Jak původně Obvodní soud pro Prahu 2, tak nyní ve druhé instanci městský soud dospěly k závěru, že při podpisu smluv týkajících se poradenství pro ministerstvo zdravotnictví Vít, který tehdy zastával post náměstka ministra, pochybil – a zaslouží si podmíněný trest.

Odvolací senát prý dokonce zvažoval, zda by nebyl na místě i pobyt v cele. Dospěl ale k závěru, že na obžalovaného, který se od projednávaného jednání už ničeho dalšího neopustil, mohlo samotné stíhání mít podobný dopad jako na jinou osobu nepodmíněný trest.

Původně stanovenou tříletou podmínku nakonec v úterý potvrdil – pětiletou zkušební dobu ale zkrátil na čtyři roky. Součástí pravomocného verdiktu je také rozhodnutí o náhradě škody – během zkušební doby má Vít zaplatit přes 1,7 milionu korun. Už s ohledem na tuto část verdiktu lze předpokládat, že kauza ještě není u konce a obžalovaný využije mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Sám Vít se k tomu nevyjádřil; osobně vyslechnout verdikt totiž nepřišel (ač před týdnem žádosti reportérů o stanovisko na soudní chodbě odmítal s tím, že komentovat bude až rozhodnutí soudu). Skutečně vyčíslená škoda je přitom ještě o 280 tisíc vyšší – s nárokem na náhradu této částky se ale měl přihlásit státní zdravotní ústav, který tak neučinil.

Obžaloba a následně i soudy měly výhrady ke trojici poradenských smluv, které Vít jménem ministerstva uzavřel v roce 2007. Na poskytovatele rad sice bylo vypsáno výběrové řízení – jeho podmínky však prý byly šity na míru vítězi (manželovi zaměstnankyně ministerstva, který navíc téměř shodné dokumenty dodával už v minulosti) a další přihlášené nabídky jen vytvářely „křoví".

Nulová odborná hodnota analýz

Samotnému tendru na poradenské služby soudy vytýkaly, že šlo o analýzy, jež mělo ministerstvo provést vlastními silami; na jeho výsledcích zase vadí údajně nulová odborná hodnota provedených analýz a poskytnutých doporučení. Jinak to podle soudce Beneše stěží mohlo dopadnout, jestliže vybraným poradcem byl sice erudovaný analytik s matematickým vzděláním, avšak bez hlubší odbornosti ve zdravotnickém oboru.

Předseda senátu rovněž připomněl osobní vazby i cosi, co by bylo možno označit jako policisté doporučení – dobře zaplaceným poradcem se totiž stal exposlanec Otakar Vychodil, který se podle Benešových slov „chlubí tím, že byl zakládajícím členem ODS".

Podobné námitky Vít už v minulosti odmítal s tím, že rady byly užitečné, skutečně se uplatnily – a přinesly značné úspory. Na to však soud nepřistoupil – a nemá pochybnosti, že se Vít dopustil porušení povinností při správě cizího majetku. Vychodil prý prakticky totožné texty prodal ministerstvu již o čtyři roky dříve – v podstatě údajně stačilo sáhnout do šuplíku.

Finančně velmi zajímaných zakázek prý exposlanec navíc dostával v minulosti víc – a smlouvy, kvůli nimž byl Vít souzen, lze podle mínění senátu připodobnit k příslovečnému džbánu s utrženým uchem… Ztratili veškeré zábrany, zhodnotil soudce Beneš vývoj lukrativní spolupráce mezi Vítem a Vychodilem, jež prý byla po léta nerušená.