Třebaže dílo, které má statut kulturní památky, podléhá zvláštnímu režimu a povolení k jeho vývozu do zahraničí by mohly vydat pouze dvě instituce – Národní galerie v Praze nebo Moravská galerie v Brně – Třeštík stojící v čele GASK vyhotovil osvědčení, které podepsal a nechal opatřit razítkem kutnohorské galerie. Za to ho samosoudce Šott uznal vinným ze spáchání trestného činu ve formě účastenství k pokusu a udělil mu čtyřměsíční trest s podmíněným odkladem na 18 měsíců.

Běžná praxe

Kdyby Třeštík věděl, jaké následky bude jeho podpis z loňského 13. ledna mít, jistě by své kroky uvážil pečlivěji. Tvrdí ale, že neměl ponětí, že se dopouští něčeho nezákonného. Sám sice podobný dokument podepisoval poprvé – v kanceláři prý ale měl celou řadu obdobných osvědčení vydaných jeho předchůdcem, svědčících o tom, že šlo o běžnou praxi. Sám ale připustil, že ačkoli má titul magistra z právnické fakulty, netušil, že k vydání osvědčení umožňující vyvezení díla přes hranice by neměl právo ani kdyby se nejednalo o kulturní památku. Tvrdí, že se na to, zda jde o kulturní památku, opakovaně ptal jednatele společnosti, která dílo vlastní, i jejího právního zástupce, se kterým jednal o podrobnostech – a dočkal se negativních odpovědí. A jasno nepřinesl ani telefonický dotaz na Národním památkovém ústavu.

V právním omylu

To, že obžalovaný mohl vědět, že se jedná o kulturní památku, podle soudce prokázáno nebylo, a tak Třeštíka nelze vinit z porušení památkového zákona. Porušil ale paragraf trestního zákoníku hovořící o pravidlech pro oběh zboží ve styku s cizinou – přičemž to, že jednal v právním omylu, domnívaje se, že na vydání osvědčení má právo, nemůže být omluvou. „Viny ho to nezbavuje, protože se se zákonem mohl seznámit,“ konstatoval Šott.

Třeštík, jemuž v očích soudce neprospělo, že se svou vinu snaží bagatelizovat, stále trvá na tom, že nešlo o nic jiného než o administrativní pochybení. „Žádný úmysl cokoli porušit tam nebyl,“ řekl při odchodu z jednací síně. Skutečně mu prý nešlo o nic jiného než o snahu napomoci k vystavení Sedící ženy z raného období nejslavnějšího kubisty, což prý mělo přispět k propagaci díla – a v rámci dobrých vztahů s galeristou v Curychu prý také chtěl na oplátku získat zápůjčku jiných výtvarných unikátů k zapůjčení v Kutné Hoře. Obraz ale republiku neopustil, jelikož si celníci všimli nesrovnalostí v dokumentech – a dotaz v Národní galerii jejich podezření potvrdil.

Termín návratu

Soudce Šott se ale netajil tím, že Třeštíkově obhajobě ani výpovědi jednatele firmy vlastnící obraz příliš nevěří. V kauze vidí řadu podivností, které sice nic jednoznačně neprokazují, ale ve svém celku hodně naznačují. Ačkoli to Třeštík i zástupce vlastníka díla popírají, zdá se, že obraz, který Třeštík označil za kousek v ceně sto milionů korun a v dokumentech se píše o hodnotě vyčíslené na 3,5 milionu eur, měl být nelegálně vyvezen do zahraničí kvůli prodeji. Fakta, která v jednací síni zazněla, lze skutečně těžko číst jinak: majitel obrazu nedlouho předtím nabídl státu, zda nechce využít předkupního práva, dopravu vlastník obrazu sjednal s přepravní společností s termínem návratu na druhý den (Třeštík však Deníku řekl, že jde o omyl a dílo mělo zůstat ve Švýcarsku od ledna do března), o zamýšleném prodeji původně s celníky hovořil i jednatel firmy, která dílo vlastní – byť v pátek u soudu takový úmysl popřel – a na Třeštíkem vydaném vývozním osvědčení se bůhvíproč nachází nepravý podpis tohoto jednatele…

Boj o princip

Verdikt, o němž soudce Šott neopomněl zdůraznit, že využívá jen jednu šestinu rozpětí trestní sazby, není zatím pravomocný. Obžalovaný Třeštík i státní zástupkyně Zuzana Čapková si ponechali lhůty k podání odvolání. Z Třeštíka však zjevně sršelo odhodlání poslat věc k odvolacímu senátu Městského soudu v Praze – ne kvůli samotné výši trestu, ale „v boji o princip“. Má totiž stále za to, že jeho pochybení nebylo natolik závažné, aby musel být odsouzen. Už v pátek se nechal slyšet, že největším „trestem“ byl pro něho rok mediálního zájmu o „kauzu Picasso“. Žalobkyně Čapková se chce o případném odvolání rozhodovat až po doručení písemného odůvodnění verdiktu.

Policie si posvítí na vlastníka

Soudce Jan Šott dal za pravdu obhajobě Jana Třeštíka, že na lavici obžalovaných by mělo sedět více osob – nikoli pouze on, na kterého poté, co vše prasklo, podal trestní oznámení ředitel Národní galerie Milan Knížák. „Soud dává podnět ke stíhání osoby, která jednala za vlastníka obrazu,“ konstatoval Šott. Ten si také posteskl, že majitel díla neumožnil objasnění řady důležitých skutečností týkajících se přípravy vývozu obrazu, jelikož nezbavil mlčenlivosti svého právního zástupce, který dojednával podrobnosti a vše technicky zajišťoval. Nebylo proto možno vyslechnout člověka, který o kauze ví dozajista nejvíc. „Jednatel společnosti říká, že není důvod zbavovat ho mlčenlivosti, jelikož všechno ví on sám; a pak říká, že nic neví, protože jednal právník,“ krčí soudce rameny.

Má být tedy vyšetřován jednatel společnosti vlastní obraz, nebo právník, který pro něj pracoval? Státní zástupkyně Zuzana Čapková Deníku naznačila, že s kriminalisty se zřejmě setkají oba. Vše prý ale závisí na rozhodnutí vyšetřovatelů. „Ten podnět bude předán policii ČR,“ konstatovala žalobkyně.