu boudu dnes zapálím i s tou čubkou.“ Podle odvolacího senátu je toto svědectví podstatné nejenom pro samotné rozhodování o vině, ale je důležité i při posuzování činu. Jestliže se o požáru obžalovaný zmínil už hodinu před tím, než plameny vyšlehly, ukazuje to, že jednal s rozmyslem – a tudíž šel do buňky už s jasným úmyslem. Z pohledu justice to znamená, že že ho nelze soudit podle „obyčejné“ sazby za vraždu, kde trestní zákoník nabízí 10 až 18 let vězení, ale podle přísnějšího ustanovení s rozpětím 12 až 20 let odnětí svobody.

V případě obžalovaného jsou však znalci z oboru psychologie a psychiatrie skeptičtí v tom, že by ho mohl napravit i sebedelší pobyt ve vězení. Resocializace muže, u něhož shledali disociální poruchu osobnosti s pokračující degradací vlivem dlouhodobého nadužívání alkoholu, prý nepřipadá v úvahu. U soudu ostatně také zaznělo, že navztekaný Fábera si při opileckých sporech vzal plameny na pomoc už v minulosti: podpálil závěs, který družka pověsila na okno. O tom, že mu není cizí ani násilí, zase podle soudce Zelenky vypovídá fakt, že byl v minulosti odsouzen za ublížení na zdraví. Za tento trestný čin dostal v roce 2001 šest let.

Čtěte také: Za upálení bezdomovkyně dostal její druh třináct let