Petr Šmída dostal tři roky s pětiletou zkušební dobou a vyslovením dohledu probačního úředníka, jeho někdejší nadřízený Ivo Zbořil, někdejší náčelník sekce rozvoje sil, 10 měsíců s podmíněným odkladem na půl druhého roku. Oba se podle verdiktu dopustili porušení povinností při správě cizího majetku, Šmída navíc kvůli čachrům převyšujícím objem šesti milionů korun má na triku ještě rozsáhlé podvody. Třetí z obžalovaných, Ladislav Košner, který v řadách vojska působí dodnes, byl zproštěn obžaloby.

Hlavně v případě Šmídy trestní senát Dany Pacholíkové o vině nepochyboval. Po třech letech jednání s 19 hlavními líčeními dospěl k závěru, že on byl skutečně tím, za koho byl armádě považován: mužem, který dokáže sehnat cokoliv, zajistí to velmi rychle – a bez toho, že by se zdlouhavě vyptával, kde na to vzít. Sám Šmída přiznal, že si ve spolupráci s dodavatelskými firmami díky fiktivním objednávkám renovace tonerů do počítačových tiskáren vytvářel „finanční polštář" (tedy vlastně černý fond), který mu umožnil pořizovat dárkové a propagační předměty používané například při takových akcích jako byly letecké dny, přehlídka armádní techniky Bahna, společná vojenská cvičení či různé návštěvy. Ze Šmídových slov vyplynulo, že tahle praxe fungovala už před jeho nástupem – a jinak ani postupovat nešlo, pokud měly být rozkazy splněny. V armádně přitom víc než kde jinde platí,že výrazy jako „nejde" nebo „nedokážu" neexistují.

Soudkyně Pacholíková v tom dala Šmídovi za pravdu. A je to zřejmě hlavní důvod, proč vyvázl s podmínkou a nemá jít do vězení, byť jeho trestná činnost trvala delší dobu a byla jí způsobena několikamilionová škoda. „Nelze přehlédnout, že obžalovaný navázal na to, co už v armádě fungovalo v roce 2002, ne-li dříve – a zavedený systém převzal a rozvedl do větší dokonalosti," konstatovala Pacholíková, jež má za to, že se vše dělo minimálně s vědomím dalších vysoce postavených důstojníků. Fiktivní renovací tonerů (ale třeba také placením za vytištěné letáky v množství několikanásobně převyšujícím skutečné dodávky) se vytvářely fondy na pořizování věcí, který by při dodržování rozpočtové kázně bylo možno pořídit stěží: potraviny včetně alkoholu, luxusní slipy, ponožky, hračky a podobně.

Třebaže Pacholíková připouští, že se navzdory řadě výslechů nepodařilo zmapovat, co a v jakém množství bylo vlastně armádě dodáváno, soud má za to, že většina věcí skutečně posloužila jako dary a prezentace armády. Šmída se prý ale také obohatil, když si nechal koupit domů přenosný počítač, hadicové spojky, okružní pilu či elektrickou řezačku obkladů.

Někdejší generál Zbořil, který je v současnosti civilistou vydělávajícím si jako osoba samostatně výdělečně činná, ovšem se závěry soudu nesouhlasí. Letitá praxe u armády do podle něj rozhodně nebyla. Jakmile prý zjistil, co jeho podřízený „dovedl k dokonalosti", předal případ vojenské policii a sám rezignoval. „Nezříkám se velitelské odpovědnosti za to, že se to dělo," prohlásil Zbořil opakovaně. Současně ale připomněl, že on rozhodoval o vyzbrojovacích projektech v řádu desítek miliard – a podpisu pod připravenými doklady na statisícové zakázky předkládanými Šmídou tudíž nevěnoval takovou pozornost. Natož aby se vydal do skladu kontrolovat tonery.

Zbořil odmítá i slova soudkyně, že se provinil tím, že nechal vyrobit 15 luxusních loveckých nožů, které rozdával vysokým důstojníkům jako osobní dary – přičemž jejich zaplacení – 232 tisíc korun – nechal Šmídou zakamuflovat jako pořízení 150 otvíráků na dopisy. „S těmi noži to bylo trošičku jinak, než jak tady zaznělo," řekl reportérům při odchodu z jednací síně.

Verdikt není pravomocný, obě strany si ponechaly lhůtu na odvolání. Toho se na místě vdal pouze Košner, který byl zproštěn obžaloby. Když v roli zastupujícího nadřízeného podepsal souhlas s proplacením některých faktur, nemohl tušit, co se za nimi skrývá.